Motýl na rameni

Adaptace románu "Velvet Well". Záhadný boj o záhadný kufr, se záhadným obsahem, záhadných neznámých, kteří jak naznačeno sahají do nejvyšších kruhů, mnoho mrtvol…Elegantně švenkující kamera, rafinovaný střih a hudba na pozadí jsou plus, stejně jako výborný Ventura jehož Roland Fériaud se marně snažil pochopit situaci. Co touto "kafkárnou" chtěl autor říct? Nakonec mohu jen konstatovat: výsledkem této surrealistické konspirační teorie je poněkud neurotizující vzduchoprázdno. Produkce: Gaumont (03.01.2017)

Svět tajných služeb, složitých konspirací, zednářských lóží a organizací podnikajících ve sféře, která nemá ráda pohled nežádoucích očí. Svět tajných kurýrů, agentů, špiclů, katů a jejich obětí. Jeden omyl, jedna nešťastná záměna osob a svědek, který byl ve špatnou chvíli na špatném místě, má o zábavu postaráno. Místo strachu z týrání či smrti ale čelí strachu z neznáma a zaplétá se do podivného labyrintu nepochopitelných intrik, prazvláštních vztahů a spiknutí. Výrazově skoupý Lino Ventura je i v téhle poněkud netypické roli přesvědčivý. Problém mám ale se scénářem, který na můj vkus až příliš podléhá samoúčelné záhadologii. Navíc pro absurdní temnou kafkovskou atmosféru nepředstavuje Deray jako režisér tu nejlepší volbu. Celkový dojem: 65 %. (24.11.2014)

Bylo mi ctí zhlédnout tento vynikající Film. Ano, ano. Film s velkým "ef", nepřeklepla jsem se. Mistr Ventura je herec nevyčíslitelných kvalit a ve spojení s dalším "nevyčíslitelným mistrem", tentokrát na křesle režisérském, za doprovodu Clauda Bollinga snad nemohl vzniknout špatný film. Ale v tomto případě vzniklo mnohem víc, než jen dobrý film, tohle je dokonale hustá lahůdka s mrazivou polevou. Silně schizofrenní příběh lehce surrealisticky zabalený na pozadí krásně reálně zobrazené Barcelony, která mi udělala velkou radost. Zvláštní, zrovna tento týden jsem dočetla jednu Zafónovu knihu a vrhla se na další. Děj obou knih se odehrává v Barceloně, má skvělou až hmatatelnou atmosféru a dějou se tam věci, až se jeden naježí a je čím dál víc zmatenější a napjatější. A já se ježila při "Motýlovi" docela často a zmatená jsem doteďka. Příjemná změna byla vidět Paula Craucheta také v jiné poloze, než v rolích zabijáků, kriminálních živlů a podobné svoloči stojící na druhé straně barikády. Hodnoceno stroze číselně, můj zážitek je stoprocentní. (27.09.2011)

Ponurá, strhující a nerozpletitelná noirovka, při jejímž sledování mi bylo dost úzko. Záhadné telefonáty, mrtvoly v pokojích, kufřík, objevující se a mizející postavy, Oni… ale kdo a proč? Abych dostal odpovědi na své otázky,zamáčkl jsem se ještě hlouběji do svého „filmového“ křesla. Při závěrečných scénách mě mrazilo… Vynikající snímek s neuvěřitelnou atmosférou. (07.02.2010)

Esencia filmu zmaru. Tak typického pre taliansko francúzske produkcie 70. a 80. rokov 20. storočia. Čím sa táto séria filmov o hrdinoch, ktorí sa zaplietli do kriminálno - špionážno - pašeráckych hier mafií a tajných služieb, riadených zhora, vlastne prihovárala divákovi? Nehas čo Ťa nepáli. Pretože: aj tak nič nepochopíš a akonáhle sa začneš zaujímať čímsi viac ako vlastnými záležitosťami, pohoríš. Takže drž líniu a ústa na zámok. Ak nepočúvnaeš čaká Ťa: paranoia, psychiatria, ignorácia políciou, márna snaha o zmysluplné poskladanie nezložiteľnej skladačky a umlčanie. Nechaj len hrať hráčov podsvetia a moci svoje hry a nestaraj sa, lebo dostaneš po papuli. Tak silno, že sa už nevstaneš. 70 %. (21.01.2014)