V oku tornáda

Nezkrotný přírodní živel v (téměř) hlavní roli katastrofického filmu fičícího ve stopách "Twisteru". Dobrý dojem sráží "béčkové" pojetí slabého scénáře s řadou postav, které jsou na odstřel. Steven Quale byl angažován producenty pro své určité schopnosti technicky zdatného režiséra, které ve scénách s tornádem, nejednou prokáže. Horší je to s vyprávěním příběhu, jehož síla spočívá jen v tom, když se na scéně zjeví neúprosný trychtýř tornáda smetoucího vše ve své blízkosti. A tím vůbec nejhorším jsou postavy, kterým bez rozdílu budete přát rychlý skon, anebo, aby jim na jejich pologramotných hlavách přistál balvan nebo kus střechy a "rozsvítilo" se jim v jejich hloupých palicích. Všechno marné. Úvod filmu nebudí nadšení. Prostřednictvím popisek se v něm seznamujeme s celou řadou postav, které mají proslovy na kameru. Jednu skupinu tvoří lovci tornád, kteří čekají na své "úlovky", které delší dobu nepřicházejí. Druhou skupinu tvoří studenti z místní střední školy mezi nimiž jsou dva bratři a s nimi i jejich táta, který škole řediteluje. Ten trvá na tom, aby jeho dva synové natočili dokument ve formě časové kapsle o koloritu místního života a hlavně o nich samotných. No prostě hrůza. A této expozici je přibližně věnována úvodní dvacetiminutovka(!). Postupem času se tyhle dva "týmy" spojí. Po nezáživném obeznámení s postavami, z nichž je jedna nesympatičtější než druhá, následují první odvážné kroky ke katastrofickému filmu. Myšleno katastrofickému jako žánr, ne, co do kvality, i když ta je celý film značně kolísavá. S příchodem tornáda na scénu se úděsný dojem z úvodu rychle vylepší, ale ne natolik, jak by jeden předpokládal. Postavy jsou stále na zabití a hlavně se jim nechce chcípnout. Ke všemu mají poměrně tuhý kořínek spojený se zvláštní stagnací pudu sebezáchovy. Za normálních okolností, když by se v reálu blížilo hrozivé tornádo, tak by se každý hned zdekoval. Tady se za frenetického jásotu živel natáčí na kamery i mobily, a až je teprve pár metrů od ohrožených jedinců, tak ti se k vlastní nelibosti zdekují, aby se neřeklo. Největším pragmatikem se jevil odvážný tatínek principál, který viděl jen záchranu svého syna, který se svojí kamarádkou, zřejmě budoucí školní láskou, uvízl na druhé straně města, kde ho to solidně zavalilo. Tatínek za přispění nových kamarádů z řad lovců tornád nelenil, na jeden nádech se za synátorem ponořil, vlastně dva nádechy to byly, při tom druhém se vrátil pro nůž, který v nastalém zmatku byl položený přesně tam, kde ho bylo třeba. Větší debilitu, aby jeden pohledal. Korunu tomu nasadili herci z téměř třetího hollywoodského sledu. Bylo dost často znát, že filmu chybí někdo herecky výrazný a sympatický, ke kterému by se dalo divácky přilnout. Navíc, Steven Quale rozhodně není režisér, který by výrazné nedostatky scénáře dokázal naplno a optimálně zredukovat. Byl si toho však jistě vědom, ale zabránit tomu nešlo, a tak se raději jal bičovat plátno běsnícím tornádem za mohutného praskání, skřípání a vrzání odlepujících se letadel a kamionů od země a hroutících se budov po zásahu živlu. Trochu to bylo nadsazené, ale hodně dobře se na to koukalo. Hlavně toho mohlo být víc na úkor debility postav. Zajímavé místo ve filmu tvořila kamera, která nabídla bezpočet zajímavých kamerových úhlů, dost často vznikl dojem, že film natáčí postava se kterou se divák neobeznámil, ale která je pro vizuální stránku filmu nepostradatelná, a nejednou měl tento kameraman snahu navodit sugestivní pocit určité autenticity, že i divák se ocitl v oku tornáda. Do něho se v závěru filmu skutečně s jednou z postav dostaneme a díky nasnímání kamery to bude poměrně pěkný sugestivní zážitek. Proč takových "vymazlených" scén nebylo ve filmu víc? S pobíhajícími postavami, jejichž osud byl divákovi ukradený, se film dostal na hranici břečky. Se solidním technickým zpracováním se pohyboval ve výšinách vynikající zábavy. Byl to tedy pěkný a neustálý boj. Nanicovaté postavy vs. efektní a zdařilá technická stránka filmu. Nakonec svá ambiciozní očekávání film nenaplnil. Špatným hercům je věnováno přece jen o něco více prostoru, než "herci" s oscarovým rozměrem. A tím bylo tornádo, které mělo smést špatného scénáristu a vzít si důrazný dohled nad celým filmem, jehož kvalita je přímo závislá na tom, jak je tornádo přítomno na scéně. Výsledkem je přiměřeně napínavá jízda s jistými vadami na kráse. Mé hodnocení: 60% (14.11.2014) (méně) (více)