To Kapitola 2

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Druhá část To mě vcelku dle očekávání nenadchla, ani nezklamala. Chápu, že vybrat to nejlepší z Kingova opusu je těžké, ale tvůrci původního snímku z roku 1990 měli poněkud šťastnější ruku. Asi nejvíce mi vadí, že ani tahle část není příliš strašidelná. Úvodní scéna na mostě navnadí svojí syrovostí, záplava rudých balonků tajemností a při scéně ve vodě a na břehu zamrazí. Jenže pak se jede ve starých kolejích, kdy místo strašení nastoupí lekačky. Po řemeslné stránce je druhá část kupodivu slabší. Mně nevadí digitální efekty, pokud jsou precizní, což se ale o pavoukovitém To rozhodně říci nedá. Ohledně klauna u mě stále vede Tim Curry. Jeho scéna v knihovně s řehtačkou a balonky naplněnými krví mi přijde nepřekonatelná. Ostatně Pennywise má být cynicky zlý a černohumorně krutý, což zde není. A proti knize mi vadilo i to, že Klub vede téměř soukromou válku, o níž až na pár ztracenců Derry neví...Nejúspěšnější horor bych si představoval rozhodně jinak, i když o reklamním sloganu dosti pochybuji. Kino se u několika scén z plna hrdla zasmálo, mám ale obavy, že tvůrčí záměr byl opačný. (09.09.2019)

Mechanická adaptácia najslabších častí z i tak mizernej knihy. Kým jednotka fungovala, lebo dokázala sekať v predlohe a to aj v jej kľúčových momentoch, dvojka úmorne inscenuje všetky tragicky debilné scény z knihy (už úvod s telefonovaním je strašný bolehlav). Kým Fukunaga dal do scenáru jednotky kus svojho detstva a vypiloval ho takmer do dokonalosti, duo Dauberman/Muschietti otrocky dramatizujú predlohu a nerozmýšľajú nad tým, ako to bude fungovať na plátne. Celé to šuští papierom, pátosu a literárnych monológov (napr. všetko to lyrické zabúdanie a rozpamätúvanie sa) tu je na rozdávanie a postavy sa nesprávajú ako ľudia ale ako bábky. "Scenárista" jednoducho zahlási, že teraz sa prechádzajte po meste a oni sa začnú prechádzať a každý zažije nejakú triviálnu nočnú moru. Postavy sa tak nesprávajú ako dospelí ľudia, ale podobne ako v knihe sú to prerastené deti mixnuté s nástrojmi rozprávača. A všetka tá hororová akcia pôsobí ako z videohry. Nakoniec najlepšie scény sú scény s deťmi z jednotky, lebo tí jediní sú vo svojich rolách uveriteľní (azda s výnimkou Jessicy Chastain), lebo zvyšok ansámblu je na hrane paródie a infantility. Koktajúcich McAvoyov mám dosť na tri životy. (26.09.2019)

Achjaj. Slabší čtyři. Hlavní problém filmu v mých očích je to, že se urputně snaží držet Kingovo reálií a twistů (za což chválím), na druhou stranu se ale vehementně snaží zavděčit co největšímu publiku a proto se tvůrci uchylují k popkornovým klišé a v mnoha případech naprosto se nehodícím a atmosféru ničícím vtipných vsuvkám a právě proto nezbyde čas na to, co je v Kingovo příbězích vždycky to nejdůležitější, a co bylo v prvním díle právě tak skvělé - psychologie postav a jejich vztahy. Místo toho dostáváme zbytečně dlouho bubací scény, které ač jsou natočeny sebekvalitněji, je jich prostě tolik, že se člověku během filmu doslova překrmí a samotné dějové linky (Bowers,...) se pak zdají podivně uspěchané a na sílu, i když měly v rámci příběhu mnohem větší potenciál. Další problém mám pak se samotným závěrem, který na mě, v důsledku menších změn a několika úplně vynechaných linek, skoro vůbec nezapůsobil. Samotná scéna se srdcem byla sice obrazově skvělá, ale v mých očích ani zdaleka nezachytila podstatu toho, jak na mě působil závěrečný souboj s Deadlights v knize, který byl prostě epičtější, osudovější a mnohem, mnohem symboličtější. Je ale dost věcí, co taky musím pochválit - skvělej casting a herecký výkony, spousta scén bylo fakt parádních a nápaditých, designy monster, odkazy na Kingům multiverse nebo samotné Mistrovo cameo, což byl jeden obrovskej easter egg sám o sobě. V závěru pro mě osobně, jakožto fanouška knihy a prvního dílu filmu, tedy poměrně zklamání, nicméně i přes to je to film, který bych rád znovu viděl - trochu prostříhaný, přestříhaný s novými scénami objasňujícími více mytologii příběhu a psychologii postav, spojený s prvním dílem a samozřejmě onou slavnou dekadentní scénou, která je ale právě jedna z těch nejdůležitějších, která dělá knihu tím, čím je a tím, čím druhý díl filmu bohužel není. (01.12.2019)

Je to dobre, ale opat sa ukazuje, ze Kingove horory sa hodia na fim jedine so silnou reziserskou osobnostou (ako Kubrick, Reiner alebo Darabont). Takze je to presne take ako som sa po vynikajucej jednicke a znalosti predchadzajucej adaptacie bal. Dospela rovina pribehu totiz nie je tak zaujimava a naplno sa v nej ukazuje to, ze literatura pouziva iny druh rozpravania a papier zvladne viac nez platno (vizie zdaleka nie su tak posobive/strasidelne akoby mali byt). Kvoli castemu rozdeleniu postav je to prilis dlhe a velmi repetativne (kazdemu sa deje to iste a pri tretej "nocnej more" za sebou je to uz otravne). Scenaristi alebo strihac s tym proste mali popracovat trochu filmovejsie. Na druhej strane je tam mnoho vybornych scen, velka davka (casto cierneho) humoru potesila, herci su vynikajuci, postavy zaujimave, epilog spravne dojimavy a urcite ide o nadpriemernu zanrovku. Akurat naposledy to bolo chytlavejsie, citlivejsie a...skratka lepsie. 7/10 P.S. kto ocakava horor v style baf baf bude sklamany podobne ako pri jednotke. Tu sa hra podla inych (za mna lepsich) pravidiel. (04.09.2019)