Velký blondýn s černou botou

Velký blondýn s černou botou zřejmě patří ke klasickým a asi i nejznámějším richardovkám, mezi mé nejoblíbenější ale nepatří. Což ovšem, při takovém géniu, jakým Pierre Richard oplývá (a přesně jak to zní v tom reklamním sloganu - když ho miluješ, není co řešit), vůbec nic neznamená. Vše je jak má být, takový ten klasický richardovský humor, ztřeštěnost, trapnost, náhodnost a Richardova pohyblivost. Pokračování se mi ale líbilo více. (20.03.2011)

Opravdu roztomilý film s roztomilým Pierrem Richardem - neříkám, že jsem se smál, až se za břicho popadal, spíš jen tak uculoval s občasným zasmáním, ale Blondýn mi hodně zlepšil náladu, což oceňuji. *** 1/2 P.S. Bez českého dabingu si asi tyhle klasické francouzské komedie už představit nedokážu. Ač dávám většinou přednost originálnímu znění, v tomto případě volím Petra Olivu. (21.03.2006)

Mysteriózní komedie :o)). To asi dával do škatulky nějakej pošuk :o). Už sem tenhle kousek viděl hodně dávno, tak sem si ho včera celkem příjemně připomněl. Ale ani v mládí a ani včera mě to nijak zvlášť neohromilo. Vlastně sem se zasmál hodně málokrát, což prostě od mysteriózní komedie čekáš víc :o). P.Richarda nemám uplně v lásce, takže za mě uplně obyčejná francouzská komedie... (05.07.2020)

Velkého blondýna jsem jako dítě miloval a dodnes si ho občas z nostalgických důvodů pustím, i když už se tolik nebavím. Došel jsem totiž k šokujícímu poznání, že napoosmašedesáté už to není ono! :-) Ale přesto hodnotím vysoko,protože: a) naivní, leč upřímná hravost francouzského originálu je mi tisíckrát bližší než upachtěnost remaku s Tomem Hanksem, b) skutečnou hvězdou pro mě není ani tak instantní popleta Pierre Richard jako spíš Jean Carmetv roli jeho okulichovaného přítele Maurice, c) věřím, že jestli vůbec existuje někdo, kdo ten film ještě neviděl, napoprvé se pobaví stejně jako já kdysi. 80% (12.01.2006)

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)