Cesta

Road meets No Country for Old Men. Hmm, asi to najpodivnejšie post-apo a fanúšikom post-apo by som Rover rozhodne ani neodporúčal. Skôr priaznivcom Cormaca McCarthyho. Je to totiž taký veľmi pomaly plynúci, takmer až filozofický road movie. Niekto by ho mohol označiť za príliš uťahaný, ale ja osobne som s tým nemal najmenší problém. To pomalé tempo totiž ide ruka v ruke s nepokojnou, dystopickou atmosférou a náladou filmu plnej špiny, prachu, neustálej horúčavy a prepotených hrdinov. A práve o tu atmosféru ide v prvom rade, pretože Rover je takmer až bezpríbehový film, v ktorom nejde o žiadne prekvapivé zvraty, záverečné twisty alebo akékoľvek dejové odbočky. Jednoducho „len“ (tie úvodzovky by v tomto prípade mali byť asi oveľa viac zvýraznené) sleduje cestou dvoch, nie práve najsympatickejších hrdinov z bodu A do bodu B v svete, kde už na ničom veľmi nezáleží a ide len o prežívanie zo dňa na deň. Aj označenie thriller, prípadne krimi je preto mierne zavádzajúce. Na občasnú akciu síce dôjde (asi tak dve scény), ale o tej primárne film nie je, takže od Rovera nie je potrebné očakávať to čo sa zvykne očakávať bežne v žánri thriller/krimi. Na prvý pohľad sa môže zdať priveľmi priamočiary, ale podstata tkvie skôr v jeho jadre, v tom čo film divákovi nepovie, v motívoch hrdinov, v ich trápení a stratení zmyslu života, čím diváka postupne rovnako ubíja ako samotných hlavných hrdinov. Kto má podobné nezávislé film rád príde si na svoje, ostatných Rover síce naláka známymi menami, ale pravdepodobne nenaplní očakávania, ktoré si štandardne sľubujú od hollywoodskej produkcie. Guy Pearce odvádza štandardne dobrú prácu večne naštvaného chlapíka, ale veľkým prekvapením tu je hlavne Robert Pattinson, ktorého som doposiaľ vďaka Twilight sérii veľmi nemusel (aj keď už neraz dokázal, že zvládne aj zaujímavejšie úlohy ako napríklad v Cosmopolis, odhliadnuc od (ne-)kvalít toho filmu). Jeho rola v Rover je však úplne odlišná - od prvotriedne zvládnutého (až nezrozumiteľného) prízvuku, cez neistý postoj tela, až po psychický rozpor postavy, kde nie je úplne jasné na akej mentálnej úrovni sa vlastne nachádza. Rover nie je divácky vďačný film, pre mnohých bude zbytočne rozvláčny, a po príbehovej stránke vrátane samotného záveru neponúka dostatočnú satisfakciu, ale zaryje sa pod kožu a vynikajúce herecké duo na čele so silnou režisérkou rukou ho hravo utiahne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.09.2014)

