Dalších deset minut

Rozhodne se tenhle "film" neda hodnotit jako celek, protoze krome tema cas a zvuku trumpety mezi jednotlivymi pribehy je nic moc nespojuje. Snad jen jeste jedna vec, a to, ze jsou vsechny zajimave. Aki Kaurismäki vypravi o tom, jaka rozhodnuti se daji ucinit za 10 minut. Je to takove o nicem, ale svizne a s dobrou hudbou, takze 3*. Víctor Erice zvolil cernobilou barvu a to pridalo na pusobivosti, presto vlasne nevim o cem to melo bejt, prislo mi to jako nudnej den na vesnici, dokud se nestala nehoda. V tomto pripade krvacejici dite. Tahle povidka je hodne napinava, protoze az do konce nevite co se vlasne stalo. 3*. Werner Herzog vypravi o tom, jak muze zasah lidi do domorodych kmenu zapricinit jejich vyhubeni. Tahle cast pusobi skoro az dokumentarne, je zajimava, ale bohuzel pak se tam nejake sceny nekolikrat opakujou a zacnou bejt otravne, navic reziser zvolil spatnou hudbu. 2*. Jim Jarmusch - na tuhle povidku jsem se docela tesil, ale nakonec to nic extra nebylo. Je to o tom jak filmova hvezda nema ani chvilku klidu a i pri pauze ji otravujou lidi. 3*. Wim Wenders - dalsi povidka, na kterou jsem se tesil a tahle nezklamala. Chlapek co se predavkoval ujizdi do nemocnice skrz poust a ma halucinace. Je to svizne, po vizualni strance super a i hudba je fajn. 4*. Spike Lee - neco jako dokumenty od Michaela Moorera. Podle Spike Lee vyhral Bush volby jen kuli spatne pocitanym hlasum a nejakejm problemum s televizi a soudem. Rozhovory se v rychlem tempu stridaj a je to vcelku zajimave, ale takovyhle politicky zalezitosti nemam moc rad, takze 3*. Kaige Chen - tato posledni povidka me moc mile prekvapila. Narozdil od ostatnich mi to prislo jako komedie. Melo to dobry napad, bylo to vtipne a zaroven smutne, fakt se mi libila, takze 5*. Ve vsech 7 povidkach se neda mluvit o hereckych vykonech, protoze ti herci sou tu takovou chvilku, ze nic nestihnout predvest, presto mi vsichni prisli v pohode. Celkove davam lepsi tri hvezdicky, protoze i kdyz se vsichni reziseri snazily neco sdelit, nijak zvlast to na me nezapusobilo. (01.10.2005)

Pravda, že díky jedné povídce by mi to ve finále průměrově spadlo na 4*, ale kromě té jedné se mi líbily všechny a většině jsem dal plný počet, takže nakonec i celou antologii hodnotím plným počtem, byť to jeden z režisérů výrazně zkazil... No, rozeberu každou povídku postupně: Aki Kaurismäki - Za 10 minut se dá stihnout víc, než by si kdo myslel a Kaurismäki to ukázal dost dobře, ve svém tradičním stylu, který já osobně mám celkem rád. (4*) Victor Erice - Pro mě neznámý režisér, co jsem koukal, moc filmů nenatočil. Jeho povídka ale špatná nebyla, začne teda celkem nijak, ale potom vyzní celkem zajímavě. (4*) Werner Herzog - Herzog natočil dokument o zániku jedné civilizace, jedné kultury, jednoho domorodého kmene. Má to lehce mysteriózní atmosféru a ve finále je to i celkem smutné. (5*) Jim Jarmusch - Herečka má pauzu, zapálí si cigaretu a někomu volá. Chce mít klid sama pro sebe, ale je neustále vyrušována ostatními, nakonec ani nestihne dokouřit cigaretu a musí zase na scénu... Jo, takový pocit zná asi každý, kdy chce chvíli klidu a času sám pro sebe a nemá ho. Tátovi by se tahle povídka asi líbila, každopádně mě se povídka líbila a má takovou typickou Jarmuschovu atmosféru (5*) Wim Wenders - No, od Wenderse bych něco tak akčního nečekal, ale ono to funguje naprosto skvěle, je to dost napínavé a plně to splňuje zadání. Je to i dost dobře udělané. Tohle se Wendersovi dost povedlo a podle mě tu má nejlepší povídku. (5*) Spike Lee - Spike Lee natočil dokument, co vypadá jako většina dokumentů, věnuje se v něm prezidentským volbám Bush vs. Gore a tomu, že to celé bylo zmanipulované. Jestli to tak je nebo ne rozebírat nebudu, mě jde o to, že to je strašně nezajímavé, nudné, vypadá to jako každý libovolný dokument co najdete na YouTube nebo co dávají na Prima Zoom a se zadáním to souvisí minimálně a celé to jenom kazí jinak skvělou antologii (2*) Kaige Chen - Další pro mě neznámý režisér, ale po jeho povídce se na nějaký jeho film asi podívám. Dokázal totiž v deseti minutách vytvořit zajímavý a poutavý příběh, který je jak zábavný, tak i smutný a celé to je dokonale skloubené dohromady, že jsem se až divil. Fakt, perfektní překvapení na závěr. (5*). Nakonec z toho je fakt zajímavá antologie, ve které mě většina tvůrců fascinovala nebo minimálně zaujala (kromě Spikea Leeho, teď už to můžu napsat) a celkově jí dávám 5*, protože výběr režisérů byl výborný (až na Leeho). V brzké době si seženu druhou antologii, v něm je dokonce i český zástupce, tak jsem zvědavý, jakou bude mít povídku. První antologie je za 5*. (08.06.2019)

