Temný případ

True Detective si svou hutnou atmosférou a vykreslenými charaktery dává Hannibala k snídani, obědu i večeři. Neskutečná lahůdka, od které se nedají odtrhnout oči a nervy jsou tak našponované, že by se na ně dalo hrát. Pokud bude Cary Fukunaga točit "It", tak do kina jedině s plínkami. Tenhle seriál bych doporučil tvůrcům The Following, aby si nastudovali jak se pracuje s atmosférou a napětím. (18.01.2014)

Hodnotím pouze sérii 1. Atmosféra byla opravdu hypnotická, super temná a super psycho, o tom žádná. Nečekala jsem ale takový NEdůraz na vyšetřování, potažmo celé to sériové vraždění (např. téměř žádné detaily o zločinu, osekané návštěvy místa činu, málo detektivní práce atd.) a naopak absolutní důraz na psychologii hlavních postav a jejich vzájemné vykecávání. To mě sice taky baví, ale zase se tím člověk dost snadno předávkuje. Takže to celé bylo stylem - krátký posun ve vyšetřování, člověk začne zase vnímat, ale děj se zastaví na existenciálním tlachání, teoriích u univerzu a nesmrtelnosti brouka atd., takže člověk zase rychle upadá do otupění. Tím, jak se střídají časové linie, linie vyšetřování a osobní linie detektivů, tak je to jako celek dost obtížné na orientaci v ději, člověk se fakt musí plně soustředit každou sekundu a není to žádná kriminální oddechovka. Na druhou stranu ty herecký výkony... přesný Woody a už mnohokrát zmiňovaný NESKUTEČNÝ Matthew, a to i s vizáží kníratého úchyla, to stojí za to vidět. Poslední díl byl fakt bomba, škoda, že se to v podobném duchu neneslo celou dobu. Bavilo, ale na opakování to nevidím. (15.10.2020)

Po atmosferickém intru nás tvůrci okamžitě vtáhnou do špinavého světa vražd. Rukopis Caryho Fukunagy (Sin Nombre, Jana Eyrová) je v pilotním dílu značně čitelný a dotváří hutnou atmosféru. Pomalé tempo seriálu svědčí a obě herecké hvězdy bravurně rozehrávají své party. Woody Harrelson v roli vesnického balíka sice zatím lehce zaostává za filozofujícím depresivním podivínem Matthewa McConaugheyho, ale to je dáno i tím, že McConaughey, momentálně se nacházející ve své životní herecké formě, dostal o trochu vděčnější roli. Pilot - 90% 2. díl za mnou a už se dostavila těžká závislost. Já chci víc! --- A je vymalováno, po osmi dílech je nejlepší letošní seriál u konce, ale diskuze o něm se budou vést ještě hodně dlouho. Kdo by čekal, že tahle vymazlená depresivní záležitost spojí všechny seriálové konspirátory, kteří si budou týdny lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, které jim tvůrci naservírovali, aby tak diváka zcela vtáhli do dění. Po osm dílů jsme spekulovali, hráli si na detektivy, ale i přesto není True Detective jen o řešení velkého a temného případu. Psychologie postav je dalším velkým lákadlem. Především pak postava Rusta Cohlea v podání famózního Matthewa McConaugheyho (který letos k tomu Oscarovi prostě musí přidat i Emmy a Zlatý glóbus). Takhle brilantně napsanou a parádně zahranou postavu nenajdete asi v žádném jiném seriálu či filmu. 1. série - 100% "Time is a flat circle." --- Po skvělé první sérii přišlo velké zklamání. Po celou druhou řadu mi byly postavy v podstatě ukradené, navíc se zejména ke konci chovaly dost nelogicky. Řeči o tom, že srovnávat tyto dvě série je nesmysl, neberu, pořád to píše stejný člověk a má to stejný název. Jiný příběh a nové postavy na tomto faktu nic nezmění. Zatímco u první řady měly všechny ty monology i dialogy skutečnou hloubku, tady si na nějakou hlubokomyslnost jen hrají a jsou to jen prázdné kecy. Herci mě až na Colina Farrella nikterak neoslnili, celé mi to připadalo nudné, předvídatelné a navíc neoriginální. Kdo tvrdí opak, moc toho nakoukáno asi nemá. Po tom nudném průběhu mi hlava nebere, k čemu bylo potřeba tak dlouhé finále, které mi už bohužel místy připadalo k smíchu. 2. série - 60% (15.01.2014)

Už niekoľko rokov som sa chystal na tento dobre hodnotený seriál. Mal som veľké očakávania a myslím, že sa naplnili aj keď nie úplne na 100%. Po prvých dvoch dieloch som cítil menšie sklamanie, no hneď v úvode tretej som sa chytil skvelou scénou s fanatickým kňazom a skvelým dialógom hlavnej dvojky na tému náboženstvo. M. McConaughy to pomenoval tvrdo, jasne a pravdivo čo zas nemôžem povedať o jeho mnohých iných filozofických úvahách, ktorých je seriál plný. Občas som mal pocit, že bez nich by sme ušetrili jeden diel a seriál by bol o dosť kompaktnejší. Pripomínal mi slávny výrok - "dokáže hovoriť celé hodiny bez toho aby niečo povedal"... Od tretieho dielu seriál iba graduje, dostávame sa čoraz bližšie k vrahovi, ale aj pod kožu hlavných a vedľajších postáv. Poznáme bližšie ich rodinný život, problémy v práci i súkromí. To všetko tvorí kompaktný celok, ktorý drží pohromade. Ak to nachvíľu niečo preruší tak sú to spomínané hlášky M. McConaughyho o všetkom a o ničom. Ten napriek tomu podáva s Harelsonom fantastický výkon, aj tá ich spoločná bitka pôsobila ako skutočná bitka, nie nacvičená choreografia. Určite právom jeden z naj hodnotených seriálov, určite odporúčam. Pre neznalcom dodávam, že 2. a 3. séria nemajú s prvou nič spoločné. Jedna séria = jeden príbeh. Seriál 90%. McConaughy a Harrelson -100%. (10.12.2023)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)