Velký blondýn s černou botou

Šéf pařížské tajné služby Toulouse tuší, že se jeden z jeho podřízených chystá jej zkompromitovat a nastoupit na jeho místo. A proto vymyslí geniální plán - nechá své spolupracovníky vybrat na letišti náhodně jednoho cestujícího, a předstírat, že právě tento člověk je jeho tajný agent - a tím donutit konkurenta odkrýt své karty a prozradit své kolegy. Náhodně vybraný blondýn s jednou černou botou, sympatický houslista, bude nakonec větším soustem, než si obě strany myslí... Tento film jsem viděl snad stokrát, a i po sto první se na něj dá podívat se stejnou zábavou jako napoprvé. Dokonalý mix komedie a akce, podpořený úžasným naivním kukučem Françoise Perrina (Pierre Richard), zmatky působícím Mauricem (Jean Carmet) i krásou Christiny (Mireille Darc). Ke scénáři nemám žádné větší výtky, snad jen konec mohl být o chloupek vychytanější, než že se všichni postřílejí, ale zase tam udělal skvělou práci Maurice. Prostě toto je jedna z těch francouzských komedií, díky které mají francouzské komedie své pevné místo ve filmovém světě... (13.06.2013)

Páni, to byl začátek. On vlastně celý film utekl ve svižnějším a napínavém tempu. Nedočkal jsem se žádných přehnaných výstupů nebo idiotů nebo snad kombinace, ale skutečné špionážní akce 80. let se vším všudy! Agenti, agenti sledující agenty a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Tenhle profil filmu není až tak neobvyklý, že? Jenže to by se nesměl objevit člověk, který naboří všechny skutečné špionážní filmy. Není to člověk, kterého si vybrali, aby dělal šaška. Ne. Tohle je jen prachobyčejný chlápek, který jako šašek vypadá jen díky zápletce a ději, jenž není v jeho režii. / Hází chleba kachnám?... A kruci./ V takový moment jsem viděl, jak mohou věci vypadat, když si něco myslíme, a ono je to úplně špatně. :) (08.01.2012)

Oproti komedii Hořčice mi stoupá do nosu je tady humoru asi tak třetina a to rozhodně není dost. Navíc Pierre Richard v roli houslisty coby oběti intrik uvnitř tajné služby hraje tentokrát velmi civilně, což mi přijde asi tak jako Mr.Bean bez Rowana Atkinsona. Přesto jsem se místy docela dost bavil. Trailer? http://www.youtube.com/watch?v=Lg5ZAwGLq3E a ukázka z koncertu nevěrou rozhozené trojice včetně ve filmu vynechaného Brahmse?: http://www.youtube.com/watch?v=uexGhKoG4WM&feature=related (15.08.2009)

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)

Pierra Richarda mám velmi rád. Kromě faktu, že je to komediální herec již od pohledu, což si člověk nejvíce uvědomí právě zde ve chvíli, kdy sjíždí na jezdících schodech, vypadá velmi sympaticky. Jeho herectví je velmi přirozené a nenásilné. Velký blondýn má sice zajímavou zápletku, jenže ta končí na tom, že François je nadále už jen sledován. Sám přitom zažije pár humorných situací, film spíše sestává z různorodých scének hlavního herce než z uceleného vtipného scénáře, ale celkově je film spíše úsměvný a zase tolik mě nepobavil. Ovšem hudba byla perfektní, tu člověk z hlavy jen tak nevymaže. (27.12.2021)