Motýl na rameni

Lino Venturovi sedí na rameni motýl poznání a čím více k němu přibližuje ruku, aby se ho dotknul, tím je pravděpodobnější, že uletí a nikdy už jej nespatří.. Rodák z Parmy jako muž, který věděl příliš málo, je ve své úspornosti přesvědčivý i v pruhovaném pyžamu a Derayovi se daří i pomocí noirových postupů stavět místy surreální labyrint paranoie. Poslední scénu si však mohl odpustit, zas tak vzácný ten motýl nebyl.. Mimochodem, nelze si nevzpomenout na Polanskeho, jak nechal o deset let později Harrisona Forda „franticovat“ po Paříži. Nutno mu přičíst k dobru, že byl divácky vstřícnější a lépe si pohrál s absurditou situace.. (05.11.2018)

Francúzsky námornícky protagonista Roland Fériaud sa po príchode do Barcelony cíti byť ako totálne „omráčeným”, a to zdôrazňujem úplne doslova, prosím pekne; asi sa mu tak strašne zapáčili miestne, kultúrne pamiatky, že pomaly ani nenachádzal dostatok vhodných slov, ktorými by v podstate vyjadril samú chválu na zrovna toto konkrétne prostredie, na ktoré určite len tak rýchlo nezabudne...? • Ďalší mimoriadny thrillerový titul, v ktorom tento excelentný predstaviteľ v podaní Lina Ventury, naprosto famóznym spôsobom stelesnil „nechápajúcu postavu”, ktorej sa postupne začali diať tak extrémne podivuhodné situácie, že tomu spočiatku vôbec ani ne(po)rozumel, čo všetko sa vlastne okolo neho neustále deje, a síce si po čase predsa trochu pospájal jednotlivé súvislosti dohromady, ale či to napokon bude stačiť, je napokon viac, než len otázne. Skrátka, každou uplynutou scénou, som sa i ja cítil naprosto rovnako skľučujúco, ako i ústredná postava, pohybujúca sa nad nekonečnou priepasťou, do ktorej teda už nie je príliš ťažké spadnúť... • Samozrejme, že som Rolandovi držal všetky palce na rukách, vrátane i na nohách, no musím súčasne podotknúť, že scenáristi vo mne pomerne veľmi často vyvolávali pocit neistoty, čo tiež podtrhovala i svedomitá réžia pod taktovkou Jacquesa Deraya, ktorá mi vskutku priamo navodila určitú situáciu, ktorá sa následne čoraz viacej vymykala spod kontroly, až to hraničilo s obrátením doterajšieho spôsobu života kompletne naruby. • A samotná bodka za celým, predchádzajúcim dianím, ma nakoniec "prinútila" pridať i poslednú, piatu *, čo si Motýľ na pleci, podľa môjho názoru rozhodne zaslúži. (13.08.2023)

Už postarší Ventura (dosť kontrastný voči svojej mladej filmovej manželke) v mysteriózne ladenom trileri. Atmosféra ani tempo nie sú nijako výrazne, napriek tomu to až tak nevadí. Zaujímavý je námet, ktorý skrýva potenciál - záhada strieda záhadu, vražda strieda vraždu a divák čaká na rozuzlenie a odkrytie všetkých týchto záhad. Bohužiaľ, to sa nedostavuje, čo kazí celkový dojem z filmu. Všetko je zametené pod koberec, akoby sa nechumelilo a je koniec. (23.03.2019)

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne je Motýl na rameni jeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. // Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů" ... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o) 75% (24.06.2020)

Netušim, jestli je chyba u mě, nebo ve filmu, ale já jsem vůbec nepochopil, o co tam šlo. Hned na začátku se to nějak podivně zamotá a já se v tom úplně ztratil. Doufal jsem, že se to nějak postupně začne vysvětlovat, ale ono se to akorát zamotávalo čim dál, tim víc. Na konci jsem akorát nechápavě kroutil hlavou. Jako nedá se tomu upřít celkem slušná atmosféra a Lino Ventura v hlavní roli taky určitě nezklamal, ale tento film mě prostě nějak minul. (10.12.2017)