Star Wars: Síla se probouzí

„Chewie…we´re home.“ Technická stránka (byť je to vzhledem k tvůrčímu týmu a producentskému zázemí očekávanou samozřejmostí). Hra na nostalgickou strunu a každým obrazem prostupující respekt ke kultovní sérii. Midi-chloriany naplněná Daisy Ridley. Chybějící nutkání poslat C-3PO do křemíkového nebe (asi to bylo tou červenou rukou). To byl výčet kladů a teď k temné straně Abramsova brnkání na Lucasovu kosmickou mandolínu. V čitelném a přitom nepříliš logickém dějovém prostoru nefungují emoční páky, které by Star Wars doposud nepolíbené panny přivedly k zájmu o původní kusy. Pokud temná strana síly zafunguje jen na pár sekund, kdy se na plátně objeví jistý artefakt s průvodním hudebním podkresem, něco je ve far, far away galaxii špatně. A tímto se dostáváme k hlavnímu problému. Nevýraznému Nesithovi, který vypadal, že princezna Leia kdysi navštívila Show Jana Krause a po natáčení podlehla na červeném gauči moderátorovu šarmu. Kdyby Han Solo dostal více času, mohl si udělat otcovské testy.. Abramsova snaha o moderní most ke kořenům je chvályhodná, ale podobně jako mostům na First Order´s Starkiller Base tomu chybí zábradlí, kterého by se dalo pevně chytnout. Síla dál spí.. (15.11.2017)

Epizoda VII může být ráda za návrat starých známých, protože nováčci se moc nechytají. Herci ve Star Wars nikdy nesbírali ocenění, takže nadměrná kritika výkonů ani není na místě, ale nové charaktery v čele s rádoby Vaderem se pod kůži nedostanou. Zabití největšího frajera celé galaxie je pak úletem dekády. (17.10.2022)

Pravá esence Hvězdných válek, sypaná na základě nových postav, které jsou zábavné, zajímavé a v první řadě trojrozměrné, což je něco, co bych po věčném rozdělování na světlou a temnou stranu nečekal. O to víc ale potěší dojemnost všech návratů, vzpomínek a obecné nostalgie. Největší výhrou je důraz na velký dobrodružný příběh o poznání sebe sama na prazákladě intimního rodinného dramatu. Pryč jsou tak prázdné řeči o politice, které ve všech předchozích epizodách působily nepatřičně a nuceně, díky čemuž je Síla se probouzí s výjimkou Pomsty Sithů jedinou epizodou, kterou si dokážu beze zbytku užít. Abrams totiž přináší lehce podvratný humor, který příjemně shazuje i jinak vážné scény a nechává největší sílu okamžiku až pro nejklíčovější výjevy. A když v nich skloubí archetypální obrysy staré trilogie s tesknou náladou trilogie nové, přistihnu se, že chci vidět a vědět víc. Mnohem víc. (18.12.2015)

(1001) Adama Drivera miluju už od Nitra Llewyna Davise a tady ještě ke všemu brečí, takže jeho atraktivita stoupla tak o tři sta procent, to je jasná věc, ale stejně se příliš fanouškovského nadšení nedostavilo. A protože rozčílená jsem nebyla (jaké překvapení), tak si nebudu stěžovat na všechno, jak bývá mým dobrým zvykem, ale jenom na dvě věci: 1. Ty dva záchvaty vzteku spojené se sršením jisker moc sexy nebyly a ráda bych, aby vypadaly jinak. 2. Co to mají tvůrci za problém s načasováváním? Nic ve filmu netrvá tolik času, kolik by mělo. A to mluvím především o emocích, protože o ničem jiném ten film pro mě nebyl. Děj těžištěm rozhodně není, ať už pro to, že je jednoduchý a přímočarý, a nebo proto, že je schematicky okopírovaný - ale to jsem se právě po zralé úvaze rozhodla nevyčítat, protože původní trilogie je vlastně taky ten jeden samý scénář natočený třikrát a žádný pořádný fanoušek si na to nijak zvlášť nestěžuje - takže atmosféra a prožitek by měly být to, o co tady kráčí. Jediný cool moment, který se opravdu povedl, byl ten první "traitor" výkřik, zbytek tak nějak vyšuměl do ztracena. Tým klaďasů je klasicky bezbarvý a nevýrazný (hehehe, černoch, ženská a Žid ještě automaticky charisma neznamenají) a záporáci bohužel monologují a pokoušejí se vyvolat děs stejně rutinérsky a schematicky. V žádném okamžiku jsem neměla o nikoho strach a skoro nikde jsem nebyla doopravdy zainteresovaná do scény - s výjimkou prvního setkání Kyla a Rey v lese a jejich následného rozhovoru, při kterém si Kylo poprvé odhalí tvář. A všechny ostatní situace mi přišly strašně rychlé a jakoby odbyté z povinnosti na první dobrou. Než mám čas si uvědomit, co se tam stalo, a pořádně si to užít, už se běží někam jinam vstříc dalšímu předvídatelnému plot pointu. Jedině sentiment, který do filmu zanášel Han, dostal času dost, ale na ten si zase příliš nepotrpím. Kdyby aspoň ty očekávané situace nějak překvapivě ústily, třeba kdyby poté, co Kylo udělá ten spoiler, zjistil, že možná není dost silný, aby to unesl, a zareagoval prakticky jakkoliv jinak, než tak, jak zareagoval... Nebo kdyby všechna esa z rukávu nebyla součástí marketingové propagace a člověk se je doopravdy dozvěděl až z filmu... No vyvíjím si v hlavě několik verzí svých fanfikcí a doufám, že ti opravdoví scénáristé pro příště dovedou aspoň trochu doopravdy překvapit. A nejvíc ze všeho bych si přála, kdyby třeba objevili, že mezi dvěma či více lidmi můžou existovat i jiné vztahy než povinná romance, slepé následování a černobílé nepřátelství. (30.01.2016)

Je to tam. Je to tam všechno. Abrams slíbil, že jeho Star Wars budou tradiční, klasické a fandové z nich budou nadšení. A splnil to. Všechno je tu správně. Když se objeví staří hrdinové, ať už lidští, mimozemští nebo mechaničtí, je to skoro doják. Ti noví vedle ně navíc skvěle zapadnou a trio Boyega, Ridley a Isaac je herecky naprosto přesné a dokonale obsazené. Akce šlape, zvraty fungují a jako film, který má potěšit znalce a představit tenhle vesmír nové generaci, to funguje výtečně. Možná až moc. Zatímco u Star Treku měl Abrams odvahu jít dál a překročit stín série, tady k tomu bohužel nedojde. Svou práci odvede skvěle a všechno, často včetně osobitého režijního stylu, obětoval tomu, aby natočil „ty správné Star Wars“. A nakonec mu nezbyl čas na to, aby šokoval, dojal nebo pobavil nad rámec očekávání. Nechci znít nespokojeně, sedmé Hvězdné války se mi líbily, ale pocit, že se tu hrálo zbytečně moc na jistotu, je prostě příliš silný na to, abych mohl mluvit o absolutním nadšení. Na zatraceně dobrý film to však stačí bez problémů. (17.12.2015)