Temný případ

Ještě temnější a výživnější než jsem očekával. Cary Fukunaga je prostě ponurý ďábel, jenž se evidentně vyžívá v atmosféře tak nepopsatelně temné a depresivní, že by z se z ní detektiv Somerset či seriálový Hannibal podělával strachy ještě tak týden. Celé je to navíc doprovázeno naprosto bezchybnými hereckými výkony obou hvězd, z nichž bych vám toho lepšího nedokázal vybrat ani s pistolí u hlavy, a vskutku lahůdkovým scénářem, díky němuž bylo čekání na další epizody opravdu bolestivé a už dlouho se mi nestalo, abych na následující epizody skoro nemohl dospat. Jasná seriálová pecka roku. (14.01.2014)

Masterpiece. Opravdu jsem přesvědčenej, že tohle je naprostý mistrovský dílo. Inspirace Sedm a všechna akademické scenáristické poučky jsou převedeny v mistrovsky rozepsanou látku, kdy je radost sledovat nejen vytrvalou konfrontaci dvou protichůdných charakterů, ale i to, jak je jejich rozdílné posedlosti vedou po téže dráze vstříc zatracení i rozhřešení. Dokonale využité kulisy Louisiany, jíž po téhle sérii asi nestoupne turistický ruch, a samozřejmě oba urputně hrající tahouni. Hlavně je tu ale cítit geniální ruka režiséra, jenž dokonale ví, kdy nasadit zpomalovačku, kdy dlouhý záběr, kdy boží oko a kdy intimní pohled přes záda - s každou scénou pracuje precizně, během pár vteřin dokáže vtisknout dané pasáži kýžené vyznění, náladu, další významy. Fakt masterpiece. (02.09.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

Začalo to rituální vraždou ve třtinovém poli, které se stalo zrůdným jevištěm. Satanistický vrah chtěl, aby zohyzděnou dívku našli. A pořádně si nad ní zadumali. Dva detektivní borci, svérázné nátury. Jeden totální cynik, osudem zdrcený realista, uzavřený do sebe, filosof, magor s IQ sakra vysokým a úšklebky tak lišáckými, až by měl očekávat hnedka jednu do zubů, druhý otec od rodiny, poměrně uvědomělý, nicméně nesvědomitý coby otec i manžel, který tak trochu pije. A je tak trochu vesnickým balíkem. Dominantní a stěžejnější pro příběh je první zmiňovaný (Matthew McConaughey), už jen proto, jak je jeho postava mnohovrstevnatá a také se stane tou, která je v jednu chvíli jednou z podezřelých. Dlouho neměl seriál tak silnou a bizarní postavu. Samozřejmě Woodyho Harrelsona lehce zastiňuje, ale i ten je dokonalý. Je nicméně s podivem, hlavně je to ale výborná zpráva pro diváky, jak se McConaughey vymanil ze škatulky opálených hezounů z průměrných romantických komedií, a jak geniální role (Vlk z Wall Street, Zabiják Joe, Klub poslední naděje, Bahno z Mississippi) se k němu nyní dostávají. Máme tu velmi zdařilé úvodní titulky, perfektní soundtrack a pak policejní výslechy obou hlavních hrdinů, díky kterým se dozvídáme o tom, co se dělo v roce 1995. A tahle honička za louisianským vrahem trvá s pauzami celých sedmnáct let. Máme tu výbornou výpravu (průmyslové lokace, nekonečné lány polí), máme tu nesmírně pestré spektrum postav, dynamičnost i na první pohled „vyplňovacích“ (přesto výborných) scén, máme tu kouzelné dialogy, nejednoznačné charaktery, vývoj postav. A ta atmosféra. V průběhu osmi vyrovnaných epizod přijde několik vrcholů – jak dialogových (třeba rozhovor v baru poté, co Marty ztropí scénu v nemocnici, když manželka přijde na jeho nevěru), tak plných napětí (kdykoliv pánové vytáhnou bouchačky). Za ambiciózním seriálovým projektem stojí poměrně mladé duo Cary Fukunaga (Jane Eyre) a scénárista Nic Pizzolatto. Díky nim si budeme leckdy lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, samozřejmě ale mohli být místy k divákovi vstřícnější (přiznám, že jsem se někdy ztrácel). I tak velmi solidní čtyři hvězdy!! (21.06.2015)

Asi jsem jediný, ale pro mne největší seriálové zklamání snad za 10 let. Tady se další Chernobyl, Mindhunter, Queens Gambit a Money Heist fakt nekoná. Už dlouho jsem neviděl tak přehypovaný seriál. Možná kdybych seriál zhlédl v roce 2014, tak bych hodnotil jinak, ale takový Mindhunter/Night Stalker po stránce Krimi je kvalitativně úplně někde jinde. ( Dokonce i francouzské krimi z téhož roku Případ SK1 je daleko intenzivnější). Jediné, co se zde dá pochválit je Matthew McConaughey a Woody Harrelson, kteří si odehráli své a řemeslo je také na vysoké úrovni, ale stačí to? Mně teda ne. Nejvíc šokující je snad fakt, že za celý seriál proběhne jen jedna vražda a představení vraha je 20 minut před koncem a to je u Krimi žánru neodpustitelné. (Paradoxně tam kde seriál končí, měl začínat). Člověk doufá v rituální okultní vraždy, které by přidali na temnotě, syrovosti, nepříjemnosti a místo toho se řeší klasicky rodinné vztahy, kdo s kým spí, vývoj postav a podobné záležitosti, které mě absolutně nezajímaly. Za celých 8 hodin jedinou zapamatovatelnou scénou jsou kozy od Daddario a to je bohužel ostudné. Ve výsledku i vyšetřování a sbírání důkazů zde hraje třetí housle ( většinu času se seriál odehrává na stanici, v autě či v něčí posteli) a jestli deštivé počasí příjde někomu temnější než rozříznuté mrtvoly, tak žiju v jiném světě. O pomalém a nezáživném tempu nemluvě. Jako drama bych byl ochotný jít i na 7, ale po stránce Krimi/Thriller je to u mě tak na 4. takže kompromis někde mezi 5. (05.04.2021)