Profesionál 2: Samotář

Pro mne neskutečná nuda a klišé na klišé. Žádný nadhled, žádné hlášky, a Belmondo nemá na to, aby hrál jenom tvrďáka. Už úvodní scéna pod titulky o mnohém svědčí, protože celý záběr je na Belmonda, jak v autě během jízdy kouří doutník, neřídí, a jeho obličej nedokáže hrát s nějakou mimikou, vypadá spíše jako škleb. Chvílemi neví, jak se tvářit. Prostě role drsného poldy, pokud to není mírně parodické jako třeba v Policajt nebo rošťák, pro něho není. Pak trvá neskutečnou věčnost, než dojde k tomu, co se dá očekávat od chvíle, kdy začnou mluvit o odchodu od policie na ostrov - a aby se tak stalo, musí následovat řetěz pitomých scenáristických berliček (jé, hele, nějaký zločinec je zrovna akorát ve stejném baru, co my - jé, hele, je tu náhodou i náš informátor - jé, hele, zločinec je drsoň, tak otevřu dveře hajzlu a počkám pár vteřin, až začne střílet on, co bych já, zkušený polda střílel, že?). A tak to pokračuje i během pátrání, kdy stopy přicházejí nahodile, nebo jsou z někoho vymláceny, a my si odškrtáváme jednu položku předem daného seznamu pro podobný film za druhou. Film bez duše, bez nálady, bez nadhledu, bez invence, nejspíš na kapra. (02.09.2016)

Smutný příběh neobyčejného člověka. Smrtí parťáka Belmondo velmi zhořkl a jeho život nebyl ono. Svou trpělivostí dostál toho, co si v duchu a každým dnem předsevzal. Akce byly napínavé, Belmondo byl klidný a mrštný suverén. Děj byl veden také dobře s patřičnou zápletkou. Pařížské scenérie jsou nádherné, o Pigalle nemluvě. (04.05.2009)

Belmondo jako stárnoucí polda, který neodejde do důchodu, dokud nepomství vraždu svého parťáka. Metody, které vedou k cíli, jsou rozhodně hodně hrubé, řekl bych až "dirtyharryovské". Ale na hrubý pytel, hrubá záplata. :-))) Kromě toho, že se hlavní hrdina stará o sirotka po mrtvém kolegovi, není námět až tak inovativní. Což ale nijak zvlášť nevadí, protože Belmondovo charisma z filmu stejně dělá skvost. Asi nejdrsnější Belmondův film, kde musel temné atmosféře ustoupit jinak obvyklý humor. Filmový důkaz, že hard-core krimi umějí točit i v Evropě. (17.09.2007)

No vida, jak časový odstup mění úhly pohledu a názory... Měl jsem Solitaira v hlavě uloženého jako napínavou kriminálku s démonicky psychopatickým vrahounem Schneiderem, no a po stu letech, po kterých jsem si ho znovu pustil, koukám na standardní vážnou-nevážnou belmondovštinu, se všemi jejími plusy, ale i nešvary. Pro typickou "belmondovskou" extrémní stylizaci většiny scén jsem měl odmala tyhle filmy rád, ale nemůžu je prostě brát vážně, jako nějaké plnohodnotné kriminálky. No a čím jsem starší, tím radši mám tenhle žánr zpracovaný seriózně, realisticky. Takže jako oddechová belmondovka je Solitaire dobrý, ale žádný výrazný zážitek mi nepřinesl. Naopak kvůli infantilní linii s blonďatým spratkem nemůžu dát ani čtyři, a Le Professionnel tedy nadále zůstává nejlepším Belmondovým krimifilmem, který znám. (14.09.2014)

Jean-Paul Belmondo svého času natočil několik kriminálních filmů (Dobrodruh, Samotář, Strach nad městem), které jsou si vlastně rámcově podobné. Jean-Paul Belmondo v nich ztvárňuje role tvrdých detektivů, kteří vždy stojí proti jednomu muži a při vyšetřování používají svérázné metody... Ten jeden muž je samozřejmě vždy jiný (zde je to vyšinutý vrah a zloděj, v Dobroruhovi bezohledný gangster, Strach nad město vnese úchylný škrtič žen). Je samozřejmé, že tyto filmy nejsou shodné (jak by se dalo z mého komentáře pochopit), každý tam má něco, co jiný film nemá, ale v atmosféře se téměř shodují. Snad jen Samotář má atmosféru mírně změněnou postavou syna Belmondova zabitého kolegy, který se na Belmonda upne... Přesto jsou tyto filmy kvalitně natočené a podle mého Jean-Paul Belmondo v nich předvedl jeden z vrcholů své herecké kariéry. Tyto filmy se mi líbily, ale s 5* jim s čistým srdcem dát prostě nemohu. Přesto ale každému, kdo má rád kriminální filmy nebo Belmonda, doporučuji, aby se na tyto filmy podíval. Chybu rozhodně neudělá... (14.04.2005)