Symbolické hořké postapo o ne dost dobrém člověku v ještě pořád ne dost do mrtě zničeném a zkaženém světě, kde už sice nejde nic zachránit, ale hlavně lidsky a mezilidsky toho v tom houstnoucím napětí pořád ještě jde dost zkazit, jak se hlavní hrdina ke své lítosti ze zakoušeného zmaru znovu a znovu přesvědčuje na každém nezvládnutém, neuspokojivém zastavení své cesty – aniž by ho kumulující se prožitky měly sílu pohnout, aby se vzchopil a změnil to. *** Sledujeme prototyp ne dost odvážně milujícího člověka, sebou se zaobírajícího zbabělce, jehož trpná cesta má podobu sledu prchavých promarněných setkání, z nichž – kdyby překonal vypěstovanou sebestřednou nedůvěru a přinutil se přesáhnout, sám se o cosi zasadit, nenechat nic, aby se to zvrtlo, vložit důvěru – by pořád ještě mohlo povstat něco dobrého, pevného, něco, co by stálo za to sledovat, chránit a rozvíjet až do posledního dechu. Ale k tomu nedojde, muž každou příležitost raději zničí, nebo nechá zničit, neinvestuje se. Jak pokračuje osaměle dál, v těch vypjatých okamžicích, kdy se ho užuž dotýká lidství, se na ztvrdlý povrch dere ne dost potlačované utrpení a stesk, aniž by však něco měnily. *** Přesto je v něm pořád dost síly pokračovat, jež ho přese všechno selhávání a zklamávání nutí pokračovat, k něčemu směřuje, něčemu ta jednotlivá setkání a všechny ty možnosti projevit se lidsky, obětovává. *** Rozuzlení v závěru jeho cesty však už jen odhalí, že její utkvělý cíl byl stejně mrtvý a prázdný jako jeho rezignovaná duše. *** Film o upřednostňování vlastních bolístek před solidaritou s druhými, o neschopnosti soucítit, toužit a přesáhnout, vypráví o světě beznaděje. *** Osciluje to k pěti čistým, ale lidsky se to ve mně bouří je takové vizi světa dohasínajícího v důsledku ničivého, slabošsky rezignovaného lidství udělit. Ačkoli vím, že se tu vypráví o vizi, k níž dnešní většinová společnost valem směřuje, jsem z těch, kteří se až do konce svých dnů nespokojí s ničím, co není dost, a budou se napřahovat se k druhým, aby jim nabídli úlevu a založili vzájemnou důvěru, bolest nebolest. Takže za čtyři, s respektem. *** Soundtrack složený z drásavých zvuků stojí za zvláštní pozornost. *~ (27.01.2020)

Už se ze mě dralo něco ve stylu: "Umouněná road-movie napříč prašným australským prdelovem.", ale pak to ve mně hrklo a řekl jsem si, že mám na něco lepšího. Následující jsem tedy složil na počest tohoto filmu: "Pot, špína a shnilé zuby, mrtvým čoklům smrdí z huby. Pták a víko od kanálu patří dětem do análu. La la la.". Neříkám, že tu mrtvým čoklům smrdí z huby a že se tu rvou víka od kanálu dětem do análu, prostě jenom říkám... Ááá, kurva. To je jedno. Chápete tu myšlenku, ne? Srát na to. Pointa je, že mám tenhle typ drsných, špinavých a brutálních post-apo hovnaření tuze rád. Jasně, je to občas pomalé jako zombík s dělovou koulí zaraženou v prdeli, ale čtvrtou hvězdu kvůli tomu žrát nebudu. (05.09.2014)

Parádny postapo "western". Kým John Hillcoat sa odtrepal do Ameriky a (minimalne mňa) sklamal CESTOU i ZEMOU BEZ ZÁKONA, režisér Michôd to roztočil pekne v klasickom austrálskom duchu (ROAD WARRIOR, PROPOSITION). Priznám sa, že som čakal niečo nudnejšie/umeleckejšie. Aj napriek dlhým záberom na krajinu či do tváre hlavného hrdinu sa toho pomerne dosť deje, prestrelky sú pekne drsné a minimalistické. Mám rád aj KNIHU PREŽITIA, Tulák je menej komerčný a poctivejší film... (09.12.2014)

Od skončení filmu (27.12) chroupu štěrk, z rypáku si tahám prachový koule a seru olovo. Tahle odysea prašnou Austrálií mi naložila víc, než valná většina filmů za letošní rok. V úvodu mě čapla pomyslná pazoura, hodinu a půl mě táhla změtí osudu a sraček, aby do mě v závěru vystřílela zásobník. Nekompromisní palba, jejíž hodnocení je jasnym odrazem inteligence českýho diváka. Už aby tu byl další "Twilight bestseller (s)hit", že jo? (02.01.2015)