Nebe nad Berlínem

Tahle podivná pohádka pro dospělé mi vůbec nesedla. A dlužno dodat, že Wendersovo neskromné srovnání se s Tarkovským, případně ještě neskromnější s velkým vypravěčem Truffautem, je na přes ústa. Nezbývá mi, než závidět těm, kteří tento film pochopili, případně slyšeli, že je dobrý, a tak aby se nezesměšnili před kolegy pseudointelektuály, tvrdí, že je úžasný. Ale těm druhým vlastně není co závidět. (09.06.2012)

Jeden z nejkrásnějších německých filmů, co jsem kdy viděla. Asi nejvíc se mi líbil kontrast snových pasáží s těmi dost krutě realistickými (těch bylo ale méně) nebo černobílých s barevnými (film začne být barevný vždy, když Damiel něco pocítí, a potom, když se stane člověkem). Někdy jsem sice měla problém plně pochopit hloubku filosofických úvah, které pronášeli anděl Damiel (Bruno Ganz) a jeho láska artistka Marion (Solveig Dommartin), ale to nic nemění na tom, že jsem si z kina odnesla nepopsatelně krásný melancholický pocit jakéhosi smíření se. Pěknou roli dostal i Peter Falk, který si zahrál bývalého anděla a také sám sebe, a který svádí ostatní anděly, aby se staly lidmi. (28.03.2005)

Když jsem tenhle film viděl poprvé, zapůsobil na mě jako zjevení z jiného světa. Teď, když byl po více jak deseti letech znovu uveden do kin, se mnohé změnilo (hlavně Berlín, ale také filmový svět – slovní spojení dobrý německý film už dávno nepůsobí jako protimluv), ale kvalita tohoto skvostu přetrvává. Film má mnoho vrstev a je v něm stále co objevovat, klade mnoho otázek, ale vyhýbá se odpovědím. To z něj činí snímek pro vstřícně naladěné náročnější diváky, kteří budou ochotni spolupracovat. Těm ostatním je určena konvenční hollywoodská light verze Město andělů. Tak se rozhodněte, do které skupiny patříte. (07.12.2004)

"Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete." Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Záleží na každém divákovi, jestli Nebe nad Berlínem přijme jako krásné poetické podobenství o andělech a lidech kolem nás, které ho obohatí novými zkušenostmi a pocity... Anebo zda se ukouše nudou nad pomalým a přenáročným vysoce oceňovaným filmem o ničem a monologickou meditací andělů a lidí o životě. Já patřím k té druhé skupině, vydržel jsem 76 minut a neumřel u toho - kdo vydržel víc? Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=-U9kjN5ISDQ (27.01.2010)

Jednou se nás docent Szczepanik na filmvědném semináři zeptal (aby následně byl malinko zaskočený), kdo z nás viděl "Nebe nad Berlínem" a já jsem nevěděla, zda je trapnější přiznat, že jsem film v minulých letech několikrát prospala, nebo se jen tvářit, že dílo neznám vůbec. Ctitelé režiséra prominou, ale až do dramatu "Palermo Shooting" byly pro mne Wendersovy filmy vždy sázkou na jistotu. Bez ohledu na náladu, psychické rozpoložení, prostředí, jedno s kým a kde: během pár minut zaručeně usínám. Takže dodnes nevím, jak to s těmi anděly dopadlo. (16.07.2012)