Final Cut - Dámy a pánové

Zhmotněný sen každého filmového nadšence. Film, který by si mohl sám sestříhat v podstatě každý, ale Pálfi to svedl v rámci zachování vypravěčské kontinuity a plynulé návaznosti tak doknale, že už si ho snad nikdo netroufne napodobit. Pravoslavná cinefilní óda, skutečný balzám na moji unavenou dušičku... (02.01.2017)

Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% (03.03.2015)

Tento neopakovatelný experimentální počin zřejmě potěší každého skutečného filmového fanouška. A možná některé i trošku namíchne, když si uvědomí, že se k něčemu podobnému nedokázali dosud odhodlat sami a musel to místo případných kreativních amatérů z řad nadšenců spáchat profesionální uznávaný režisér. Pálfiho celovečerní slepenec z fragmentů slavných i méně proslavených kinematografických děl vzdává nejen poctu filmovému umění, ale zároveň během toho vypráví tradiční otřepaný příběh plný klišé opravdu netuctovým způsobem a nejednou hýří i vtipnými nápady. Nepovažuji za důležité řešit, které filmy, příp. kteří režiséři a herci zde byli zastoupeni či naopak chyběli, za důležitý považuji spíše obdivuhodně pestrý výběr a taky výsledek, v němž navzdory experimentálnímu charakteru nechyběly i silné emoce, které se na mě dokázaly přenést. Párkrát došlo na momenty, kdy mi už začal tento ojedinělý sestřih připadat zdlouhavý a chvílemi jsem se v sledování dějové linky ztratil, ale brzy mě opět dalšími sekvencemi dokázal zpátky pohltit a znovu fascinovat... [85%] (10.08.2021)

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %. (23.10.2020)

Obával jsem se, jak tenhle experiment bude vypadat, ale nakonec z něj jsem naprosto nadšený. Od Pálfiho jsem viděl tři filmy a dva z nich ode mě získaly plný počet, takže si jeho tvorbu budu fakt muset projet celou, jelikož možná skutečně je geniální režisér. Tohle kdyby bylo dotažené do naprostých, těch nejmenších detailů, byl by to snad ten nejlepší film všech dob. Jenže precizně sestříhané to je tak jako tak, navíc to funguje v mnoha směrech. Má to promyšlený příběh, dokáže to působit emotivně, bavilo mě v tom i hádání toho, z jakého filmu je jaká scéna a navíc to krásně ukazuje, jak moc si je spousta filmů různých žánrů a dějů úzce podobná v romantických scénách a dějových linkách. Tohle z toho vlastně vyplyne, když si použité scény spojíte s tím, o čem jednotlivé filmy (ze kterých ty scény jsou) vlastně jsou. Plus ta pocta filmům v tom samozřejmě je taky, o tom není pochyb. A i s těmi detaily se tu dost slušně pracuje - třeba za celý film je zde pouze jednou použito dvakrát to samé pásmo scén, ale má to tam svůj smysl. To samé výběr soundtracku - většinou se skládá z těch nejslavnějších a nejznámějších skladeb - opět s tím, že to tam má účel. Navíc Pálfi má asi hodně rád Lynche, použil tam totiž scény z většiny jeho filmů a zazní zde skladby Blue Velvet, Love Me Tender a dokonce i znělka Twin Peaks. Hrozně moc se mi to líbilo a ačkoli jsem se obával, že se mi to brzo okouká a od jisté chvíle se až do konce budu nudit, ale opak byl pravdou. Rád a s chutí si to někdy pustím znova, protože to je hrozně příjemný film a Pálfiho tvorbě se teď začnu věnovat o to víc, jelikož talent určitě má. 5* (11.07.2021)