Velký blondýn s černou botou

Zajímavý námět zpracovaný naprosto nezáživně. Humor by ve filmu nenašel ani gůgl. Ještě že mám neustále při ruce svojí hlavu, takže jsem se ani u tohoto filmu nenudil a přemýšlel si nad všelijakýma věcma. Vezměme si třeba hned ten název. Richard nosí na jedné noze hnědou botu a na druhé černou, přesto ho všichni označují za člověka s černou obuví, přičemž stejně dobře by ho mohli označovat za hnědobotníka. Jako kdyby měl nohy tři a poměr černých vs. hnědých bot 2:1 nebo naopak nohu jen jednu, tak bych to chápal, ale takhle mi to logiku nedává, a že jsem si nad tím lámal hlavu pěkně dlouho. Noo a pak jsem si přemejlel nad tou stoprocentně přírodní hnědookou blondýnkou, která údajně měla být to nejhezčí, co kdy Richard v životě viděl (chudák, anebo má jako umělec poněkud dekadentní vkus). Jako co to na sobě nosila za šaty, to svět neviděl, ty patrně navrhoval známý český módní návrhář Maršík. Každopádně by myslím bylo zajímavější, kdyby ten materiál chyběl vepředu a né vzadu. (12.07.2018)

Velký blondýn s černou botou zřejmě patří ke klasickým a asi i nejznámějším richardovkám, mezi mé nejoblíbenější ale nepatří. Což ovšem, při takovém géniu, jakým Pierre Richard oplývá (a přesně jak to zní v tom reklamním sloganu - když ho miluješ, není co řešit), vůbec nic neznamená. Vše je jak má být, takový ten klasický richardovský humor, ztřeštěnost, trapnost, náhodnost a Richardova pohyblivost. Pokračování se mi ale líbilo více. (20.03.2011)

Zábavná a vtipná komedie o člověku, který se náhodou dostal do třenice o nadvládu nad francouzskou špionážní službou. Hudebník François Perrin (dobrý Pierre Richard) se stává nic netušící návnadou. Náhoda, štěstí a jeho trochu bláznivý šarm mu několikráte zachraňují život v tolik nebepečné hře. A návdavkem dostává lásku elegantně půvabné tajné agentky Christiny (Mireille Darc), která se vzepře při jeho odstraňování. Vynikající je též postava Françoisova přítele a spoluhudebníka Maurice (dobrý Jean Carmet), který je svým přítelem dlouhodobě podváděn. Nervově se hroutí pod stavem všech událostí, kdy nachází mrtvoly, nevěru své ženy a nepochopitelné "tajemství" svého přítele. Návnadu nahazuje šéf špionáže plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse (dobrý Jean Rochefort), nutně se potřebující zbavit svého ambiciózního náměstka Bernarda Milana (Bernard Blier), který do pasti vklouzne lehce a nechápavě. Z dalších rolí: Mauricova navěrná žena Paulette (Colette Castel), nechtějící se vzdát svého milence, Perrache (Paul le Person), nejbližší spolupracovník plukovníka Toulouse a jediný ochránce nebohého hudebníka, Chaperon (Maurice Barrier) a Poucet (Jean Saudray), ingoknito bodyguardi hudebníka, a Botrel (Jean Obé), Georghiu (Robert Castel) a Boudart (Roger Caccia), Milanovi neúnavní tajní agenti. Příjemná svěží zábava, spletitá, humorná až parodická rošťárna vážných špionážních filmů. (28.08.2011)

Pierre Richard zde předvádí své komediální schopnosti, a to i v tom smyslu, že není zbytečně teatrální, i když si neodpustí, aby byl místy trochu trapný. Ale nikdy to není nad míru, vždycky je to se vkusem a snímek proto baví. Navíc je to scenáristiky tak krásně ujeté, že se film prostě musí líbit a musí bavit. (29.09.2017)

Byl nenápadný večer, na ČT24 udělali sólokapra a do přímého přenosu se dostal Pierre Richard. Jeho vyprávění o filmech ve Francii, o jeho minulosti, o Vladimirovi Cosmovi a tom, jak má velice rád naši zemi, čemuž přispívá i fakt, že sám potvrdil, že nejlépe se mu hrálo divadlo před českým publikem, mě upřímně neuvěřitelně dojalo. Mluvil o České republice s nádherným zápalem. Mluvil o tom, že Češi jeho humoru rozumí, že si toho nesmírně váží, a že minimálně toto máme s Francouzi podobné. Po skončení se mi Pierre Richard vyšplhal na top žebříček francouzských herců a já neváhal a hned na to si pustil jeho jeden z nejslavnějších filmů. Líbilo se mi, jak tohle vlastně není typická komedie, ale kombinuje kriminálku a komedii tak, že si z kriminálky vybrala to nejlepší, ale pořád si z ní dokáže udělat neskutečnou legraci. Ihned, jak Pierre přišel na scénu jsem se nepřestal smát a udrželo mě to až do konce filmu. Velký blondýn se tak pro mě stává jedním z dalších francouzských filmů, které si rád v budoucnu zopakuju. (09.04.2012)