Black Panther

Black Panther má docela blízko ke dvojce Kapitána Ameriky – o postavy se řádně pečuje, akce šlape na jedničku a celé je to spíš drama s minimem humoru a skvělým záporákem. Bohužel se ale opakuje i největší chyba „Zimního vojáka“, jíž je uspěchané a přehnaně velké finále, které moc nepasuje ke zbytku filmu. Marvel jako by dal Cooglerovi volnou ruku s tím, že musí na konec prostě přilepit bitvu a superhrdinský duel. Po dvou třetinách stopáže tak přijde dost povědomá řezanice, která působí spíš jako žánrová povinnost než jako nejlepší možné zakončení příběhu. I s ní je ale Black Panther další marveláckou výhrou. Podobně jako Strange totiž úspěšně hájí nové teritorium, s nímž je celý filmový vesmír zase o něco zajímavější. (14.02.2018)

Doufám, že nebudu označen za rasistu, když vyjádřím spokojenost nad filmem, ve kterém jsou bílí pouze dva Hobiti ;). Vážnější a světové problémy komentující styl Panterovi sedí, je poznat že jeho kořeny jsou v Občanské válce, které se dočkáme i zde. Coogler dokáže zaujmout to správné stanovisko a těží z něj právě Killmonger Michaela Jordana v zajímavé variaci na antihrdinu. Boseman jen upevňuje svou pozici po skvělém nástupu ve třetím Kapitánovi a jeho T’Challa sbírá trumfy v rodinném zázemí (skvělá linka se sestrou). Civilnější rozjezd s výbornou honičkou v Jižní Koreji hravě překonává opulentní bitku ve finále, která jede možná až zbytečně na jistotu. Rozhodně neurazí - spíš jen nepřekvapí. Vizuál je fantastický. Wakanda je fantastická a už se nemůžu dočkat až se do ní znovu podíváme. Kapitolou samou o sobě je hudba od Ludwiga Göranssonona ze které prýští africké etnikum a bije se moderními černošskými rytmy. Rapovací skladby jsou naštěstí na minimu a většinou neruší. WAKANDA FOREVER! (15.02.2018)

Dobrodružný výlet do nitra Afriky se podařil na výbornou. A vůbec nevadí, že Wakanda vypadla odněkud ze StarWars, že se jedná vpodstatě o bondovku bez Jamese, ale s Q, a že tentokrát nevylétla půlka New Yorku do vzduchu. Zastavený vodopád, jedovaté bylinky ve tvaru srdce a vibranium. S generálkou Okoye bych se do křížku dostat nechtěl. Místo zdí je třeba stavět mosty. Přesně tak. (18.02.2018)

Nuda k nepřežití. Zapomněl jsem, jak unylé byly vlastně MCU originy první fáze - Panter je jejich ozvěnou svou mechanickou čitelností (plus divadelní načasovaností scénáře). A dokonce zatím nejvíc ze všech Marvel filmů tomu chybí i náznak rukopisu. A když se budeme bavit o přesahu, tak je to film o bílém světě (Wakanda je paralelní víc než k jakékoliv zemi k USA), mluvící k bílému publiku (check your privilege) řešící bílé otázky (přijímání uprchlíků, pozici privilegované kultury) - černo je tu jen na povrchu, skoro jako by to bylo připsáno na poslední chvíli, a za vším tím afričaněním nevidím sebemenší snahu reflektovat realitu - naopak se jí co nejvíc vzdálit. Vykreslení Wakandy a interakce postav nejsou reflexí černochů, ale opět jen bělochů jakoby překrytích exotickou barvou (viz už zmíněné nesmyslné uchovávání kmenových tradic u takto vyspělého národa, které je očividně jen copypastou, ne budováním funkčního světa). Další věc je, že vypjatě se vyhýbat klišé není totéž jako něco aktivně tvořit. V důsledku by Black Panther nemohl být vanilkovější, což ale nepočítám do hodnocení, jen podotýkám na okraj. Mně prostě jen vadí, že to je klišé nuda - nějakým řečem o progresivitě a odvaze se fakt z vysoka směju. (13.02.2018)

Znáte tu rétoriku. Marvel fan boy ječí na DC fan boye, že jeho hrdinové jsou ukotvení v realitě. Není možné fandit někomu, kdo je tak bohatý jako Bruce Wayne, božský jako Diana z Themysciry nebo takový Mirek Dušín jako Superman. A pak najednou tu má Marvel fan boy africkou Atlantidu s kralevicem v hlavní roli. Hm. (29.12.2018)