Náhradník

Vydal se to spočítat vypočítavé "trans"akci. Pro klid pokladny, skrze křeslo papírování, expres vytržen, na Ostrovy, jeviště mumraje. Srovnat čísla, zabránit parafování rafinované fúze múz. Muž činu. Očko na vklady a výběry, který bohatě uplatnil i své vlohy, nesporně úsporné polohy. Parádník železných rezerv. Neušetřil si ani finální mat správci centrální kasy nad Seinou. Cinknuté existenci uzamkl bank. Sen, scénu při Temži. (10.08.2021)

Zub času ohlodal film na kost: moc z něho nezůstalo. Začátek, kdy se přepečlivý bankovní úředník snaží řešit pracovní povinnosti a zároveň svou žárlivost v uvadajícím vztahu, byl nadějný a měl náboj. Jakmile se děj přesune z Francie do Anglie a nastane honička za a před gengstry, rozpadne se vyprávění do nesourodých a, žel, ne příliš vtipných epizod. SHRNUTÍ: Od tajných schránek v bance má vždycky klíč ještě někdo další. (26.07.2021)

Na obalu DVD je co do obsahu napsáno: "Stačí jen dva nápady - smlouva bez podpisu a zástupce ředitele banky, který se stane na čas šéfem. To je základ pro bezva komedii plnou skvělých gagů, nečekaných zápletek a rozuzlení." Víc netřeba. Já jsem tuhle komedii viděl dnes úplně poprvé a velmi se mi líbilo, že jsem o ní nevěděl vlastně nic a mohl jsem jen čekat, co se bude dít v další scéně, kam to všechno směřuje... Nápaditý scénář s perfektní pointou musím pochválit stejně jako výkon Pierra Richarda (etudy se záchodem, židlí, vanou i závěrečná akce na jevišti patří k tomu nejlepšímu, co kdy na stříbrném plátně vyváděl) a spolehlivou Zidiho režii s dokonalým citem pro vtip. Jen kdyby tam nebyl ten "fór" s kálejícím rackem... (21.11.2014)

Tým filmu Hořčice mi stoupá do nosu se rozhodl pro repete, ale nastavenou laťku se mu nepodařilo dosáhnout. Přesto však nelze říct, že by byl Náhradník špatnou komedií. První půlhodinka na téma Pierre Richard ředitelem banky připomíná komedie s Les Charlots, pak přijde trochu těžkopádnější část ve vlaku, ale konec už je zase celkem povedený. Některé nedotažené gagy jsou vyvažovány parádními etudami Pierra Richarda se záchodovou mísou (neděste se) nebo jeho osvobozování se ze zajetí v židli. Z nápadu, že úředník musí vypáttrat a vrátit do banky to, co z ní bylo ukradeno, se ovšem dalo vykřesat mnohem víc. Přesto však 70%. (06.04.2005)

Jo, jo, byl 1 máj, lásky čas. Za rohem mého baráku měli sraz skinheadi, pod okny se mě převlíkalo asi 100 těžkooděnců, z rádia jsem poslouchal revoluční žvatlání komunistů a sluníčko se před tímhle vším raději schovalo za mraky. Má nálada byla na bodu nula. JENŽE, to by nesměl existovat jeden bezvadnej, věčně rozcuchanej chlápek s modrýma očima, který z pusy umí udělat otevřenej otvor vvydávající zvuky řehtajícího původu. Nejzajímavější je, že po tom co skončil tenhle film, kde Pierre Richard, Jane Birkin a Claude Zidi dokázali, že láska a humor strčí všechny ty demonstrace a politický kecy hravě do kapsy, skončila demonstrace fašounů, zmizeli těžkooděnci, komunisti přestali chrlit nenávist, ale hlavně vyšlo opět sluníčko a svět byl najednou zase strašně fajn. Upřimně ztřeštěný optimismus hodnotím vždy velmi vysoko. (02.05.2008)