Spectre

Není to tak temný jako Skyfall. Vlastně je to objektivně o dost slabší, jak Skyfall. Na druhou stranu, James Bond je tady jak chodící robot. Sejme každýho, kdo se na něj křivě podívá. Nic ho nezastaví a tím doslova myslím, že NIKDO. Počítejte tedy s tím, že je to tedy ještě horší...než obvykle. A k tomu hlásí o sto šest. I když v tom nejsou emoce, tak je v tom ta devadesátková vostrost starýho akčního hrdiny, kterou jsem snad v žádné jiné Bondovce s Danielem ještě neviděl. Škoda jen neskutečně ucajdané titulní skladby, která je otravná jak půlnoční déšť. Stejně tak ani dominantní nepřítel Christoph Waltz nebyl tak strašidelnej. Jediné silné plus je Léa Seydoux, která mi sem prostě sedla. Možná i proto, že už o ní vím delší dobu a hezky se na ní kouká. Trošku jiná Bondovka, ale v rámci starých dobrých akčňáren splnila můj dlouhou dobu chtěný sen. (12.07.2018)

A já si pochutnal. Určitě ne tolik jako při první Craigově štaci (Casino Royale), ale o zklamání, které jsem se po prvních reakcích bál, se nejedná. Pořád je to divácké blaho, pořád je to omámení mnoha smyslů. Živočišnější a razantnější, žádný nablýskaný Brosnan bez škrábance, prostě Daniel Craig je tu s námi počtvrté (tvůrci ho prezentují tak, jak ho máme rádi), Sam Mendes podruhé. Skyfall mi sedlo, ale oproti Spectre mělo překvapivě dost hluchých míst. Zesnulá M pověsí v posmrtné zprávě svého nejlepšího agenta na stopu zločinecké organizace, zatímco v Londýně se zase bojuje proti zrušení programu 00. Bond mezitím na vlastní pěst střídá kontinenty, zase trochu truchlí a nechává se obtěžkávat svědomím (a občas pokecá s myší), tvůrci připomínají staré šrámy, dostávají nás do Jamesovy osobní historie, půvabná Léa Seydoux se snaží přiblížit výsadnímu postavení Vesper a záporák Christoph Waltz jede na půl plynu, ač je zodpovědný za několik bolestných tragédií v životě agenta Jejího Veličenstva. Spectre byl drahý jak prase (tomu se říká královský rozpočet) a je to na něm cítit. Protahujeme se zajímavými lokacemi, vše začne leteckou akrobacií, nechybí honička v ulicích Říma, v zasněžených horách i rozbíjení interiéru vlaku s wrestlingovým šampionem, které připomene onu přitažlivou syrovost z Casina Royale. Osobně jsem rád, že producenti volí namísto solidních řemeslníků „velké“ režiséry, kteří si libují v trochu jiných žánrech. Mendes udržel Bonda docela pevně ve svých rukou, obklopil se nejen výbornými herci (Britové a Britky, Francouzka, Italka, Rakušan, Dán, Ir, samozřejmě Američané), ale i mistry ve svých oborech (vedle kamery mě tentokrát moc potěšil skladatel Thomas Newman). Tahle série má své limity, tenhle model ale prostě baví. Jen jsem byl připravený na víc humoru, který nepřišel. (09.11.2015)

Tak nám to po čtvrté protřepali a místo elegantního nápoje naservírovali pěkný goulasch. Bond se bincá od rohu k rohu, máte z toho pocit, že si tvůrci jen plní povinnost dát poctu všem předchozím Bondovkám a potěšit akorát skalní fanoušky. Na diváky čekající další strhují nářez prostě tentokrát serou. Občas to i trikově působí jako tehdy s Connerym. A padouch Waltz je samozřejmě největším zklamáním. Strach z něj šel asi jako z babičinýho švestkovýho koláče. Prý největší padouch na světě. No, ha ha ha. To i ten Waltzův řádový nácek v Hanebných panchartech budil větší respekt. Směšné, opravdu. Dobře, je to jedna velká pocta a i já byl vlastně velmi potěšen, ale celkový dojem ze samostatného filmu není zrovna nejlepší. To už se mi víc líbilo Quantum of Poluce. (14.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)

No paráda! Satira, alegorie, podobenství, nadsázka, vtip! Ani jsem už nedoufal, že se kdy vrátí duch starých bondovek a hle...je to tu. Beru na milost Craigovu opičí držku a jeho blond vlasy, jelikož tohle je prostě Bond. Skvělá muzika (kromě úvodního songu, to je vskutku odporný hnus - nejhorší skladba z celé série!), vynikající intro (co naštěstí nevystřílelo to nejlepší hned na začátku), parádní titulky na začátku, božský karneval - Den mrtvých a pak už jen akce stíhá akci s drobnými prodlevami, co nevadí. A fanoušek si užije (jo, užil jsem si je naplno a ani hned všechny neodhalil) odkazy a citace na bondovky Doktorem No počínaje, přes V tajných službách jejího veličenstva a Skyffall konče (mám pocit, že snad ze všech 23 bondovek se objevilo něco). Já opravdu nemám co vytknout, snad jen že v reálu by padouchové výbuchy nepřežili (a to je právě ona skvělá nadsázky a parodie!), a upřímně lituji ty, co je film zklamal. Leč tak to prostě je - není režisér ten, co by se zavděčil divákům všem. VIVAT BOND! p.s. formát 2D nesmírně potěšil! skvělé kino (09.11.2015)