Profesionál 2: Samotář

Před pětadvaceti lety nejbrutálnější film, který jsem do té doby viděl – musel jsem ho hodně rozdýchávat a o to víc se zasekl do paměti. Znám hodně sofistikovanějších kriminálek, ale když zatoužím po čisté, jednoduché, až pohádkové katarzi s tak jasně narýsovanou čárou mezi dobrem a zlem, že dobru je dovoleno skoro všechno, zlo je až fyzicky odporné mj. tím, jak na to vlastně vůbec nevypadá, a satisfakce v závěru je absolutní, pustím si Samotáře. V podstatě totéž Deray natočil už o dvanáct let dřív s Delonem a Trintignantem, jmenovalo se to Povídka o policajtovi a má to tu o něco lepší hodnocení, ale mě si Samotář prostě podmanil mnohonásobně víc. Zvlášť s titulky; se svým vlastním hlasem není Belmondo zdaleka takovej frajer libovej jako v dabingu, děvky nejsou tak vyzývavé a vůbec celý ten krvák dostává překvapivě lidštější, komornější rozměr. (31.08.2012)

"Stará" policie založená na syntéze polomýtu o soužití tvrdosti a něhy i úcty k zákonu křísí postupy špiček odboje z druhé světové války a silné osobnosti, bez které tohle všechno ztrácí. Smysl dnes už odkazu rozkvětu francouzské kinematografie třetí čtvrtiny minulého století. Počátek devadesátých let je strmou změnou; náznaky jsou patrné už ve zmiňované předchozí periodě. (15.10.2022)

Herec jako Belmondo dává filmu zcela jiný rozměr, než kdyby ho hrál někdo méně výrazný. A přece je dneska už vyloučeno takové filmy točit. Pohlíží se na ně proto jako na něco, co bylo dříve možné, ačkoli dříve snad byla ve společnosti ještě víra, že pravda se dá uchopit snadněji, a dopátrat se odhalení je možné. Dneska si přečtete noviny, kde vypadá vše jasně, a za měsíc to celé někdo pozmění pod návalem nových faktů a vše je jinak. Pochopitelně, že co se odehrává v jedné části společnosti, tedy v politice, tak se děje i v jiném oboru, tedy u kriminálních případů. Lidi jsou podobní ve všech možných oborech lidské společnosti. (01.06.2011)

A opět příběh o nadpolicajtovi, který honí svého zločince, až ho nakonec dopadne. Později šéf protiteroristického oddělení Stan Jalard (Jean-Paul Belmondo) honí brutálního vraha a lupiče Charlyho Schneidera (Jean-Pierre Malo), který zabil Jalardova nejlepšího přítele Simona (Michel Creton). Oba mají společnou vlastnost, jsou to sadisti, jen Jalard může svoji brutalitu skrývat svým povoláním při boji proti zločincům. Všechny lumpy zmáčkne a když mu slouží, je vše v pořádku. Pokud ovšem ne, začne nejdříve určité fyzické a psychické týrání a následuje vězení. A když vyjde najevo, že ten dotyčný pro něj práská? Tak je nejlepším řešením utéci pryč. Schneider loupí, aby se měl dobře a přitom může ukojit svoji zvrhlou bestialitu, se kterou bere životy svých obětí. Ale blázen není, ví přesně kdy si co může dovolit. A tak Jalard bojuje se svým žárlivým kolegou Pezzlolim (dobrý Michel Beaune), využívá, či snaží se využít zločince jako René Pignon (Francois Dunoyer), Rocky (Laurent Gendron), Sumatra (Guy Pannequin), či Aldo Benani (Eric Denize). A pokud je nikdo nezabije, tak raději poslouchají, protože vybrat si mezi dvěma sadisty je velmi obtížné. Jen nějaká stálá žena je nahrazena dítětem: Christian (Franck Ayas) je pozůstalým synem Simona a kod jiný by se o něj měl starat než skvělý Jalard. Jinak je to poměrně napínavá kriminálka o jednom superpoldovi. (03.05.2010)

Možná vůbec nejdrsnější krimoška z Bebelovi filmografie, není to ani tak zásluha Jeana-Paula jako komisaře Stana,ale především díky hlavnímu záporákovi Schneiderovi, kterej by byl i mezi psychoušema za radikála. Ale co, píšou se osmdesátý léta a to nějaká ta mrtvola sem, mrtvola tam nehrála žádnou roli, ve filmech se hulilo, padali vulgarismy a tak nějak všeobecně se s tím nesralo. Osobně si myslím, že Samotář stojí a padá na Bebelovi bez něj by se jednalo o typickej tucťák, kterejch na světě vegetujou tisíce. (26.05.2013)