Vše je ztraceno

Můj nemalý obdiv patří zejména tomu bohorovnému klidu, se kterým Robert, Mořský ďas, zvládal veškeré radosti připravené Macechou Přírodou, Poseidonem a hovnem v podrážce. Kupříkladu takový já, a to jsem svatý, bych zásoby sprostých slov, včetně svahilštiny, vyčerpal v podobných sračkách po třech hodinách, i kdybych měl hubu sešitou kancelářskými sponami, a pak bych se jen opakoval, či klel ve zkratkách. Tedy klóbrc dolů. Zkrátka jsme společně s Přemkem prkenným Podlahou měli prdele přibitý a ani jsme nepípli, když vzal do ruky nějakej hejbák na vohybák, či utahovák, to jsme si vzájemně napětím drtili varlata, mělce dýchali a receptář se dostane brzy do naprosto nových rozměrů, výšin a možná i vod mezinárodních. Radost se mi rozlézala po penisu i díky tomu, že bylo prokázáno, nechovej se jak dobytek a nevyhozený kus igelitu ti třeba nakonec zachrání kejhák. Trošku mě naopak zklamala ta všude proklamovaná dobrota a solidarita vodáků, zde bylo jasně vidět, že pokud se pinožíte po oceánu v zahradním bazénu, tak se na vás každý z výšky vysere, ohňostroj nehovňostroj, inu, život je boj a žraloci jsou taky jenom lidi. Tak mě napadá, že Na obzoru samej mrak, samá loď, no samej zmrd, nuda to je pruda, to už fakt je lepší smrt…Jóóó, byla tam taky nějaká muzika, čéče, jo, a kupodivu o kus lepší než má předchozí produkce. Konec, lodní zvonec, survival vysoko nad průměrem. (08.01.2014)

Což o to, po řemeslné stránce tomu není moc co vytknout, Robert Redford podává naprosto pohlcující výkon, na němž bez problémů stojí celý film, a J. C. Chandor to asi celé natočil přesně tak, jak zamýšlel. Jenže mě to i přes to vůbec nevtáhlo, necelé dvě hodiny bloumání po moři už je na můj vkus opravdu až příliš a prostě už mě to ke konci příliš nebavilo. A pomalé tempo filmu tomu bohužel také příliš nepomáhá. (13.02.2014)

Unikátní a neobvyklý film stojící výhradně na střihu a hlavním hrdinovi - Robertu Redfordovi. Podobně naléhavé a minimalistické jako Trosečník Toma Hankse, či Gravitace, akorát tady dostal hrdina ještě méně prostoru, konkrétně několik metrů čtverečních. Ačkoliv je na první pohled vše zachyceno maximálně autenticky, až tolik to nebaví. Příliš pomalé a přemýšlivé. Zbyde ve výsledku jen velmi kvalitní řemeslo. (02.07.2014)

V rámci dramatizace vyprávění se velmi často tvůrci (zvláště američtí a pod dohledem studia) uchylují v tom lepším případě ke kompromisům mezi dramatickou linkou a realitou, v tom horším případě podřídí realitu dění na plátně gradování dramatických momentům, které jsou ale plné nesmyslů, nelogičností a nerealistického chování postav. Jako divák se nad různé nesmysly dokážu často směle povznést. Ale v případě filmu Vše je ztraceno musím smeknout klobouk, protože se panu režisérovi povedlo obě věci zkloubit. Dokonce zašel tak daleko, že ve filmu je dohromady asi 5 místopisně ani věcně nepopisných vět. Jde o monolog, který se odehraje hned na začátku filmu. Režisér a autor scénáře nechá hlavního hrdinu beze slov jednat a nebohé diváky neznalé jachtařských záležitostí v tom prostě vykoupe. Přitom postava Roberta Redforda jedná naprosto logicky a promyšleně. Sedmasedmdesátiletý Redford uhraje celý film obličejem a jeho jediné slovo za celý film má doslova cimrmanovský efekt. (29.12.2013)

Hodně netradiční film. Spoustě lidí asi nesedne a řekl bych, že už vůbec není určen pro omladinu odrostlou na dnešních bombastických blockbusterech. Tohle je naopak velmi komorní, ale atmosféricky naprosto precizně vystavěný film. Jeden hrdina, kterému se opravdu všechno sype pod rukama. Jednu pohromu překoná a už musí čelit další. Minimalistický přístup z jakým je film natočen pak má naprosto maximální efekt. Skoro se tu nemluví hudba tu skoro není, ale člověk pak může o to intenzivněji vnímat ty parádní zvuky (doporučuju dobře ozvučený kino) a tím, že si hlavní hrdina nepovídá ani sám pro sebe se divák dostává do situace, kdy si může pouze domýšlet co se hlavnímu hrdinovi odehrává v hlavě. Proč se rozhodl něco udělat takhle a ne takhle divák prostě musí zvýšit vnímání a zapojit představivost. Ne říkám to dlouho v jednoduchosti je krása a přesně i v tomhle je kouzlo tohohle filmu. Dokáže to fakt maximálně vtáhnout do děje a nutí tak k neustálé pozornosti. Fakt jsem byl každou přibývající minutu víc a víc netrpělivý co bude v té příští minutě. Konec možná malinko zklamal, ale jenom malinko. Na plnej počet to nebude, ale i tak jsem nadmíru spokojen. 90% (17.12.2013)