Roztržitý

Kombinace pitvoření Pierra Richarda + úspěch u diváků je pro mě v tomhle případě skutečně záhadou. Nostalgii chápu a respektuji, nicméně Pierre Malaquet vyvádí kousky, které jsou nesmírně mdlé, otravné a nevtipné. Komu tohle trhalo bránici, měl by zajít na představení Petra Novotného, aby se na jeho show vůbec někdo upřímně zasmál. Legranda, při které se nesmírně okatě tlačí na pilu, a u které se velmi často divákům otvírá nůž v kapse!! (20.08.2013)

Z filmového hlediska to není dokonalý kousek, protože Pierre Richard se na něm režii teprve učil, zato filmových nápadů měl tehdy určitě víc než v druhé polovině své kariéry, takže Roztržitý přímo kypí energií a vtipu má na rozdávání, podobně jako tvorba mladého Woody Allena. Reklamní spoty jsou téměř dokonalou ukázkou parodie konzumního stylu (obzvášť rád mám ten s poslední cigaretkou). Celkový dojem: 75 %. (13.07.2008)

"Klistax vede!" Ztřeštěná parodie na reklamní slogany a reklamní kampaň v režii Pierra Richarda, který se s chutí zhostil i hlavní role. Pamatuju se, že jako děcko jsem film miloval. Nejlepší jsou ty morbidní gagy a i když po létech možná trochu zahlodal zub času, v rámci francouzských absurdních crazy komedií je to stále klasika! Navrch jako bonus geniální český dabing z roku 1974! Zdenek Sirový, kterému byla tenkrát po mistrovském dílu Smuteční slavnost zakázána režijní činnost, mohl na Barrandově pracovat aspoň jako dabingový režisér, což se kvalitou projevilo na mnoha dalších filmech ze sedmdesátých a osmdesátých let. (15.07.2022)

Chápu zdejší nostalgii, protože u francouzských komedií je téměř pravidlem, ale Richardova režijní prvotina se ke mně dostala více než pětatřicet let od svého vzniku, což mělo za následek neslavný zážitek. Zatímco Kopyto nebo Velký blondýn se dají sjíždět pořád, tady jsem se téměř po celou dobu těžce nudil. Zlatá éra měla teprve přijít. (30.03.2006)

„Smějme se, než budem šťastni, nebo se nezasmějem do smrti.“ Musím říct, že během úvodní scény s Pierrovými trampoty v zácpe aut (i několika dalších) jsem se taky zcela nečekaně nahlas zasmál. Pierre Richard patří k těm tvůrcům, který v moderní francouzské komedii obnovili klasickou grotesku v nových podobách, nicméně tak jako u většiny celovečerních grotesek, i zde jsem občas vnímal dost kolísavou úroveň, která závisela od aktuálního dění a nápadů. Na pár trapných fórků, které vystřídaly ty vtipné a velmi povedené, jsem už u Richarda z jiných viděných filmů docela zvyklý, takže mě tolik nerozhrázely (byť po tak skvělem úvodu přeci jen zamrzí) a jako celek Roztržitého poměrně drží na úrovni hlavní nadčasové téma kolem výroby reklam, jenž originální nápady rozhodně nepsotrádají. Jako autorský debut tedy hodnotím Roztržitého zdařile, jako zábavnou filmovou jednohubku určitě taky, byť pro mě osobně jde o spíše jen o malou legrácku jedno zhlédnutí, ke které se už asi nevrátím a logicky mám coby mladší divák trochu jiné dojmy, než ti, kteří film viděli v rámci tehdy mizerné konkurence v československých kinech. Život plný malérů (1972) mě tedy rozhodně bavil víc, kromě toho mi připadalo, že o dva roky později již dokázal Richard přepojit romantickou linku se satirickým pohledem na média (fenomén televize) daleko hravějším způsobem. 65% (16.02.2021)