Hra peněz

Do rodiny finančnických thrillerů nepřichází Money Monster s ničím novým a ani se nesnaží zabalit jednoduchou zápletku do alespoň trochu neprůhledného papíru, takže divák nemusí být ani příliš zkušený na to, aby po pár chvilkách odhalil průběh i původce podvodu. Jedinou otázkou bylo, jak to nakonec dopadne s útočníkem. Ale i přes předvídatelnost mě to bavilo. Clooney i Julia Roberts tu odvádějí solidní standard, Jack O´Connell si roli hysterického zkrachovalce také užíval a v určitých sekvencích mi připomínal light verzi Toma Hardyho a celkově má celý příběh spád, takže člověk nemá tolik času přemýšlet nad scénáristickými kiksy a jinými nesmysly. Nenáročná jednohubka na náročnější téma. 75% (03.09.2016)

Jodie Foster bych tedy rozhodně netipl na přesměrování na režisérskou kariéru, ale ejhle, podařilo se jí to a její premiéra dopadla doopravdy nadmíru dobře. Neočekávejte film, který bude odsýpat, tady se na to jde jinak. Herecké duo Clooney a Roberts ztvárňující hlavní role zafungovalo jako jistý způsob záruky, protože je to herecká extratřída. No a také bych neměl zapomenout na O'Connella, který dlouho nepodal tak přesvědčivý výkon jako tady (a samozřejmě v Jezeru smrti, kde kraloval). Filmy pohybující se kolem nejistých obchodů a akciemi a také kolem investování do různých firem moc nenajdete, když k tomu připočtu tu napínavou stránku, tak by člověk neměl nic řešit a ihned si film pustit. Vždy mě fascinovaly filmy, které se v zásadě odehrávaly na jednom místě, zde se musíte opřít o herce a jejich důvěryhodné podání svých replik, protože z nich divák nespouští moc oči. Mělo to pár hlušších míst, ale vše směřovalo k finále, které jsem ihned odhadl, ale vůbec mi to nevadilo. Někdy ta přímočarost není na škodu. Za mě dávám 77 % (02.11.2017)

Kdybych byla kravata, chtěla bych, aby mě nosil George Clooney. A kdybych bylo zrcadlo, nastavilo bych se Julii Roberts, abych jí připomnělo, že to ona byla kdysi pretty woman. Hra peněz je všude kolem nás a hraje se nonstop, takže žádné překvápko, že se dostala i na plátno. Na film jsem si vzpomněl teď nedávno během předzápasového studia Buly, při nekonečně bolestivém rozboru Záruby s Hostákem. Kéž by i na Kavčí hory někdy vyběhl nasranej finančník... (24.03.2017)

Sociálně-ekonomický výkřik hněvu, bohužel jen do tmy rychlého zapomnění. Jodie Foster pomoci „on-line“ vyprávění postupně utahuje thrillerové šrouby, úspěšně bourá některá očekávaná klišé (nákup Leeho akcií, vzbouřené hormony těhotné přítelkyně či vlažný dopad na občany u stolního fotbálku) a přitom nepokrytě brnká na feministickou strunu (ženské postavy jsou silné, rozhodné a emancipované, muži jen egoističtí, slabí a podlí). Jenže i přes to zběsile se stupňující tempo si nelze nevšimnout, jak je to celé bezobsažné a uhozené a teď nemyslím svět investičních makléřů a jejich naivních donátorů. Symbolem všeho budiž Clooneyho sebestředný moderátor, který se během hodiny nakazí lidstvím (zřejmě příznak stockholmského syndromu) a činí pak věci, kterým i přes Georgeovo sebevědomé herectví lze jen těžko uvěřit. No jo, tak zas za týden u dalšího dílu pořadu Money Monster a tentokrát s pětkrát větší sledovaností.. (30.06.2016)

Určitě méně zapamatovánihodné, než podobně inscenovaná Telefonní Budka, či superchytrý Spojenec. Je sice vidět, že Jodie Foster s látkou zkušenosti má, stopáž je krátka, takže se dá vytvořit a kočírovat rychlé tempo a dynamický střih, nicméně chtělo by to výraznější zvraty a adrenalinové momenty, o které se v podstatě stará jen chlápek s devítkou v ruce. Takže tématicky zajímvá a určitě seriózně vypadající záležitost se solidní výpovědní hodnotou, která by mohla být ještě peprnější a mít výraznější rukopis. (28.08.2016)