Vše je ztraceno

Sám na moři bez příkras a bez tygra. One man show Roberta Redforda, kterej mi sice občas lezl na nervy tím svým naprostým klidem, mlčenlivostí, sebekontrolou a praktičností (která občas ale hraničila s blbostí - to jeho neustálý vylejzání v bouřce), ale z jeho chování v krizové situaci by se dalo odvodit o jakého člověka šlo, respektive, že věděl, koho chce hrát, že měl určitě vymyšleno (a scénárista), čím se živil, jakou měl rodinu a jaký byl... Kdybych byl na tý lodi já, tak bych během toho filmu asi milionkrát řval na všechny strany jen samý kurvy a piče. A taky bych s sebou měl vodotěsnou navigaci a vysílač nouzového signálu. :-) (01.02.2014)

Oč nenápadněji Vše je ztraceno působí, o to větší obdiv vyvolává pro svou nekompromisnost, nepříjemnost a všudypřítomnou úspornost, kdy až do samého závěru ze svých pozic necouvne. (Detailnější rozbor najdete na obvyklém místě.) (23.08.2014)

Moc nekleje, nerozbíjí zlostí věci, prostě jen čerpá ze svých zkušeností, aby přežil. Přitom osud se s ním zrovna nemazlí. Režisér a scenárista J.C. Chardon neexhibuje, nechce nám ukázat krásy oceánu, neomračuje skvostnými vizuálními efekty. Je komorní a umírněný. Stačí mu herecká legenda Robert Redford a proražená loď. Vrásčitý veterán nepanikaří, pokouší se, chybuje. A hlavně nenudí. Nicméně tvůrce s ničím „jiným“ nepřichází, nic nezkouší. A to je možná škoda. Dýchat jsem rozhodně nezapomněl, a když se jeho plachetnice začne otáčet o sto osmdesát stupňů, palce jsem si zdaleka nevykloubil. (10.01.2014)

Myslel jsem původně, že tuhle výtku budu směrovat spíš na Gravity, ale nakonec to padne doprostřed oceánu. Tomuhle filmu chybí jakákoli přidaná hodnota. Situace je vypjatá, řemeslně plus mínus hodně slušný (až strhující místy), Redford hraje do posledního dechu, ale když si odmyslím intenzivních 106 minut, vyplněných sledem mých nejhorších nočních můr, pak Vše je ztraceno představuje jen velmi povrchní metaforu samoty a naděje. Postava "našeho člověka" (titulkové označení) je strašně přibližná, de facto jde spíš o kochání se Redfordovým charismatem, vitalitou a úsporným herectvím - fuck už dlouho neznělo na plátně tak autenticky. Film spotřebuje skoro všechna slova v úvodu na docela banální epitaf hrdiny, následný průběh nám o něm paradoxně už moc neprozradí. Nechybí tomu v žádném případě epický rozměr, stopáž pro mě letěla jako splašená, co mi chybí je cokoli vertikálního (krom zdůrazňovaných nadhledů a podhledů kamery). Možná je to proto, že film lze skrze Redfordovu osobnost číst hlavně jako mne nijak nedojímající symbolický obraz chřadnoucí "staré Ameriky" a výzvu vytrvat až do posledního Amen, protože i v absolutní temnotě existuje světlo naděje. Jak se zpívá v závěrečné písní Alexe Eberta: "Old man, the word... raised on golden days, God love the USA". Jednoduše mi tu ale chybí něco, co s trochou patosu nazvu univerzálním, a přitom konkrétním pohledem na obnažené lidství, možnost identifikovat se nejen se situací, ale též s protagonistou. Je to silné, ale jen v okamžiku trvání. Při pohledu zpět se to pomalu, ale jistě ztrácí jako plachetnice s příliš křehkým trupem. [70%] (02.12.2013)

Strašně jsem se bál, že si Bobík skáknul zarybařit s Hemingvejem. A ono kupodivu ne. Jen mu nějaký čínský bordel udělá mezi Sumatrou a Madagaskarem díru v sýru, a tak přes sto minut kuchtí laminát, čerpá vodu z obýváku a opaluje se na nafukovačce, přičemž se tváří jako nasraný, nerudný dědek při pohledu na měsíční sociální příděl. Opravdu nevím, jak se jim to povedlo, že mě přinutili napálit čtyřku sólovce protivného geronta, co za celý film řekne Sós, fak a hej, dokonce jsem pominul i fakt, že jsou záchranné čluny standardně vybaveny generátorem nouzového signálu a Bobo asi vyměnil v nějakém přístavu vodotěsného, kapesního Garmina za štětku. Nu což, aspoň jsem si doplnil slovník a už vím, že sextant není vibrátor pro chlapy. (04.01.2014)