Veronika se rozhodla zemřít

"Zelená je nová černá. Zelená není nová černá. Copak nikdo jiný nepostřehnul, že se všichni totálně zbláznili? Proč se tak bojíme vidět věci v jejich pravém světle. Podobné slogany úspěšně odvracejí naši pozornost od hodnot, na nichž skutečně záleží. A není úniku. Chci aby se vědělo, že volím radši smrt než spoluúčast na kolektivním šílenství světa, ve kterém žijeme. Tohle není skutečný svět, sbohem." (13.09.2017)

Nemám ráda, když mě někdo nedobrovolně znásilňuje, ještě navíc skrze média. Prvoplánový útok na city diváka, přímo citové vydírání, se táhlo celým dějem jak nepříjemný zápach. Ono na demonstrativní sebevraždě není nic příjemného, u mladých nevyzrálých jedinců obzvlášť. Takže k ději nemám nic víc pozitivního co dodat a jedinou minihvězdu si zaslouží nekonvenční a troufám si říct 100% metody zainteresovaného pana medika. Vřele doporučuju zařadit mezi oficiální léčebné metody v každé psychiatrii, jsou účinné na 1000%, protože strach na žebříčku emocí pořád vede! (12.11.2012)

Tento snímek je názornou ukázkou, jak něco malého, nenápadného a zdánlivě prostého může mít poslání, které převyšuje leckteré x-miliónové projekty. Stačí k tomu dobrá předloha, citlivý způsob podání, více než skvělý herecký výkon hlavní protagonistky a režisér, který dokáže tísnivou atmosféru vygradovat až do překvapivého konce. (18.12.2010)

Božská Sarah Michelle Gellar a minimalisticky absolutní ředitel Davida Thewlise mě dovedli k fascinujícímu rozporu. K filmu, který se dech beroucím způsobem rozvypráví, na dlouhou dobu potom zastaví, zdržuje, pocuchává všechna očekávání a přesto skončí tak dokonalou katarzí, že se těžko držím od nejvyššího hodnocení. Nepamatuji, kdy jsem si naposledy tak moc přál, aby nikdy nepřišel konec filmu a nakonec fascinovaně uznal, jak právě závěr dodal všemu řád a lehký punc geniality. Zatím 85% (30.12.2009)

Pod názvem Veronika Decides to Die se neukrývá adaptace vynikající knihy Paula Coelha jak by se mohlo na první i druhý pohled znát. Filmová verze režisérky Emily Young má totiž k původní psychologicko filozofické sondě do života několika obyvatel psychiatrické léčebny stejně tak daleko jako texty povrchních popových songů k životu. Na rovinu musím říct, že jsem měl s filmem už od prvních minut totální problém. Původní knížka byla prvním dílem celosvětově oblíbeného a uznávaného spisovatele se kterým jsem se setkal a rozhodně ne posledním. I o filmovou premiéru se postarala právě Veronika a musím říct, že po ní už se rozhodně na žádný film podle Coelhovi knížky, který v budoucnu natočí, nepodívám. Hrůza mě jímá především při pomyšlení, že mi právě Veronika se rozhodla zemřít přišla ze všech těch knížek, co jsem od autora přečetl, jako nejvíce vhodná k filmové adaptaci. To by ale někdo nesměl scénář osekat na sérii chladných výjevů s postavami, kterým nevidíte do hlavy a nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah. Všechny se sice pohybují po původních drátkách knihy, ale absolutně neživotně, vedeni loutkařem, který se nezmohl k ničemu jinému než jen k doslovné adaptaci ze které ovšem byly odstraněny veškeré myšlenkové pochody postav a vedlejší linie obyvatel léčebny. Korunu tomu všemu dodává Sarah Michelle Gellar, která od dob Buffy nedošla k žádnému hereckému růstu a i v „coelhovském“ dramatu zůstává naprosto béčková. Ve výsledku jsem vydržel hodinu, 9 minut a 59 vteřin. To, co jsem viděl mi naprosto stačilo abych věděl, že o ten film už nikdy víc nezavadím, protože nemá co nabídnout ani po filmové stránce. Nezajímavý záběr střídá nezajímavý záběr, aby ho v zápětí vystřídal… nezajímavý záběr. Když porovnám jak mě oslovila původní literární forma s tím, jak mě ta filmová znechutila, musím podotknout, že Veronika Decides to Die trpí veškerými neduhy převodu knihy na plátno a možná jich ještě pár nových přihodila. Obvykle sice nemám ve zvyku hodnotit film aniž bych ho dokoukal, ale v tomto případě nemůžu jinak. Poslední půl hodina by totiž v tomto případě byla jen zbytečným zatloukáním hřebíků do jíž pečlivě zatlučené rakve. 15 % (01.01.2010)