Kandidát

„Ako ten hokejista?“ – „Ne, jako to žrádlo také hengavé.“ Trvalo dosť dlho, nejakých 20 – 25 minút, kým som tomu prišiel na chuť/kým sa to rozbehlo. Ale potom to patrične šliapalo a malo to momenty až na 80%. Veľa tomu dáva hlavne dvojka Kubovčík/Dlouhý. Kubovčík zjavne pár svojich scén tradične improvizoval, Dlouhý je potom super, ako pri tých jeho kecoch dokázal zachovať vážnu tvár. V budúcnosti by som sa nebránil ich spin-offu/rip-offu. Veľmi dobrý je však aj Marek Majeský. Audiovizuálna podoba je na slovenské pomery ohromujúca. Kladne hodnotím trúfalý a zvláštny, ale v konečnom efekte výborný nápad nedať Potôňovi tvár. So scenárom je to horšie. Čím vlastne Potôň tak bodoval u voličov? Tým, že bol potomok Ľudovíta Štúra a jednou (trápnou) tlačovkou? A tiež som nepochopil hlášku „asi začínam byť paranoický“, ktorá padne tesne po tom, čo týpkovi niekto poslal výhražné CD. Niektorým dialógom nie je rozumieť, mali ich otitulkovať. Finálne rozuzlenie síce nie je šokujúce, no pri obľube niektorých slovenských režisérov natáčať „nijaké“ konce (kedy sa polovicu odpovedí na otázky nikdy nedozvieme) ma vystríhala. Predbežne som počítal s možnosťou, že Kandidát ponúkne podobný (ne)koniec. Našťastie neponúkol a všetko sa nevýnimočne, ale vcelku pekne vysvetlilo. Výrazným plusom sú hlášky („Ty ma vôbec nepočúvaš.“; „Závidíš takému koko*ovi?“; „No dobre, ale ja som to hovoril po slovensky.“; „Nerobil si v Klausovej ochranke?“; „Mi napadlo, či ju náhodou nezahrabali niekde v lese.“; „Praha Hrdlořezy.“). Ako celok to hodnotím pozitívne. Zaujímavý pohľad do zákulisia slovenskej politiky a toho, ako sa dá manipulovať. Všetkými. Vždy. A za akýchkoľvek okolností. (22.07.2018)

Na co hledat v rodokmenu příbuzenskou spjatost s Ľudovítem Štúrem a fingovat atentát, když můžete rozdat koblihy.. Karásek je takový malý bratislavský Tonko Scott, ale klipovým vizuálem to příběhové vakuum o politických manipulacích a ovlivňování veřejného mýlení příliš nezamaskoval. Ještěže členové strany Česko-slovenského přátelství (Dlouhý, Kubovčík) tu a tam vypotí v audio-odéru Dannyho 11 nějakou zdařilou slovní přestřelku.. (14.03.2016)

Středoevropské klouzání po povrchu, vizuálně ne úplně pitomé, příběhově vesměs ano, připočteme divné předabování do češtiny a dramaturgické přešlapy. Ve finále ale úplně kritický být nemůžu. Když si ale budu chtít užít témata masmédií, ovlivňování voličů nebo politických kampaní, určitě nebudu hledat v „tuzemské“ kinematografii. (06.06.2015)

Aj keď sa na tom autorsky podieľal psycho libtard Havran, nakoniec sa ukázalo, že tento film ukázal krásnu slovenskú realitu. Bol akoby profétom budúcich udalostí. Veď už len tá veta: Za dva mesiace urobím z neznámeho niktoša prezidenta (parafráza) sedí úplne ako riť na šerbeľ aj na mafiána Kisku (toho sme ale mohli poznať aspoň ako tak z nadácie a Popradčania aj ako zlodeja pozemkov), ale stopercentne to platí na pani zo skládky, ktorá sa stala v roku 2019 z neznámeho nič prezidentkou a bude tam sedieť 10 rokov. (16.10.2020)

Už dlouho mě tak nemrzelo, že tvůrci pokazili dojem z filmu spackaným závěrem (který byl také natočen úplně jiným způsobem než většina filmu). Kandidát je velmi chytlavý snímek. Po technické stránce (velice vydařené) si divák užívá zejména střihové hrátky. Ale jinak stojí především na silném příběhu a tématu. Sázka o všechno, blížící se deadline, houstnoucí atmosféra, přibývající napětí, do toho trochu tajemna…a na pozadí prezidentské volby. Když jsem si před filmem nelibě četl zdejší žánrové rozvržení „thriller/komedie“ (z obavy, že to bude nepovedený mišmaš), nenapadlo mě, že v tomto případě půjde o funkční směs. I když Kandidát je především satirou, a to pěkně kousavou a vůbec ne ulítlou; kampaň (a vše kolem ní) sice je nadsazená (trefné toaleťáky či kalhotky se sloganem také nádherně ukazují, kde to celé končí), ale když se člověk zamyslí nad tím, jak to asi může doopravdy fungovat, skoro ho až zamrazí (a tím myslím jak na Slovensku, tak v ČR). A na to, že o kandidáta ve skutečnosti vůbec nejde, se upozorňuje i tím, že je často zabírán z dálky, nebo tak, aby mu nebylo vidět do obličeje a zdůraznila se tak jeho pomíjivost (jeho obličej jsem tuším zaregistroval jen v „Kennedyho“ momentce). Ale krom společensko-politicko kritického podtónu je zde přítomen i „normální“ humor, a to ve formě vděčného přetřásání slovensko-českých vztahů/rozdílů za pomocí všemožných narážek (zvláště pasáž v McDonaldu je super). A co je nutné dodat, tak dost často opravdu vtipných (a pobavila i poznámka s Michalem Dlouhým z rozhlasu). „Pouhé“ silné 4* dávám kvůli výše zmíněnému závěru a pak pár místům, ve kterých zesláblo (po většinu stopáže solidní) tempo. (15.07.2014)