Černý Tulipán

Skvělá (a)historicko-dobrodružná komedie. Delon je fakt sympaťák, maskovaní hrdinové mu docela sednou. Jenom mě trochu vadil ten marxistický výklad francouzské revoluce (za svobodu bojující nebozí měšťané a venkované utlačovaní zlými feudály). No ale to se dá vzhledem ke stáří snímku pochopit a pro příběh samotný to nemá zase takovou zásadní roli. (29.08.2009)

Tenhle film má všechno, co ho dělá výborným dílem. Jeho úkolem nejsou nějaké umělecké ambice, má diváka pobavit, vzrušit, navnadit romantiky a dát něco i těm, kteří mají rádi šermovačky a jiné souboje. Neznám Dumasovu knihu a nevím, do jaké míry se scénář řádil touto předlohou. Dumasova díla jsou ovšem odlehčená a mírně nadnesená, tenhle film mi však připadá někdy jako parodie na některé jiné dobrodružné filmy. V každém případě, mladým divačkám se musel Alain Delon ve svých mladých letech hrozně líbit a nahradil jim tak záhy Gérarda Philippa. (02.11.2014)

Alain Delon se ještě jednou ukázal v dvojroli, i když vlasz'tně v jedné postavě, ňoumy a hrdiny - a to v Zorrovi. Ale ani náhodou se nepřiblížil tomuto skvělému historicko-dobrodružnému filmu z pera Alexandra Dumase. I pravnuk Portose by byl hrdý. :) Jó, to byla doba, kdy francouzi uměli točit tenhleten druh filmu bez bázně a hany. Za dnešní výstřelky ala remake Fanfána či Angeliky je je třeba už jen hanit a vzpomínat na dobrého věrného koníčka Voltaire. Dnes aby člověk pohledal onen černý tulipán. (20.05.2014)

Na pôvodného Fanfána [tulipána] sa to teda rozhodne ani zďaleka vôbec nechytá, keďže totižto naprosto identický režisér oboch titulov v podobe: Christiana-Jaquea; tentoraz vari vymenil predčasne zosnulého: G. Philipea, za vychádzajúcu, francúzsku hereckú hviezdu v podaní A. Delona, no i napriek tomu som priam presvedčeným zrovna o tom, že sa do úlohy tohto aristokrata: Guillaumea de Saint Preuxa, zrejme príliš extra nehodil, a to konkrétne presne v takom zmysle, v akom sa v podstate i priamo [od]prezentoval v danom titule, pričom hneď stelesnil až dvojrolu! • Jednoducho povedané; z mojej strany sa určite dostavilo »mimoriadne sklamanie«, pozostávajúce najmä zo samotného spôsobu, akým sa vlastne sprístupnil tento konkrétny titul do divákovej náruče, ktorý mi pripomínal niečo na spôsob: „Limonádovej dobrodružnej telenovely s takmer až úplne neznesiteľnými, a k tomu i pomerne dosť naivnými, hereckými prejavmi, prekračujúcimi snáď všetky možné medze v rámci prijateľnej normy, a to ešte i so vskutku hodne plytkým a chabým scenárom, a síce možnože aj ušitým ústrednému predstaviteľovi rovno na mieru, ale popritom všetkom postupnom vnímaní dejových súvislostí, sa každou ďalšou scénou iba čoraz viac prehlboval [môj osobný] pocit absolútnej bezradnosti, že som si neustále v duchu hovorieval; sakra práce, čo je toto za strašnú zlátaninu, ktorá takmer pomaly nemala ani žiadnu hlavu, ba ani pätu!” • Jediné potenciálne plusy aspoňže sú: po a). protagonistov kôň Voltaire; a po b). farebná, širokouhlá kompozícia obrazu v podaní H. Decaëa. (25.01.2024)

Po Fanfánovi Tulipánovi jsem si pustil i další vzpomínku na mládí, tentokrát Černého Tulipána z roku 1964. Přiznám se, že jsem si jej vůbec nepamatoval a rovnou i dodám, že i teď se mi líbil nejméně. Myslím v porovnání s Fanfánem a Cartouchem. Pořád jde o dobrý film, který vás přenese do kouzelné Francie za tradičním dobrodružstvím jednoho … vlastně rovnou dvou hrdinů. Alain Delon si tady střihl dvojroli. Opět ale musím dodat, že Jean-Paul Belmondo i Gérard Philip se mi líbili více. Alain Delon je jistě výborný herec, do podobné role se mi ovšem nehodí. Jeho občas zasmušilý výraz je vhodnější spíš pro Dva muže ve městě, než na podobného hrdinu. Možná mi taky nesedly zrychlené šermovačky. Možná mi chybělo více humoru, Černý Tulipán často hraje na vážnější notu. Taky mi chyběla postava Noëla Roqueverta a klasická složka s armádou. :-) Jak jsem psal, je to dobrý film. Nicméně pokud si můžu vybrat, volím ze dvou Tulipánů raději Fanfána. (15.11.2023)