These Final Hours

Severní Atlantik zasáhne asteroid a protinožcům zbývá 12 hodin. Zatímco hrdý Američan by svěřepě ochraňoval rodinu a pronášel vzletné monology, průměrnému australanovi úplně stačí když se sundá jako dobytek, rozseká mačetou nepopulárního souseda a možná si aj kvalitně štrejchne s vyděšenou dvanáctkou. V libovolném pořadí, třeba i všechno naráz. Prostě sex, chlast, drogy, násilí bez servítek a jakýchkoli zábran. Závan Mad Maxe je z toho trošičku cítit, ale jinak si jde These Final Hours spíše svojí, vlastně dost pravděpodobnou a uvěřitelnou cestou. I přes všechnu tu syrovou špínu a surový hnus právě končícího světa vypráví čistý lidský příběh. Cením kratší stopáž, drží si to tempo a práci s kamerou a filtry. Po celou dobu film diváka nezvykle dobře dusí a děsí. Atmosféra blížícího konce je tu vyloženě hmatatelná a osobně jsem od filmu odcházel velice nadstandardně přežvejkanej. (19.03.2021)

Pár hodin do konce světa, co asi napadne pokojnou australskou společnost, která je takové doslova žhavé novince vystavena? Předně se začne vzájemně vraždit, ničit si věci, znásilňovat nebohé jedenáctileté panny a další "cool" věci, na které s perspektivou dožití s mizerným platem a nekonečnou pracovní dobou ani nepomyslí. Přeživší celé té pravé Očisty se posléze brutálně zfetují a vzájemně ošukají na garden party idiotského punkera, kde nechybí skákající kozy a zpocené kurvy, případně s tupým výrazem a pocitem dokonale prosraného posledního dne čumí vstříc pekelné tsunami. Polovina filmu je neskutečný nářez, ale jakmile dojdou nápady jak vylíčit společnost v rozkladu, začíná nastupovat plíživá nuda plná poklidných pokeců s matkou, případně filozofování s dítětem u mrtvoly fotra. Škoda, přesto je to vzhledem k těm financím naprosté překvápko, které si vytírá prdel se všemi debilními variacemi jako Drtivý dopad patosu. 68% (24.01.2015)

Šílený blábol se zajímavým námětem, který mě nalákal. Už ta úvodní koláž s dojemnou hudbou mě znervóznila, jelikož něco takového se používá na konci filmu, kdy máte k postavám vztah a ne ze začátku, kdy netušíte o co jde. Hlavní hrdina tam pak pendluje po městě potkává divné a agresivní lidi a působí to hrozně bizarně skoro jak třeba z Hobo with a shotgun. Když tam zrovna nezdrhá, tak vede dialogy o hovně. Nudil jsem se a když se to tvářilo hrozně osudově, tak mi to přišlo fakt trapný. O hlavního hrdinu ani o holčičku jsem se vůbec nebál a celý film vlastně vůbec nikam nevede. Alespoň, že tam byly hezké záběry. (14.03.2015)

V jakémsi zasunutém komentáři, připlácnutém zde, na ctnostné česofudě, jsem se dočetl o závanu naděje, který provází závěr flmu. Jinak bych si jej nevpustil do obytného prostoru, jež momentálně okupuji svým luzným tělem kardinálního pašáka. A to bych chyboval, neboť právě ono vyústění, dodrcnutí, či pokud chcete, tak ukončení díla ospravedlňuje veškeré lapsy (ano, je to volitelné, proto lapsusy dnes vynechám, šťourálci), které mu předcházejí. Pro mě šlo o milé kraulování proti proudu běžné holly a bolly údské zábavy. Pokud mohu také dopomoci někomu k nečekanému zážitku, pak opakuji s vážnou tváří - závan naděje na konci stojí za vidění. Mrk, mrk. Šmak je mrkev. (16.02.2015)

Zeměplacku poctil návštěvou macatý asteroid, kterého Wiliš nestihl navrtat, a kukačky odkukaly tři čtvrtě na apokalypsu. Otázka zní, jak se k tomu postavit. Spláchnout do hajzlu zbytky humanity a sexuálně si na závěr ožralý a zfetovaný zaexperimentovat s dětmi, zvířátky či upoceným sousedem, nebo se vzorně katolicky sbaleným nebeským zubním kartáčkem a pyžamkem s andělíčky pokorně a v tichosti čekat na výtah Svatého Petra? Vypatlaná animální hovada v mžiku zakroužkují jedničku, kudlanky dvojku a zbytek populace řeší dilema, co s načatým večerem, po němž už žádné kurvopění nepřijde. Například takový já bych se na to asi nejdřív vysral, abych nevypadal s povoleným svěračem nedůstojně, a až teprve poté bych brnknul Kateřině Papstové, jestli by se mnou nechtěla mít miminko, protože jsem nikdy neměl škaredou holku s čurákem a na swingerspárty v Zoo bude nával. Vcelku slušný, ač levný vývar z ptakopyska o tom, kterak se ze zbabělého protinožce stal těsně před koncem světa empatický altruista, jenž by s neamatérským rozpočtem určitě mohl tlačit na pilu daleko více. Nu což, nezbývá, než si počkat na rymejk s Vilémem Kovářem a doufat, že v tom nebude hrát ten jeho pazneht. (06.01.2015)