Temný případ

Relativne temna detektivka (ackoliv o level jinde nez napriklad Zmizeni) s tradicne dobrou HBO kamerou a herci, bohuzel casto placa naprazdno, malo rozviji charaktery (i samy o sobe, natoz pnuti mezi nimi) a predevsim po cele sezone zustava pachut serialove naredenosti. Mimochodem me tez prekvapilo, jak nevyuzita je hudba. 1 serie: 80. (03.04.2014)

„Dokážeš si vůbec představit, co by lidi začali vyvádět, kdyby v nic nevěřili?“ - Totéž, co dělají teď. Jen by to vyplavalo na povrch.“ První série Temného případu pro mě byla prototypem toho nejkvalitnějšího v rámci žánru detektivního seriálu. Intro, technická, vizuální stránka, herci, chybující postavy vyšetřovatelů s důrazem na jejich psychologii, ironický humor a dialogové výměny. Dále chytlavý, pohlcující příběh a nějaké to životní filozofování, ovšem nevtíravé, myšlenkově navíc docela výživné (postava Rusta mi byla velmi blízká a jeho skeptické promluvy jsem „žral“). Na celé jinak dokonalé sérii mi vadila jen 1 věc, a to nepříliš zvládnutý dojezd (lehce tuctové a natahované ukončení). Druhá řada mi nepřišla o moc horší, jako spíš jiná, což soudě dle reakcí zklamalo spoustu diváků. Oprostila se od humoru či filozofování, byla mnohem bezvýchodnější, ale také akčnější a přímočařejší. Zároveň nabídla hned 4 hlavní postavy, což fungovalo skvěle. A oproti první řadě se divák dočkal lepšího konce. Po 2 sériích jsem s hodnocením na slabších 5*. (31.08.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

F.B.I. v roku 2012 opätovne otvára prípad z 3 januára 95´, kedy bola rituálne zavraždená Dory Langeovej z Louisiany. Vyšetrovaním bol poverený novovytvorený pár kolegov Rust Cohlen a Martin Hart. Podarí sa dvom úplne odlišným, špecifickým osobnostiam vypátrať šialeného vraha? Prvé časti série nenasvedčujú tomu, že by sa malo jednať o tak vysokú kvalitu prevedenia detektívneho seriálu, ako je to prezentované užívateľmi ČSFD. Režisér sa prevažne zameriava na vykreslenie charakterov osôb formou interview, než vyšetrovaním samotného skutku. Popravde, napriek tomu, že si nemyslím, že by to nebolo "treba", trošku ma to nudilo, a hlavne rušilo. O mimoriadne temnej atmosfére z môjho pohľadu teda nemôže byť ani reč. Zlom nastáva ku konci piatej časti. Divák sa postupne začína dostavať do obrazu a príbeh je z ničoho nič emotívnejší. Až na "pár" drobností pôsobí pomerne realisticky. Záver nie je tak strhujúcim, ako by si človek prial. Od určitého momentu režisér prezrádza rozuzlenie, takže moment prekvapenia sa vytráca ako bublinky z rozhrkanej Santovky. Já neviem. Nechápem. No mne proste toto hodnotenie (94%) príde veľmi nadhodnotené. Bez ohľadu nato, ako skvele je tento seriál natočený, či vďaka hereckým výkonom zahraný. (14.03.2014)

Už niekoľko rokov som sa chystal na tento dobre hodnotený seriál. Mal som veľké očakávania a myslím, že sa naplnili aj keď nie úplne na 100%. Po prvých dvoch dieloch som cítil menšie sklamanie, no hneď v úvode tretej som sa chytil skvelou scénou s fanatickým kňazom a skvelým dialógom hlavnej dvojky na tému náboženstvo. M. McConaughy to pomenoval tvrdo, jasne a pravdivo čo zas nemôžem povedať o jeho mnohých iných filozofických úvahách, ktorých je seriál plný. Občas som mal pocit, že bez nich by sme ušetrili jeden diel a seriál by bol o dosť kompaktnejší. Pripomínal mi slávny výrok - "dokáže hovoriť celé hodiny bez toho aby niečo povedal"... Od tretieho dielu seriál iba graduje, dostávame sa čoraz bližšie k vrahovi, ale aj pod kožu hlavných a vedľajších postáv. Poznáme bližšie ich rodinný život, problémy v práci i súkromí. To všetko tvorí kompaktný celok, ktorý drží pohromade. Ak to nachvíľu niečo preruší tak sú to spomínané hlášky M. McConaughyho o všetkom a o ničom. Ten napriek tomu podáva s Harelsonom fantastický výkon, aj tá ich spoločná bitka pôsobila ako skutočná bitka, nie nacvičená choreografia. Určite právom jeden z naj hodnotených seriálov, určite odporúčam. Pre neznalcom dodávam, že 2. a 3. séria nemajú s prvou nič spoločné. Jedna séria = jeden príbeh. Seriál 90%. McConaughy a Harrelson -100%. (10.12.2023)