Prokletí žlutozeleného škorpióna

Půvabná díla filmových návratů mohou být také něčím víc než jen oparem romantizující nostalgie. Skutečným tvůrcům nabízejí prostor pro nové pohledy, neozkoušené zorné úhly a tím pro řadu prvků, které v daném kontextu oprávněně působí až objevným dojmem. V případě ŠKORPIÓNA, komediálně pojatého návratu k někdejší tvrdé škole amerického kriminálního filmu, se oživujícím průsečíkem stává proslulý lidský i herecký fenomen Woodyho Allena. Komika, která těží ze skrytého potenciálu jinak naprosto vážných scén žánru, je podporována i perfektní výpravou, za kterou by se nemusela stydět ani třicátá a čtyřicátá léta, do jejichž zlomu je film situován. Neméně zdařile je zvládnuto jiné velké téma doby - sufražetství, které se tehdy postupně proměňovalo a klubalo do moderního feminismu (pojetí úlohy Huntové v mnohém evokuje podobně pohádkově pojaté PO ČEM ŽENY TOUŽÍ). Rehabilitace nesvalnatého, navenek zcela neatraktivního, tak trochu pořád chlapeckého mužství je dalším Allenovým přínosem, který pronikavě spoluzvyšuje diváckou přitažlivost ŠKORPIÓNA. Hbitý, rychle plynoucí děj dále zušlechťují brilantní rozhovory doslova přeplněné gejzíry neotřelých slovních gagů. Allen i ŠKORPIÓN potvrzují - pokolikáté už ? - starou dobrou pravdu: že nezáleží na zvolené formě či žánru filmu, ale na tom, zda tvůrce, který ví, co chce, je také s to svou představu realizovat. Allen do této nanejvýš výběrové společnosti vždycky patřil. A patří. (20.12.2008)

Trvalo mi 20 minut, než jsem pochopil, že ten negramotnej antihnidopich co měl na starosti titulky, viděl film tak vzdáleně, že už tak malej Woody byl ještě menší, což Woodymu jistě přineslo další mindrák. Na každý pád jsem laxností titulkovače přišel o kupu vtipů. A navíc mě donutil, abych se na film díval s dabingem - to je, jako když by hluchoněmej šel na vystoupení břichomluvce (Jeff Dunham). Ale jelikož to byl Woody Allen, nebylo možný se nesmát a nebavit: "G.W. dovol, abych ti představil mého bratra. To je ten, co umřel při porodu?" (02.06.2010)

Tak konečně ! :) Po několika marných pokusech, kdy jsem se cítil jako jediný nepostřelený zajíc na lovu (viz můj komentář k tomuhle filmu) jsem přišel Allenovi na chuť a velmi - opravdu velmi - dobře jsem se bavil. Vtipné inteligentní dialogy a hlášky, které hrdina trousí na každém kroku jsou na dlouho zapamatovatelné. (03.12.2003)

„Zapomeňte na logiku a zkuste mi trochu věřit...“ Je to zvláštní pocit být chvíli aktérem či alespoň svědkem něčeho, pak se probudit ze stavu hypnózy či sna a prakticky úplně zapomenout. Na tento film zase rozhodně zapomenout hned nelze, ale skoro obdobný pocit probuzení se ze zvláštního sna jsem měl taky po skončení celého filmu. Velice originální krimi komedie Woodyho Allena, pohybující se tak trochu kdesi mezi nebem a zemí, psychologicky někde mezi vědomím a podvědomím, mě do onoho transu nejen svou mystickou zpáletkou opravdu dostala. Tohle PROKLETÍ chci určitě vidět někdy znovu, ještě alespoň jednou hltat tu jedinečnou retro atmosféru podbarvenou stylovou hudbou, být u toho svědkem neotřelé filmové loupeže na pokračování, absolutně se vymykající všemu, co bylo k tomuto tématu na plátně odpromítáno, a vychutnávat si u toho ňoumovského Woodyho v nešťastně zmanipulované a rozdvojené postavě soukromého detektiva a nezáměrného zločince, v obklopení dvou velmi pohledených blond krásek (jinak též skvělých hereček) a nonšalantního Dana Aykroyda. Skoro se mi nechce věřit, když jsem si v zajímavostech přečetl, že sám Woody Allen považuje tento film za svůj nejhorší a dokonce lituje svého obsazení do hlavní role. Za sebe musím říct, že zatím žádný jiný film tohoto svérázného tvůrce mě tolik nebavil, nehledě na to, že je to snad poprvé, kdy se mi Woody zamlouval (a to velice!) i jako herec. Za mě výborná záležitost! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (05.03.2021)

Romantická retro komedie s jedním vyzáblým a lehce oslizlým pojišťovákem a jednou výkonnou slečnou pro reorganizaci. Nemůžou se vystát, jenže Allen scénárista tomu chtěl, aby jejich další kroky spojil v hypnotické seanci jistý iluzionista se zlodějskými úmysly. Jednoduchý, leč velmi do sebe zapadající příběh solidně funguje, herci jsou výborní, scény gradující, humor po srsti i bránici hladící. Woody Allen už byl určitě v lepší formě, nabídl nosnější příběh i ne tak zdlouhavý rozjezd, přesto pořád slušné!! (08.09.2013)