Orange Is the New Black

až teď jsem dokoukal první řadu a ačkoliv jsem zkraje čekal po všech těch ohlasech mnohem víc a byl jsem ještě asi v půlce řady přesvědčenej,že nebudu koukat na další série,nakonec musim uznat,že mě celkem chytlo a zjistil jsem,že mi jednotlivé a poměrně zajímavé postavy nejsou lhostejné...80%...s delším odstupem,kdy jsem po větší pauze viděl druhou,třetí a teď jsem díl před konce čtvrté musim přidat pátou hvězdu.Neuvěřitelně návykové,místy absurdní a na druhou stranu hodně silné.čtvrtá řada jasně vede. (24.07.2016)

Tak tenhle seriál já můžu. Opravdu skvěle napsané a natočené drama soustředěné do prostředí ženské věznice. A právě tato tématika (i když to není první seriál, který se tímto vyznačuje), je v tomto počinu vcelku originální a přirozená; dokonce zde nechybí ani ty více 'odvážnější' scény, které právě hrozně dobře podbarvují realistickou stránku. Co mi ale přijde uplně skvostné, jsou rozhodně životy hlavních postav a jaké byly před věznicí a behěm ní. Krásně se pak dá s danými charaktery sžít a nebo je naopak nemoci vystát. A co je uplně nejlepší? Ten fakt, že se tvůrci už od samého začátku snaží z hlavních rolí Piper a Alex udělat nejoblíbenější postavy a nakonec se tak vůbec nedaří. Přijde mi (a asi nebudu jediná, kdo toto tvrdí), že postavy vedlejší jsou daleko zajímavější a sympatyčtejší jak právě ty hlavní. Ne že bych neměla Piper s Alex ráda, naopak mi vůbec nevadí, ale rozčiluje mě ten lesbický vibe, který pomalu každý staví do popředí. Přitom je tento seriál soustředéný hlavně na životy postav, ne na jejich lesbické románky. Jinak skvělé je, že se všeho ujal Netflix. Kdyby totiž nebyly všechny epizody vypuštěny v jeden den a diváci tak museli čekat týden, než se na obrazovce objeví další epizoda, asi by v tom byl dost velký zmatek. Postav je tam totiž opravdu požehnaně. Občas by si člověk i řekl, že až moc požehnaně; ale zase na druhou stranu, je to věznice. - "Wow. Twitter's got nothing on prison." (15.05.2017)

Tráva sice skončila, ale Jenji Kohan přichází s dalším vtipným kouskem, který se nese přesně v jejím stylu. Takže o nekorektní a trochu drsnější humor tu rozhodně není nouze. Pilot - 80% Po trochu pomalejším rozjezdu nabírá seriál zhruba ve druhé třetině na obrátkách a s přibývajícími díly se z něj stává takřka čistokrevné drama, kde je sice stále místo pro úsměvné momenty, ale z finále vyloženě tuhne krev v žilách. 1. série - 90% Druhá řada za tou první v ničem nezaostává, vývoj děje i postav je stále parádní. Jistě, fanatické obdivovatelky mrchy Alex pláčou, že tu byla tak málo, ale na ní seriál skutečně nestojí. 2. série - 90% (19.07.2013)

Po dvou sériích jsem plně spokojený, Jenji Kohan mi opět poskytla perfektní mix dramatu a komedie, člověka děj čas od času donutí k pořádnému zamyšlení podobně jako předtím Tráva, není to žádná prvoplánová a bezduchá záležitost. Ten kdo očekává komediální seriál, bude asi zklamán, protože z některých dramatických momentů až mrazí. Seriál se dá dobře srovnávat se seriálem Wentworth, přestože ten je čistým dramatem, oba stavějí na výborném scénáři a skvělém obsazení, oba nabízejí retrospektivní scény, které přibližují životy postav a oba mě dokáží vtáhnout do děje. //Dodatek po skončení seriálu: Ne všechny sezóny mě nadchly, hlavně třetí a šestá řada patřily mezi slabší počiny, jako celek mě ale seriál po celou dobu bavil. (14.09.2016)

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)