Veronika se rozhodla zemřít

Věčný problém předloh, jejich adaptací a následného hodnocení. Knižní předloha se mě určitým způsobem dotkla (i když teď už to vidím s odstupem taky trochu střízlivěji, vlastně celé Coelhovo dílo), tak mi nedalo se nepodívat na americkou adaptaci....kde z knihovnice udělali úspěšnou účetní? Ale tak prosím. Hlavní hrdinka si pustí k sebevraždě RH? Ale tak prosím, koho by to nenapadlo, že. Jenže s přibývajícím počtem minut se čím dál tím víc zdálo, že celý film jen hezkou skořápkou bez obsahu. Jakoby scénárista přečetl předlohu, vytáhl kostru, celou ji zahodil a ze zbytku udělal scénář pro tenhle film. Herecké výkony radši nehodnotím, jejich výběr mi nepřijde nejšťastnější, ale možná je to jen síla zvyku, že, Buffy. (12.01.2010)

Melancholické rozjímání o smyslu života doprovázené perfektní muzikou, za kterou přidávám jednu hvězdičku. Tvorba Paola Coelha mě nikterak neláká (četl jsem pouze Alchymistu) a na tento film jsem se podíval, protože jsem byl zvědav, jak zvládne Sarah Michelle poněkud odlišnou roli, než zabíječku upírů. Zvládla ji myslím velice solidně, byť film občas lehce nudí, ale díky už zmíněné zajímavé muzice se jedná přeci jen o příjemný zážitek. (11.05.2011)

Popravdě jsem zprvu netušil, co mohu od tohoto filmu čekat. Nejdřív se to celé tvářilo jako neskutečné drama, pak jsem si říkal, že by se to mohlo zvrhnout v "Klepání na nebeskou bránu" a nakonec to přešlo v americký sen s "nečekanými" slzami štěstí ve tváři. Je to celé o vůli žít a o hodnotě života jako takového, ačkoliv je nám celá myšlenka předkládána trochu zvláštně. Nicméně je to hezký příběh a ve skutečnosti není zas tak morbidní a depresivní, jak napovídá název, i když jisté chvíle jsou v něm pravda skličující. Herecké výkony moc hodnotit nejde. Dialogů tam moc není a většinu času vyplňují dojmy a vjemy. Pocity zachycené obrazem. Většina lidí by zkrátka řekla, že to byla nuda a v podstatě se tam nic nedělo. Naštěstí nepatřím do většiny a hodnotím celkově toto dílko kladně, i když jsem od něj čekal trochu něco jiného. 75% (07.02.2011)

Pesimisté nechť si prolog nechají vytesat jako epitaf dřív, než se neodvolatelně utvrdí ve své pošmourné vizi, která jim našeptává, že realita je to, za co ji považuje většina a jen oni nejsou s to ji přijmout - vypsaný možná nebude vyznívat tak beznadějně, jako hlas zjitřené duše - v opačném případě se myšlenky přemění v definitivní stav, nebo v jeho trýznivější podobu - kolikrát bude třeba ještě zemřít, abychom si zasloužili smrt? I s ní je to totiž stejné, jako se vším ostatním, až když se s ní blíže seznámíme, začneme se jí bát, stejně, jako nelze od všeho prchnout bez snahy o řešení, život se nám pak může stát soukromou Planetou opic... O smrti, smutku a ztrátě nadějí, ale i o zázracích, které pro oči nevidíme - tím vším je příběh Veroniky, která se rozhodla zemřít. V hodinu dvacet dva se přihodilo něco, oč jsem vůbec nestála a scénárista podcenil, i tak ale mohu mluvit o nevšední podívané, na které měl vedle citlivě zakomponované hudby podíl i výborný David Thewlis a především oduševnělý výkon Sarah Michelle Gellar. (04.01.2014)

Nic od Coelha jsem v době vidění filmu nečetl. Filmu by určitě prospěla delší stopáž a bohatší scénář - ten použitý nezvládá krásné audiovizuální stránce dodávat plnohodnotný podklad. Osekaným způsobem působí jak Veroničin obrat, tak i vztah doktora Thompsona s Mari, což sice neubírá celému dílu na funkčnosti, ale při jeho atraktivitě je to škoda. Úvodní sekvence je šestihvězdičková. (06.12.2011)