1) Aki Kaurismäki (3*) Panu režisérovi jsem nikdy moc na chuť nepřišel, ač uznávám, že má zajímavé nápady a náměty, jen ten podivně bezemočný styl mě nebaví. 10 minut jakoby vystřižených z libovolného Kaurismäkiho filmu, s jeho klasickými hercemi, typickou atmosférou okořeněnou hudebním číslem a komorními pokusy o absurdní humor, na druhé straně často nataženými scénami a vyprázdněnými charaktery postav. Vybranými scény upoutalo, prošlo kolem mě a skončilo jaksi bez pointy. 2) Víctor Erice (4*) Černobílá povídka z rodinného domku a zahrady s nádherně poetickými záběrmi a spoustou symbolů. Zapůsobilo, zanechalo silnější dojem i kus tajemna. 3) Werner Herzog (4*) Exkurs do dalšího domorodého kmene od režiséra filmu Kde sní zelení mravenci?, tentokrát formou krátkého dokumentu s autentickými záběry. Někde se zastavil čas před stovkami, tisíckami let a zachoval místa a způsoby života, na které neradno jen tak sahat. Upoutalo jak obsahem, tak osobitou atmosférou (zejména během plavby po řece uprostřed pralesa a visutých stromů), dorazilo i poselství. 4) Jim Jarmusch (1*) 10 minut s nezáživnou herečkou v maringotce v režii krále amerického nezávislého filmu mě nebavilo a nedalo mi vůbec nic. Žádná atmosféra, napětí, gradace nebo humor, nic, jen čistá nuda. 5) Wim Wenders (5*) Deset minut je méně, než dvě, tři nebo pět hodin a tak specialista na pomalé road movie až nebývale zrychluje, šlape s hlavním hrdinem v hektické situaci na plyn, dosahuje akčního tempa a přítažlivá atmosféra na cestách se vůbec nevytrácí, naopak. Největší zážitek z celé antologie. 6) Spike Lee (2*) 10 minut politiky aneb sestřih různých prohlášení kolem voleb v ultra mozaikové formě vydáván za umělecký film? Asi chápu poselství Leeho příspěvku, ale pro mě to celé nepřineslo nic, co bych si, snad jen v trochu méně experimentální formě, nemohl najít v běžných TV novinách, YouTube nebo sociálních sítích. 7) Kaige Chen (4*) Čína je snad jedna z mála krajin (mimo většinu afrických zemí), z níž jsem dosud neviděl žádný film, neznám ani pana režiséra. Chenův krátký příběh měl v sobě poetično, humor i emoce, byť mi chvíli trvalo, než mě naplno chytl. Jiná země, jiná mentalita, na začátku možná propast, na konci stejné emoce... přesto možná příliš letmé setkání na hlubší vstřebání viděného...? // Moje SHRNUTÍ celé antologie se nachází v komentáři k druhé části antologie Dalších deset minut II. ze stejného roku. [75%] (03.06.2022)

