Kalvárie

Čím je vlastně Kalvárie? Zdá se detektivkou naruby - zabývá se vraždou, která není dokonaná, pátrá po viníkovi, který ještě nemá znamení Kaina na čele, pozoruje oběť, která stále žije... ale především je celkem silným dramatem o knězi a jeho stádečku osmi černých oveček, které by se pod kostelní bání vyjímalo jako slušná alegorie smrtelných hříchů... a Brendan Gleeson se ve styku s nimi nesnižuje k suchému moralizování, sám je silou své osobnosti vykřičníkem, který jemně navádí k onomu pomni, člověče... a pro méně důvtipné má v rukávu vetché sutany sarkastickou glosu pro každého, a tak ruku v ruce s nádherou irského pobřeží a takřka meditačním hudebním podkresem dokáže vyvolat zázrak - třeba jako odpuštění... pro každého. (01.10.2014)

Ani si nepamätám, kedy som sa pri filme z ostrovov takto nudil. Humor, ktorý mal byť zrejme čierny a nakoniec nie je humorom; nesympatické - hoci dobre obsadené - postavy s absolútne neuchopiteľnými motiváciami (hlavná postava je kladnou len preto, že je najsympatickejšia?); nevyužitý potenciál motívu krížovej cesty... Asi som si na základe sľubnej premisy a krajín produkcie vytvoril očakávanie iného filmu. Omnoho rafinovanejšieho. (12.07.2014)

What the fuck, poriadne divný írsky film s vynikajúcim Brendanom Gleesonom ako kňazom Jamesom, ktorému sa v nedeľu „vyspovedá” jeden chlap, viem, kto to je, ale nebudem kaziť prekvapenie, je to občan malého mestečka, odkiaľ je aj James, vlastne Jima nejak ľudia nemusia, rešpektujú ho, ale vedia mu aj vynadať, či udrieť po ksichte! Povie mu, že za týždeň ho zabije!!! Pekne teda, čo teraz... Tak najprv príde dcéra z Londýna, s ktorou filozofujú a spomínajú na staré dobré-časy, alebo navštevuje rôznych ľudí z mestečka a snaží sa podávať pomocnú ruku... Policajt je gay, ani od neho nechce pomôcť, len zoženie zbraň pre kamaráta, pre seba nie, On nič nerobí, len chodí z miesta na miesto, v občas extrémne zvláštnych scénach a divnom strihu, vôbec som nechápal... Myslel som, že to pôjde v duchu klasiky V Brugách, kde hral taktiež Brendan s Colinom Farrellom, ale ani za čerta nie, tento prípad je o ničom, plný nesympatických hercov, ba aj Kelly sa snaží na mále priestoru zahrať najlepšie, ako sa len dá... Scenár je lepší ako réžia, film nie je dobre spracovaný, nepozdávalo sa mi to... Najlepšie na snímku je asi len posledná scéna na pláži a herecký výkon Brendana Gleesona, ktorý drží film nad vodou! (05.08.2015)

Hodně podivný film. Celou dobu balancuje na hraně něčeho, co připomíná severské černohumorné komedie, ve kterých má každá postava úchylek až nad hlavu, a kterých nejsem zas až tak velkým fandou, aby se pak čas od času vytasil s čistě dramatickou situací a nějakou tou životní pravdou, která vnese do filmu zase trochu nový rámec. Dokázal bych si Kalvárii představit jako obyčejné drama a pravděpodobně bych si jí pak asi i víc užil. Ale i tak... 7/10 (19.07.2014)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)