Nelítostný souboj

Spisovatel Raf Vallet je znám jako autor krimipříběhů o zločinech, mající kořeny v politickém podhoubí (dále např. "Smrt darebáka", "Policejní inspektorka"). Zde vidíme marný boj komisaře Verjeata se zločincem, obrněným politickou mocí. Lino Ventura se pro takovéto role narodil a jeho drsňákovi s dobrým srdcem prostě musíte fandit. A Patrick Dewaere jako jeho mladý kolega rovněž není vůbec k zahození. Vynikající kriminálka s (bohužel) nadčasovým tématem a skvělým závěrem. 96%. (23.12.2009)

Pokud justici i orgány policie řídí svými dlouhými prsty zparchantělý politik, tak je to jev natolik běžný, že se nad tím obyčejný člověk dneska už ani nezastaví. Jenže v sedmdesátých letech ještě lidé tolik nehulili, nesledovali nekonečně nesmyslné seriály a nehráli World of Tanks, takže korupci brali celkem vážně. Třeba takový komisař Verjeat a inspektor Lefevre si zrovna hodlají zaboxovat několik kol se zkorumpovaným systémem a mě to bavilo. A to zejména ve chvílích, kdy na mě z obrazovky uprostřed dramatu nečekaně vybafnul humor. Nejvíce mne pobavil okamžik, když Verjeat ukončil demonstraci svou oblíbenou disciplínou - hromadným vrháním demonstrantů ze schodů. (26.11.2015)

Je nad slunce jasné, že kde jsou politici, moc, peníze, je i korupce, potažmo zločin (v tomto případě dvě vraždy). První, co bych ráda pochválila, je scénář, Francis Veber do staré dobré kriminálky vepsal ještě cosi navíc a úplně parádně to celé uzavřel. Za samotný závěr přihazuji pátou hvězdičku. Druhá věc je úžasný herecký ansámbl, v roli čestného komisaře Lino Ventura, k němu sympaticky vyosený mladý parťák Patrick Dewaere, luxusní politický zmetek Victor Lanoux a vrahoun v podání Claudea Brosseta taktéž na výbornou. Třetí je můj osobní smutek, smutnílek, nad tím, jak se vlastně vůbec nic nezměnilo a nadčasovost snímku je zdrcující, k tomu tedy slza v oku, takovýhle film už asi nikdo dnes nenatočí. No a zbytek ve zkratce... strhující příběh, příjemný hudební podmaz, mému oku libý střih a těch 90 minut bylo vážně přepychových. (15.01.2020)

Někdy mám pocit, že české distribuční názvy poměrně často vymýšlejí šílenci, nejspíš takoví ti z P.R. a z bulváru, kteří vymýšlejí titulky pro klikbajty. Pchá, tady nejde o žádný nelítostný souboj (a celkově nejde ani o kriminálku), ale o vztah mezi stárnoucím poldou bez ideálů a mladým poldou bez skrupulí, ale přitom uvažujícího celkově přes svou pojašenost čestně. Oba řeší případ vraždy policisty a jednoho lepiče volebních plakátů, hledají souvislosti, podezírají kandidujícího politika, seženou důkazy... ale celou dobu mají pocit a posléze jistotu, že to vlastně nikoho nezajímá, že nikomu nejde o to něco odhalit, někoho potrestat - a o to víc mne pobavil konec. Sbohem, kuře, jak zní název filmu, jsem pochopil právě ohledně tohoto vztahu, kdy mladý polda dá sbohem svým ideálům a (pravděpodobně) raději odjede se stárnoucím poldou do Montpelliere. Dobré je, že film nikoho neobviňuje, nevnáší soudy, nechává diváka přemýšlet si nad tématem po svém. Dává slovo oběma stranám. Jen se to chvílemi poněkud táhne a akce zde mnoho není, ale vzhledem k tématu se jí ani moc čekat nedalo. (11.02.2024)

Těší mě, že jsem natrefila zase na jednu dobrou kriminálku ze staré francouzské filmové školy. Napětí i vtip, pěkně vypointované zápletky, nečekaný závěr. Scénář Francise Vebera na tom má určitě lví podíl, neméně tak účast Lina Ventury v jeho oblíbené a diváky zbožňované úloze tvrdého, neústupného policajta. (26.08.2016)