Poviedkový film nezávislých režisérskych hviezd dumajúci nad záhadami času a tým čo sa môže stať za desať minút. Käurismakiho poviedka rozpráva o rýchlych životných rozhodnutiach, podobne ako surrealistická Ericova poviedka ma však nezaujala. Od Herzogovej púoviedky však nastáva cinefilský raj. Herzog sa zamýšľa nad tým, či je dobré posunúť vývoj o niekoľkotisíc rokov vpred, keď to môže znamenať zánik kmeňa, ktorého vývoj sa urýchľuje. Jarmusch alegoricky využíva desať minút voľna herečky aby ukázal, že i cez túto prestávku je neustále rušená a nemá čas sama na seba, aby poukázal na uponáhľanosť doby. Wendersova poviedka je jedna zbesilá jazda po „dospelých koláčikoch“. Spike Lee zas za desať minút v zbesilom strihu povie inteligentne to, čo Moore rozvláčne a porpagandisticky v dvojhodinovom Fahrenheite a napokon Chen typicky ázijským spôsobom vyrozpráva svoj príbeh o neviditeľnom sťahovaní, ktoré vlastne nie je až tak neviditeľné. 9/10 (22.09.2005)

Nutno říct, že žádná z povídek - s výjimkou zblbnuvšího Spikea Lee - není špatná a líbí se mi i střídání barených a černobílých povídek. Celkově jsou však všechny ty povídky natolik různé, že těžko hodnotit jako celek. Různé poetikou, tím, co si kdo myslí o tom, že je důležité pro těch 10 minut života (někdo prkotiny, jiný velké a nadčasové věci). Takže nakonec dávám jen tři hvězdy pro celkový mírný nadprůměr. Navíc mne štve, že to DVD má tak hnusný přepis - širokoúhlý formát v letterboxu? Ale no tak. :-( A také mám pocit, že občas ulítne časování českých podtitulků. Jednotlivé povídky: Psi nemají peklo (Aki Kaurismäki) za 3*, protože mi to přišlo jako klasický Kaurismäkiho standard bez nosnějšího přesahu. Čára života (Victor Erice) za 2*, protože se mi neustále vkrádalo na mysl z Cimrmanů úsloví "vidím jen výjevy", i když samozřejmě ta paralela záchrany dítěte těsně před válkou a nacistickými zhůvěřilostmi je silná - jenže mne tentokrát nedostala. Dalších deset tisíc let (Werner Herzog) za 4*, protože myšlenka je silná (každý národ by si měl žít po svém, bez toho, aby mu jiné názory kecaly do toho, jak to má vypadat - což platí ostatně i o lidech -,pokud tím nikoho nijak neomezují). Int., přívěs, noc (Jim Jarmusch) za 2-3*, protože mi téma "chudák hérečka nemá ani deset minut klid na sebe a k jídlu jí přinesou maso, i když je vegetariánka" přijde poměrně slabé a jednostranné. Dvanáct mil do Trony (Wim Wenders) jednoznačně za 5*, protože to má vše, co má film, byť krátký mít: nosný příběh, postupně odhalovanou zápletku, těch deset minut je zde osudových, a osobně se mi líbí i ta jemná křesťanská narace (a to hned dvakrát) a jemný vtípek na závěr. Navíc je tenhle film nesmírně lidský, což mi u všech ostatních, včetně kupodivu Kaurismäkiho, hodně chybělo. Vokradli nás (Spike Lee) je jasný odpad, protože tohle brečení, jak nevyhrál můj kandidát a kolik hlasů kde chybělo, se v poslední době rozléhá všude moc často (fanoušci Hillary, Drahoše a jiní), a navíc Spike Lee byl dobrý, když se věnoval problémům afroamerické komunity bez politických přesahů, ale od té doby, co vše zpolitizoval, stojí jeho filmy za prd. A konečně Chen Kaige a jeho 100 neviditelných květin ohodnotím 4*, protože takovou kombinaci hořko-sladkých pocitů jsem dlouhou dobu tak dobře namixovanou neviděl (rozbitá váza!), jen mi tady chybě nosnější konec nebo zajímavější pointa. (01.01.2020)