Útok na Wall Street

Co si budem, Boll je patlal, ale občas dokáže natočit koukatelnej film. A tímhle kouskem popravdě vyráží dech. Levně (nikoli však lacině!) natočený, ale hodně nepříjemný a vpravdě i smutně mrazivý film, který v první polovině popisuje opravdovou noční můru každého člověka a v polovině druhé rozjíždí pořádné inferno, které narušuje jen krajně nerealistický závěr. A Purcell svým výkonem překvapil hodně. (01.11.2016)

Jak říká Slavoj Žižek a nejen on, dnes si dokážeme spíš představit konec světa než konec kapitalismu, případně jakoukoli drobnou změnu v jeho fungování. Tahle ideová bezradnost se samozřejmě zrcadlí i v současných filmech, a to jak těch apokalyptických, tak těch zabývajících se přímo aktuální společenskou situací. Typické například je, že systémové problémy se ve fikci personifikují do démonických záporáků, čímž se utvrzuje iluze, že za všechno může několik hrabivých tučných sviní tam nahoře, které když se odstraní, tak bude líp. Tenhle nesmysl se pak bohužel přenáší i do smýšlení o skutečné politice, kdy řada lidí pořád úplně nesmyslně vidí řešení korupce v zatčení těch zkorumpovaných jedinců. Ve skutečnosti je ale jedno, kdo tam sedí, protože problém není v lidech, ale v podmínkách, ve kterých existují. To se ovšem těžko přenáší do srozumitelného narativního celku, takže pak vznikají takové bláboly jako seriál Arrow, kde v každém díle je "záporákem týdne" nějaký odporný kapitalista. Další možnost, kterou tvůrci mají, je tuhle iluzi podvrátit - ukázat, že zlikvidovat vysoce postavené jednotlivce nic neřeší. To se třeba povedlo Tykwerovi v Internationalu, jenže to je skutečně výjimka, protože, co si budeme povídat, lidi se nechtějí dívat na filmy s depresivním koncem, takže jich ani tolik nevzniká. Uwe Boll na to šel ve svém Assault on Wall Street fikaně. Zabíjení hrabivých bankéřů sice částečně pojímá právě jako hon na "ty nahoře", ale zároveň svého hrdinu nechává likvidovat těch systémových článků víc. Mimo jiné se tu zdůrazňuje, jak nikdo nechce přijmout zodpovědnost za to, co dělá a odkazuje se buď na svoje nadřízené nebo všemožné direktivy, které "přichází shora". Zároveň se film nepouští ani do otevřeného happy-endu nebo naopak do nějakého deziluzivního tragického závěru. Jim se ve finále stává mstitelem modrých límečků - přízrakem, který zřejmě bude v akci pokračovat i po skončení filmu. Tím se film ale znovu elegantně vyhýbá otázce, na kterou dnes nikdo nezná odpověď: "Co dál?" Když si teda vybijeme tu frustraci takhle násilně, protože to jinak nejde, co z toho pak bude plynout za následky? Nikdo prostě nemá žádnou vizi, ani Uwe. Proto bych byl opatrný s tím nazývat tento film subverzivní exploatací a Bolla stavět do role vyvržence systému, který si může dovolit komentovat to, co jiní ne, jako to udělali odborníci v novém čísle Sight & Sound. Na to je Assault on Wall Street pořád málo bulvární, málo radikální a málo protisystémový. (13.07.2013)

Tak na to, že je tohle Uwe Boll a že hlavní roli hraje Dominic Prucell, je to až překvapivě dobrý film. Film, který má myšlenku, je správně drsný a není zas až tak moc ukecaný a patetický. Chlap, který se rozhodne pomstít systému. V dnešní době možná až příliš aktuální, ale lidé jsou jistě uvědomělí a nebudou se inspirovat. Někteří šmejdi by si trest zasloužili. Aspoň nějaký. (23.10.2013)

Ačkoliv by obrázky a jméno režiséra mohlo evokovat, že se bude jednat o další variaci na videoherního Postala, není tomu tak a já dokonce musím napsat, že Uwe Boll natočil smysluplný film. Assault on Wall Street je celkem uvěřitelné a docela depresivní drama o tom, kam může obyčejný člověk zajít, pokud přijde úplně o vše. (23.05.2018)

Nechápu. Boll snad ty sračky točí schválně, protože pak nerozumim tomu, že dokáže natočit a napsat něco, jako je Assault. Ne že by se jednalo o nějaký kinematografický skvost, ale mělo to příběh, který bezprostředně reaguje na aktuální téma ekonomické krize a Boll se tentokráte vyhnul zástupu hereckých hvězd a ze známějších tváří najmul akorát Purcella a Furlonga, přičemž první jmenovaný, ačkoliv není mým šálkem kávy, byl trefou do černého. Zkrátka se jedná o solidní příběh o tom, kam až může finanční krize a bezohlednost velkých korporací zahnat člověka. Jen mi něco říká, že další Uweho dílo bude neskutečnej megashit. 75% (07.11.2013)