Černý Tulipán

Tenhle film má všechno, co ho dělá výborným dílem. Jeho úkolem nejsou nějaké umělecké ambice, má diváka pobavit, vzrušit, navnadit romantiky a dát něco i těm, kteří mají rádi šermovačky a jiné souboje. Neznám Dumasovu knihu a nevím, do jaké míry se scénář řádil touto předlohou. Dumasova díla jsou ovšem odlehčená a mírně nadnesená, tenhle film mi však připadá někdy jako parodie na některé jiné dobrodružné filmy. V každém případě, mladým divačkám se musel Alain Delon ve svých mladých letech hrozně líbit a nahradil jim tak záhy Gérarda Philippa. (02.11.2014)

Nádherný film. Fascinuje mě, jak ve mně dokáží hodinu a půl opakovaně probouzet záchvaty smíchu tak 'ušlechtilým' způsobem. Ach, takový film už by dneska asi nikdo nenatočil. Jen mě mrzí, že v příběhu ustoupil do pozadí ten charismatický, větrem ošlehaný, pohledný, zkušený, rozumný, inteligentní, pragmatický, okouzlující,..., vtipný, uchvacující Černý tulipán a místo na něj jsem se musela většinu času koukat na malého brášku, co mu možná v závěru filmu začal sahat po kotníky. (06.04.2011)

I po desetiletích je ČERNÝ TULIPÁN, ta rozverně hravá veselohra s lehkým dotekem westernu, klasikou tzv. lehkého žánru, která v Jaquově skvělé režii přináší úlevnou, osvobodivou podívanou. Věrný kůň Voltaire, čiperný, k boji připravený třetí stav i celá galerie feudálních atrap, dosud schopných boje, to všechno v odlehčeném tónu dává ožít Francii osměho desetiletí 18. století, jak by to dnes už bylo takřka nemožné. Klasické je vždy svěžím. Zkrátka evropská revoluční romance po francouzsku a současně trochu jinak. S Delonem. (02.09.2021)

Skvělá (a)historicko-dobrodružná komedie. Delon je fakt sympaťák, maskovaní hrdinové mu docela sednou. Jenom mě trochu vadil ten marxistický výklad francouzské revoluce (za svobodu bojující nebozí měšťané a venkované utlačovaní zlými feudály). No ale to se dá vzhledem ke stáří snímku pochopit a pro příběh samotný to nemá zase takovou zásadní roli. (29.08.2009)

Po Fanfánovi Tulipánovi jsem si pustil i další vzpomínku na mládí, tentokrát Černého Tulipána z roku 1964. Přiznám se, že jsem si jej vůbec nepamatoval a rovnou i dodám, že i teď se mi líbil nejméně. Myslím v porovnání s Fanfánem a Cartouchem. Pořád jde o dobrý film, který vás přenese do kouzelné Francie za tradičním dobrodružstvím jednoho … vlastně rovnou dvou hrdinů. Alain Delon si tady střihl dvojroli. Opět ale musím dodat, že Jean-Paul Belmondo i Gérard Philip se mi líbili více. Alain Delon je jistě výborný herec, do podobné role se mi ovšem nehodí. Jeho občas zasmušilý výraz je vhodnější spíš pro Dva muže ve městě, než na podobného hrdinu. Možná mi taky nesedly zrychlené šermovačky. Možná mi chybělo více humoru, Černý Tulipán často hraje na vážnější notu. Taky mi chyběla postava Noëla Roqueverta a klasická složka s armádou. :-) Jak jsem psal, je to dobrý film. Nicméně pokud si můžu vybrat, volím ze dvou Tulipánů raději Fanfána. (15.11.2023)