Touchez pas au grisbi
Grisbi
Hands Off the Loot
Nesiahajte na prachy
Grisbi
Režie:
Jacques BeckerKamera:
Pierre MontazelHudba:
Jean WienerHrají:
Jean Gabin, René Dary, Dora Doll, Vittorio Sanipoli, Marilyn Buferd, Delia Scala, Gaby Basset, Lino Ventura, Paul Frankeur, Jean Daurand, Jeanne Moreau (více)Obsahy(2)
Měla to být poslední akce před odchodem z podsvětí. Jean Gabin volí mezi přátelstvím a penězi. Max je všemi uznávaný muž podsvětí, muž pevných zásad. Ve svém věku už chce mít klid a zajistit se na stáří. To mu má umožnit poslední akce – uloupení velkého množství zlata. Max je chytrý, nikomu nevěří, a tak o všem ví jen jeho nejbližší přítel Riton. Ale Riton je přesný opak Maxe, nemá jeho zásady ani vůli. Osud Maxova „důchodu" je ohrožen... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
Nesahejte na prachy, tedy spíš na zlato, protože pan Max k němu má poněkud majetnický vztah. Já tedy na nic z toho sahat nebudu, protože mé tělo není příliš odolné kulkám ze samopalu, ale jiní by si sáhnout mohli. Třeba tankový Angelo by si rád sáhnul a Ramon taky, takže válka gangsterů je na světě. Nic proti tomu, mrtvý mafián = dobrý mafián, ale v tomto případě je skutečně snadné stát na straně pánů Maxe, Ritona a Pierrota, neboť tito absolventi staré gangsterské školy mají charisma, styl a smysl pro čest. Mně to na slušnou zábavu stačilo. ()
• Film pod lakonickým vedením Jacquese Beckera pro mě nemá tu pravou noir atmosféru a je to hlavně konverzační krimi. Je tu debutující Ventura, mladá Jeane Moreau a především jako vždy uvolněný lehce flegmatický Jean Gabin. Ne náhodou si Francouzi na konci milénia zvolili Gabina hercem století. 70%. Produkce: Del Duca Films ()
Přímočará realistická gangsterka s jednoduchým až prostým dějem a přímým tahem na bránu, pomalá, málo akční, avšak dostatečně atmosférická. Jean Gabin v roli sympaťáka Maxe válí na celé čáře a zdatně mu sekundují mj. Jeanne Moreau coby neodolatelná mrška Josy a debutující Lino Ventura v roli vypočítavého podrazáka Angela. 85%. ()
Beckerova Diera patrí medzi moje najobľúbenejšie filmy vôbec, nie iba z väzenského prostredia. Nešiahajte mi na prachy ale patrí aj medzi gangsterkami iba k priemeru. Všetko ide podľa šablóny a na istotu. Množstvo žvanenia, Gabin iba prechádza z interiéru do interiéru a rvačka nikde. Dokonca aj záverečné zúčtovanie je skôr sklamaním a pôsobí tak trochu parodicky. Ventura nedostatočne využitý, ženy málo osudové. Z úcty k Beckerovmu spomínanému neskoršiemu majstrštyku a Gabinovmu slušnému výkonu zaokrúhľujem 50% hore. ()
Starosvětská francouzská gangsterská škola. 1) Ty bájné staré časy, kdy gangsteři se na oběd se svou kočkou převlékali, chovali se decentně, na úrovni a se šarmem a vždy drželi slovo i přátelství, i když na tom tratili, sice nikdy neexistovaly, ale je příjemné myslet si, že ano._____ 2) Pomalý film je úsměvný, násilí představuje pár kašírovaných facek, vše je takové přátelsky sousedské, i to gangsterské hašteření. Na konci však děj zostří a pojem drama získá své oprávnění._____ 3) 50letý Jean Gabin (Max) odchází do důchodu (to se tak ti zločinci mají), naštěstí nikoli hereckého. Jeho nejslavnější a nejlepší role ho teprve čekají._____35letý Lino Ventura (šéf konkurenční bandy Angelo) ve svém hereckém debutu zazářil._____ 4) Zaujaly mě dobové reálie, zejména stylové výtahy. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (12)
- V snímke je až v troch scénach použitá zadná projekcia. V štúdiu sú tak zachytené parížske ulice na pozadí za postavami, ktoré predstierajú, že idú autom po ulici. (Biopler)
- Francúzske filmy-noir 50. rokov boli ovplyvnené kľúčovou literárnou stopou, ktorú zanechala tzv. Série Noire – šlo o preklady amerických hard-boiled kriminálnych románov. V tejto snímke je to príznačné pre hudbu, ktorá je akýsi hybrid jazzu. Spája americké a francúzske jazzové rytmy s francúzskymi melódiami a hudobnými nástrojmi, najmä s akordeónom. (Biopler)
- Názvy nočných klubov na námestí Pigalle vytvárajú svet fantázie a predstavivosti. Svetelné tabule, ktoré ich identifikujú, patria do reálneho sveta. Viacero filmárov využilo nakrútenie scény tak, že postavy zo skutočných ulíc Pigalle prešli do vymysleného priestoru tak, že najprv sa ocitli na prahu reálne existujúceho nočného klubu a keď ho prekročili, na druhej strane už vstúpili do štúdiovej sekvencie. Pri prechode z exteriéru definovaného pouličnými elektrickými tabuľami do interiéru, kde je využitý komplex štúdiových svetiel, je znateľná zmena tónu obrazu. V tejto snímke je kompletne zmenený názov nočného klubu – reálny názov Fétiche de Paris na ulici Frochot je nahradený fiktívnym Mystific. V scéne je značný kontrast medzi tmavým nočným exteriérom a vysvieteným interiérom nočného klubu. (Biopler)
Reklama