Prokletí žlutozeleného škorpióna

Je to pouze stylová hříčka,ovšem natolik zábavná a prošpikovaná typicky allenovskými proprietami,že to nakonec vůbec nevadí.Slabší příběh je jen zástěrka pro rozehrání skvěle napsaných dialogů,které si zvláště Helen Hunt s grácií vychutnává a člověk pak zapomene jak na nedotaženou zápletku s loupežemi tak na nevyužité vedlejší postavy.Protože tahle komediální pocta klasickým noirovkám má své neodbytné kouzlo. 80 % (15.09.2012)

„Zapomeňte na logiku a zkuste mi trochu věřit...“ Je to zvláštní pocit být chvíli aktérem či alespoň svědkem něčeho, pak se probudit ze stavu hypnózy či sna a prakticky úplně zapomenout. Na tento film zase rozhodně zapomenout hned nelze, ale skoro obdobný pocit probuzení se ze zvláštního sna jsem měl taky po skončení celého filmu. Velice originální krimi komedie Woodyho Allena, pohybující se tak trochu kdesi mezi nebem a zemí, psychologicky někde mezi vědomím a podvědomím, mě do onoho transu nejen svou mystickou zpáletkou opravdu dostala. Tohle PROKLETÍ chci určitě vidět někdy znovu, ještě alespoň jednou hltat tu jedinečnou retro atmosféru podbarvenou stylovou hudbou, být u toho svědkem neotřelé filmové loupeže na pokračování, absolutně se vymykající všemu, co bylo k tomuto tématu na plátně odpromítáno, a vychutnávat si u toho ňoumovského Woodyho v nešťastně zmanipulované a rozdvojené postavě soukromého detektiva a nezáměrného zločince, v obklopení dvou velmi pohledených blond krásek (jinak též skvělých hereček) a nonšalantního Dana Aykroyda. Skoro se mi nechce věřit, když jsem si v zajímavostech přečetl, že sám Woody Allen považuje tento film za svůj nejhorší a dokonce lituje svého obsazení do hlavní role. Za sebe musím říct, že zatím žádný jiný film tohoto svérázného tvůrce mě tolik nebavil, nehledě na to, že je to snad poprvé, kdy se mi Woody zamlouval (a to velice!) i jako herec. Za mě výborná záležitost! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (05.03.2021)

Takový typický Woody Allen, nervózní, občas zadrhávající, těkající z místa na místo. Dějově to není nijak zázračné, ale právě to "allenovské" podání dává filmu ten správný náboj. Navíc jsou v některých místech (opět takové typické allenovské) výborné hlášky (napadá mě třeba: "Otevřeme si slabikáře na straně 90", nebo "Chodil jsem s pikovou šestkou, ale pak nás načapala kárová čtyřka", anebo "Bratr vypadá dobře, balzamovač odvedl skvělou práci"), které jsou vždy trefně použity v ten správný moment. (03.12.2003)

Tolik (a tak moc) vtipných urážek v jednom filmu... To je skoro k neuvěření. Stejně jako Woody Allen v roli živoucího magnetu na ženy (především tedy na sekretářky a servírky). Prokletí žlutozeleného škorpióna patří k těm snímkům, které mě baví od začátku do konce, a i když v jednom kuse smíchy neřvu, směju nebo usmívám se permanentně. Může za to i překrásná Helen Hunt, výborná hudba a David Ogden Stiers v roli proradného hypnotizéra. Pět nezhypnotizovaných hvězd. (12.03.2013)

Prokletí má na novodobou Allenovku až nebývale vysoké hodnocení a vážně mě mrzí, že s ním nevycházím. Helen Hunt nemá s Woodym dostatečnou chemii a i přes slušné slovní přestřelky nebo nápaditý happyend se ani k nadprůměru nedostanu. Nosný příběh totiž působí jako bláznivá komediální jednoaktovka a nic víc. (27.12.2005)