Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (335)
Tak si můžu odškrtnout, že jsem viděl další z těch 1001 filmů, který musim vidět, než umřu. Nic víc, nic míň. Mam pocit, že celej film byl u konce s dechem už tak po první čtvrthodině. Začátek se mi líbil, ale co to mělo dál znamenat? Postavy spolu vedou naprosto stupidní rozhovory, který nemaj pro děj žádnej význam. Hlavně jsem měl dost při neskutečně dlouhý postelový scéně, kdy postavy melou prostě totální hovna. To se jinak nedá nazvat. A když se tam zrovna nikdo nebaví o blbostech, tak sledujete Belmonda, kterej chodí sem a tam, čte si noviny a strká si prst do huby. Ke konci se film teda ještě trochu rozjede, ale pak Belmondo řekne, že je unavenej a za 3 minuty je konec. Podle mě je na filmu dobrej akorát začátek a pak sem tam na mě z filmu dejchla nějaká ta atmosféra Paříže 60. let. Opravdu netušim, co na tom všichni viděj. ()
Od Belmonda o Belmondovi. Slyšel jsem na vlastní uši, jak se změnil život Belmonda přes noc. Byl jedním z mnoha, ale po tomhle filmu už patřil mezi těch pár, co se usadili mezi nejžádanější herce své doby. A nezbylo mu, než se s tím vyrovnávat. Později, když měl obavu, že není dobrý herec, tak se o tom zmínil Gabenovi, který mu řekl, že je dobrý, a jednou dojde tam, kam on. A Belmondo byl za ta slova rád, a poděkoval mu za ně pohledem. Díky čemu se stal Belmondo slavným? Ve filmu musí ukrást auto, "zavraždit" chlapa, nešťastně se zamilovat a utíkat... Proč "Nouvelle vague" a ve filmu? Neb právě tehdy vrcholil "Nový román", literární styl, který ovlivnil i filmaře, a pak sice ještě následoval styl "Nový nový román", něco jako ještě větší koláž jako odraz reality, která je slepencem událostí, ale ne chronologikých, ale nevyzpytatelných a antilogických. Rovněž tehdy vrcholilo absurdní drama, viz třeba Ionesco (Plešatá zpěvačka) či Benett (Čekaní na Godota). ()
Belmondova upřímnost ve velmi melancholickém kabátě. Godardův přístup se po pár minutách zakousne a přestože celá půldruhá hodina plyne tempem více než pomalým, nevynechal bych z ní ani minutu. Kamera neuhýbá, melodie se zarývá do paměti a drama s několika překvapivými vtípky je na světě. Cynický příběh, ze kterého mrazí a jedinečný zážitek v jednom. ()
Ačkoliv Jiřímu Krampolovi bylo v době práce na dabingu skoro o půl století víc než Bebelovi, daleko horší je mix zvuku, který ty prasata ze Soundwave pustili do oběhu. Je to asi jako kdybyste sledovali černobílý dokument opatřený jen hudbou, a někdo v řadě před vámi si do toho hlasitě povídal. Absence ruchů a naprosto nepasující stopa hudební, obrazová a česká zvuková způsobují, že je vám po pár minutách jedno, co se děje, a už chcete tuhle hrůzu mít za sebou. Skutečně jsou dialogy v originále takhle tupé? Za příklad uvedu rozhovor v pokoji, kde JPB pořád mluví jenom o šukání a vylepaná Sebergka z toho má ukrutnou legraci, zatímco divačky ve své době asi bezmyšlenkovitě hltaly mladistvé tělo budoucí legendy. Ten kripl kolem sebe všude rozhazuje odpadky a tvůrce ani nenapadlo, když už teda vzdávají hold anarchii či co, tam nějakou kůstku svlíknout. ()
Udavači udávají, zloději kradou, zabijáci zabíjejí a milenci milují.. Jeden ze stavebních kamenů La Nouvelle Vague přišel ve své době s něčím, co nám nyní přijde naprosto přirozené (dlouhé záběry, poskočný střih, postsynchrony) a stylistické prostředky povýšil na úroveň vyprávěného příběhu. Ten se sice občas utápí v trivialitě a dialozích o lejnu (nedivím se, že Tarantino z Godarda uchcává), ale novátorská forma, zdánlivě nevinná femme fatale Seberg a frajírek, sexuální loudil a unavený Baby Bogard Belmondo dávají zapomenout na to, že celá ta existenciálně-kriminální romance stojí na stejné vodě, jako pokleslý žánr z kterého čerpá. Doteď nechápu, že známé gesto z filmu nebylo použito v reklamě na jelení lůj.. ()
Galerie (47)
Photo © Société Nouvelle de Cinématographie (SNC)
Zajímavosti (47)
- Jean Cocteau po zhlédnutí filmu řekl o Belmondovi: „Ten mladík, o kterém ani nevím, jak se jmenuje, se tyčí nade všemi.“ (raininface)
- Godard, ako mal už vtedy vo zvyku, nedal svojim hercom žiadny presný scenár. Vychádzal z osnovy Francoisa Truffauta, ale natáčanie viedol po svojom a hercom ponechával absolútnu voľnosť. Aby im úlohu uľahčil, ale tiež z technických dôvodov, natáčal bez priameho záznamu zvuku a dialógy nahral dodatočne. (pravo)
- Nostalgické odkazy na Hollywood 40. a 50. rokov Godard implementuje skrz slovné odkazy, plagáty, oblečenie protagonistov, návštevy kina i v scéne uctievajúcej životom unaveného Bogarta zo snímky Tím hůř, když padnou (1956). (Biopler)
Reklama