Vše je ztraceno

Kladem tohoto survivalu budiž tíživá a bezvýchodnost evokující atmosféra plynoucí z nepříjemné situace, kterou v mém případě umocňuje subjektivní "respekt" z otevřeného moře. Mínusem budiž geriatrický RR, který se mi sem teda vůbec nehodil, a na singlxicht film dost dlouhá stopáž. Výsledkem jest schůdná jednohubka, na kterou se ale velice rychle zapomene. Například tito geriatrici mě bavili víc. 65% (20.08.2014)

Můj nemalý obdiv patří zejména tomu bohorovnému klidu, se kterým Robert, Mořský ďas, zvládal veškeré radosti připravené Macechou Přírodou, Poseidonem a hovnem v podrážce. Kupříkladu takový já, a to jsem svatý, bych zásoby sprostých slov, včetně svahilštiny, vyčerpal v podobných sračkách po třech hodinách, i kdybych měl hubu sešitou kancelářskými sponami, a pak bych se jen opakoval, či klel ve zkratkách. Tedy klóbrc dolů. Zkrátka jsme společně s Přemkem prkenným Podlahou měli prdele přibitý a ani jsme nepípli, když vzal do ruky nějakej hejbák na vohybák, či utahovák, to jsme si vzájemně napětím drtili varlata, mělce dýchali a receptář se dostane brzy do naprosto nových rozměrů, výšin a možná i vod mezinárodních. Radost se mi rozlézala po penisu i díky tomu, že bylo prokázáno, nechovej se jak dobytek a nevyhozený kus igelitu ti třeba nakonec zachrání kejhák. Trošku mě naopak zklamala ta všude proklamovaná dobrota a solidarita vodáků, zde bylo jasně vidět, že pokud se pinožíte po oceánu v zahradním bazénu, tak se na vás každý z výšky vysere, ohňostroj nehovňostroj, inu, život je boj a žraloci jsou taky jenom lidi. Tak mě napadá, že Na obzoru samej mrak, samá loď, no samej zmrd, nuda to je pruda, to už fakt je lepší smrt…Jóóó, byla tam taky nějaká muzika, čéče, jo, a kupodivu o kus lepší než má předchozí produkce. Konec, lodní zvonec, survival vysoko nad průměrem. (08.01.2014)

Stručný stařec a jeho němý souboj s mořem. Rudápevnost je sice herecká klasa, která film s jedním hercem a jedním monologem dokáže obstojně sehrát, přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že ten film byl naprosto o hovně. Ono taky svěřit osmdesátiletému dědkovi hlavní roli v survival dramatu a přiložit mu k tomu scénář s dvěma odstavci, to by se v určitých částech světa považovalo za neúctu ke starším. Díky tomu pak taky člověk místo nějaké zábavy, deset minut čumí na "mořského vlka" jak něco se svojí senilitou hledá po lodi, případně mu nemístně fandí při oblékání nepromokavého obleku, když ho ne a ne dostat přes svá artrózní kolena. Ve výsledku tedy film ukázal jen přesedlání z dřevěné kocábky na gumovou, dvě grimasy Robertka, desetkrát promočený a usušený svetr a pak táboráček. Ani jeden inovativní nebo zajímavý návod k přežití, jen rozlehlý Indický oceán (s pobřežím v dáli) a ujištění, že v Číně vyrábí stále šmejdy. 40% (05.01.2014)

Jedná se jednoznačně o silný, skoro až němý, příběh starce na moři s tváří Roberta Redforda, do kterého se máte vcítit a prožívat jeho strasti s ním. Nechci být za barbara a tvrdit, že mě film nudil, i když to se také dostavilo, ovšem tomu srdceryvnému příběhu přeci jenom něco sházelo. Při titulcích jsem si říkal, sakra, vždyť je to tak prázdné, žádný pořádný zvrat, nic...jen volná plavba na moři. Někomu to stačí, člověku zhýčkanému Hollywoodem asi bohužel nikoliv. Nejedná se tedy o film, na který bych se hnal do kina, ale s čistým svědomím můžu tvrdit, že jako jednohubka u televize film poslouží...60% (21.01.2014)

Jak to zpívala Lucka Bílá...neposlušné tenisky. A co teprve potom, když se vám (jich) do cesty postaví celej kontejner. S většinou by to (možná) zamávalo, ne tak se zkušeným, chladnokrevně uvažujícím „mořským vlkem“. Ten si v klidu nalije sklenku whisky, oholí se, povečeří a jen tak mimoděk, (vy)řeší problémy aneb jeden nezlomný (racionálně uvažující) živel, versus druhý (iracionální) přírodní živel, snažící se postavit na hlavu resp. vyvrátit rčení „větru ani dešti neporučíš“, navíc bojující i s nepřízní osudu. Komorně intimní, patosu, klišé a velkých gest (slov) prostá, nepodbízivá, razící, že rychle neznamená nutně lépe, minimalistická one man show R. Redforda, dokazujícího, že věk je jen pouhá bezvýznamná číslovka. Pravda, řekněte (mu) to po ránu :-) Hledat za snímkem nějakou přidanou hodnotu resp. širší hlubší kontext (připodobnění k současném světu), by jistě bylo možné, ale tak trochu zbytečné. All is lost je v prvé řadě čistokrevný survival o nezlomné vůli člověka přežít a když už není jiného východiska, přiznat si prohru, smířit se sám se sebou, dokázat potlačit strach a rozhodnout se....paradoxně právě to (viz smířlivý alegorický závěr) je to jediné, co mi brání ve stoprocentní spokojenosti. Osobně bych (za)šel „až na krev“. To ale není problém snímku samotného, ale čistě můj soukromý. Ostatně mám pocit, ne jsem naprosto přesvědčený, že je to přesně v tendencích Robertova náhledu na život jako takový resp. jeho hodnot, které vyznává. S osobní poznámkou na závěr. To, co mi nedokázal nabídnout resp. zprostředkovat A. Cuarón a jeho megalomanská Gravity, kde ta přirozenost, komornost a intimnost, jdoucí ruku v ruce s uvěřitelností, se postupem času vytrácela jak kyslík doktorce R. Stone, se podařilo tomuto nízkorozpočťáku J.C. Chandora. Paradoxně si však troufám konstatovat, že pro většinové publikum bude méně stravitelný resp.líbivý. To aktuálně nízké hodnocení resp. jejich počet, mě v tom pouze utvrzuje. 90% [Jestli si nějaký (letošní) film zaslouží přízvisko „malý velký“ snímek, potom je to právě tato Chandorova resp. Redfordova věcně syrová oceánská pouť. Stejně jako je faktem, že kdykoliv si v budoucnu ulevím slovíčekm „fuck“, neobejde se to bez konkrétní živé vzpomínky. Slibuju (si), že se s ním, po vzoru hlavního hrdiny, budu snažit šetřit]. (29.12.2013)