Final Cut - Dámy a pánové

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Vždycky jsem něco podobného chtěl vidět, a proto neváhám ocenit plným počtem, že se do toho někdo pustil a poskládal dohromady takovouto úžasnou věc. Jen více podobných skládaček, dá se s tím docela dobře pohrát, během sledování mě napadla řada nápadů na podobné kousky. K plnému zážitku a docenění tento typ filmu ovšem vyžaduje alespoň elementární znalost světové kinematografie. (31.08.2014)

Pocta světovému filmu (a ani na český se nazapomnělo!). Dílo působí na diváka v mnoha rovinach a to, jakou rovinu vidíte, je jen vaše volba. Jedním z úhlů pohledu je dívat se na Ladies and Gentlemen jako na romantický příběh dvou lidí, kteří jsou dokonalí svou anonymitou, protože dávají divákovi možnost vytvarovat si je tak, jak chce, aby vypadali. Druhou možností je dívat se na film jako na prezentaci toho, co všechny filmy spojuje a v čem jsou odlišní. S úsměvem na tváří budete pozorovat, jak jsou scény z vašich oblíbených filmů, u kterých byste to ani nečekali, změneny v jedno pro filmového fanouška dokonalé dílo. A co vidíte vy? (31.12.2015)

Tak tohle je the best... sestříhané z 500 filmů? A víte kolikáté v celkovém počtu bylo moje hodnocení u tohoto bonbónku? 500. Tomu se říká setsakryš náhoda... A nejen to, ještě to bylo neplánovaně mé 2500. hodnocení celkem. Zbytek komentáře doplním později, až to množství filmů vstřebám :) 25. 10. 2014: Už jsem to nejspíš vstřebala, takže tady pokračování. Samozřejmě, jak tu mnozí píšou bylo super, když si člověk mohl říct: Jo to jsou Úžasňákovi, jé to jsou Ostře sledované vlaky a hele už potřetí tu je záběr z Postřižin. Za druhé Chaplin tančící na Disco inferno. Za třetí co ten zlatý penis tam? A ještě za této písničky, kdy při vyjíknutí najednou baf :D Za čtvrté při znázornění orgasmu jsem měla největší výbuch smíchu... jeho ukončení spandutím mimozemšťana (0:13-0:16) na auto z Mužů v černém byl nejlepší. Za páté "Who is this fuck? - Go away." Za šesté jak spolu běželi po pláži.. za co ho proboha ta ženská tahala chudáka? Za sedmé když se dozvěděla, že je těhotná, tak píseň What a feeling z Flashdance. Za osmé prostě dokonalý hudební doprovod... těm scénám ta daná píseň vždycky dodala na vtipu, i když už jsem si myslela, že lepší to být nemůže. Např. při svatbě taková vesmírná, znám ji, ale zaboha si nemůžu vzpomenout na název nebo z jakého filmu. Za devaté jsme tam měli i trochu scifi, když se vrátili v čase. No a ten konec za desáté, když se v něm probudil upír a nejspíše jí hodlal rozsápat hrdlo při písni Love me thender. Hrozně jsem si tento snímek užila /a taky psaní komentáře a hledání příslušných odkazů :D/, je prostě dokonalý, úžasný, skvělý, zábavný, boží... vybrané záběry, zvolená hudba.. vše. Má však jedno mínus. Pokud jste nějaké filmy nebo hudbu nepoznali, tak z toho nekonečného seznamu pidimidiprťavoučkým písmem jste neměli šanci to zjistit. (22.10.2014)

Sen každého chlapa. Políbí jednu ženu a hned na to druhou, třetí, čtvrtou, pátou..... Já vím, jsem trochu cynická, protože obrazově je tahle koláž nádherná, nechybí jí ani náboj, jenže.... pořád je to jen koláž. Na své si přijdou milovníci obrázků, dobrého střihu, ale to já nejsem, já musím mít ještě něco k tomu. Filmu neubírám dobrý nápad ani precizní zpracování, ale je to jenom taková ta festivalová třešnička na dortu. Člověk se na ni na chvilku rád jukne, ale to, co ho láká mnohem víc, je ten dort pod ní. Takže pro mě nejzajímavější moment celého filmu byl už na začátku. Je příjemné vidět Vaška Neckáře ve společnosti světových hvězd. Co se týče hodnocení, patří Final Cut zase k těm filmům, u kterých si obhájíte jakýkoli počet hvězd. Takže to moje berte hodně s rezervou. (01.05.2015)