Hra peněz

I u nás měly tupé lopaty onehdy úžasnou možnost skvěle investovat. Ten dobrák se jmenoval Viky, od pohledu altruista a filantrop, a tak za ním zůstaly tisíce spokojených dicků. A že Viky dělal, co mohl, aby se ti intelektuální investoři, co mu nasypali kupónky, měli dobře! Kupoval jim imrvére tryskáče, stovky luxusních nemovitostí ve světových metropolích, drahé sportovní brka a dokonce i několik velkých továren. Jenže on takový dik, to je povahově pěkný zmrd, a tak ten blahoslavený investiční klubík začal nakonec Vikiho špinit a pomlouvat, že místo aby se o ně staral, tak zevluje a někde radši potají kope podzemní chodby. Což byla samozřejmě jen mrzká pomluva, protože ten skvělý člověk nikdy nedržel lopatu v ruce. Nakonec došlo až k tomu, že na něj šťastní majitelé desetinásobku poštvali orgán. Jenže on by takový orgán naštěstí nenašel ani vlastní koule, a proto stihl Viky sbalit před tou hroznou nespravedlností kramle. Ale jak už to na tom světě chodí, neskončil ten úžasný chlapík věru dobře! Ubožákovi zbyly jen oči pro pláč, jak teď musí z obýváku čumět na nějaké zkurvené moře na zaplivaném ostrově daleko, předaleko od své milované vlasti, živořit na rybích jikrách v nuzné chýši 43+4 s pouze pětikilometrovou ranvejí, po které se musí dennodenně plahočit nějakou plečkou od Martinova Ástna ke svému Lírdžetu, kde si člověk s alergií na telecí kůži a mahagon ani pořádně nepohoví. A o takové nepřející dičí svini je i tento film. Tu ale v tomto případě jistota desetinásobku rozparádila natolik, že naběhla na Žužu Žorže a skoro celou stopáž mu mává pistolí před držkou. Uot els? Inu, skoro nic. Je to ale překvapivě po Pissmejkrovi asi nejzábavnější nespreso, co Jirka dosud uvařil, skvěle zahrané a ta vyrachtaná feministická lesba s fretčím xichtem to režijně a dramaturgicky i vcelku vkusně vysufražetkovala. Jen je trochu škoda, že po výborné první polovině nedotáhli poměrně zdařilé memento toho, že každý, kdo někdy vyslovil slovo burza, opce nebo derivát, by měl pro blaho budoucích generací dávno viset vykuchaný na kandelábru, až do stejně stylového konečníku a závěrem se to zvrhlo v hloupý, patetický, žlutohnědý holyúdský maglajz. (15.06.2016)

Určitě méně zapamatovánihodné, než podobně inscenovaná Telefonní Budka, či superchytrý Spojenec. Je sice vidět, že Jodie Foster s látkou zkušenosti má, stopáž je krátka, takže se dá vytvořit a kočírovat rychlé tempo a dynamický střih, nicméně chtělo by to výraznější zvraty a adrenalinové momenty, o které se v podstatě stará jen chlápek s devítkou v ruce. Takže tématicky zajímvá a určitě seriózně vypadající záležitost se solidní výpovědní hodnotou, která by mohla být ještě peprnější a mít výraznější rukopis. (28.08.2016)

Hodně prošlá a unavená bojůvka, která zaujme akorát tím, jak dokáže nakombinovat několik tematických relikvií z různých časů do jednoho celku. Jmenovitě iluzi všemocnosti televize, syndrom Occupy, prohnané bankéře, které nelze sesadit jinak než lidovou polní spravedlností či prostý lid propojený televizní obrazovkou v horním rohu místnosti útulného baru. Ačkoli se místy daří aktualizovat celý rámec skrze potrestání ústředního kapitalisty internetovým zmemováním či se záměrně shodit ve scéně veselé videokonference se zbouchnutou holčinou mladého teroristy, finální climax s nekonečně neschopnou policií, skandujícími lidmi a epilogovou pěsťovkou do tváře zločinného buržousta nám rychle připomene, v jakém filmovém muzeu se vlastně nacházíme. (20.10.2016)

Přišlo mi, že něco takového jsem už viděl jinde a zpracované lépe. Nápad fajn, pomohl by promyšlenější scénář a finále postrádá výraznější emocionální vyvrcholení. Únosce je nesympatický a O'Connell nemá dost charizmatu, aby vyžehlil plochost celé postavy a jeho nedotažených úmyslů. Clooney není dobře obsazený, i když hraje solidně, dovedl bych si v jeho botách představit třeba Downeyho. Dominic West si přišel jenom pro výplatu a to zamrzí. Fosterová nedokáže pracovat s dramatem a několikrát si shodí výborně nastřelenou podzápletku, která mohla strhnout. Líbilo se mi celkové ponaučení, realistické vyústění klišé situací, i solidně podchycená korporátní struktura, ale potenciál tu byl mnohem větší. (20.08.2016)

Hodně solidní žánrovka, která je přímočará a na nic moc si nehraje. Je pravda, že příběh je předvídatelný (ačkoli je tu jeden nečekaný minizvrat) a v úvodu dost naivní a za vlasy přitažený, jenže atmosféra je více než slušná, a i když tomu asi chybí tvůrčí odvaha a invence, pořád to dost dobře funguje. Foster možná chybí cit pro tempo, protože některé scény se dost táhnou a stopáž, i když není nijak extra dlouhá, by asi potřebovala o takových deset minut prokrátit, dokáže to ale vybalancovat částečně napětím, budováním vztahů mezi postavami a sociálním přesahem, který ale může být pro mnohé na hraně. Jistou ruku projevila při obsazení, jemuž dominuje charismatický Clooney, který si polohu arogantního a namyšleného moderátora užívá, ke konci ale bez problémů sklouzne do civilní polohy a po záměrném přehrávání není ani stopy. Julia Roberts tu naštěstí není tolik, aby něco výrazně pokazila svým širokým úsměvem a odvádí svůj standard, i Jack O'Connell se drží hodně dobře. Nelze popřít, že thrillerů na podobné téma tu bylo mnoho a většina je i lepších, tenhle se ale řadí k příjemným jednohubkám, které by neměly urazit a ukrátí jakoukoli roční a denní dobu. Je ale škoda, že s tímhle obsazením nevytěžila Foster o něco víc.... 70% (21.11.2016)