Vládci vesmíru

Po čerstvém zkouknutí nejnovějšího fláku od Dolfiho jsem dostal náladu na něco z jeho pravěkých začátků. A oko i ruka mi padly nejdřív na tuhle vykopávku. Bizarní záležitost. Zprvu zdánlivě plagiát Star Wars, ale po chvíli se děj díky cestám v mimoprostoru přenese na matičku Zemi a v jakémsi kalifornském městysu pak propukne boj mezi slouhy vesmírného uzurpátora Skeletora a Dolfiho partou spravedlivých. No, narovinu, je to tedy v první řadě parta zoufalců a scénář je nadprůměrně infantilní a retardovaný i na film pro předpubertální děti, ale na druhou stranu já na tomhle bijáku nevyrůstal a ta celková mizérie scénáře i triků mi přišla spíš roztomilá a zábavná, než protivná. A happyend byl taky fajn. (07.02.2024)

Nech mám na Vládcov vesmíru (ktorých aj tak všetci poznáme pod názvom He-Man) akékoľvek skvelé spomienky z detstva (zberal som komiksy aj umelohmotné figúry, napríklad som mal modrého Skeletora), dobrý film to proste nie je. Akurát, že v 80. rokoch sa to tvorcom pod dozvukmi Hviezdnych vojen, Highlanderov či obdobne kuriózneho Flasha Gordona (ten však mal aspoň Queenov) prepieklo. Dnes však nie je snímka ničím viac, než len mimoriadne bizarnou zmesou všetkého možného. Od týpka s lebkou namiesto tváre, cez začínajúcu Courteney Cox, končiac u chlpatého škriatka Gwildora. Dominantnou pochybného, ale svojím spôsobom (a s určitým promile v krvi) obdivuhodne zábavného a unikátneho béčka je svalnatý (a viac nahý, než oblečený) švédsky blondiak a extra-silák Dolph Lundgren v plášti a s obrovským mečom. Mám tento film rád, vonia mi detstvom. Avšak to je všetko. Ale pre mňa je to dosť. (26.05.2006)

Jak rychle může zestárnout film (a tím nemám v první řadě na mysli trikovou či vizuální stránku), a to rychlostí přibližující se blesku, se dozvíte po zkouknutí tohoto dílka, které už ve své době muselo na diváka působit, že bylo natočeno minimálně o 20 let dříve, než je skutečný rok vzniku. Koktejl složený z naprosto neuvěřitelných a nezkombinovatelných ingrediencí. Chvílemi má nezaujatý divák pocit, že se snad tvůrci snažili o parodii, kterýžto je pak vyvrácen rádoby vážnými hláškami jako například, když jakási bílá čarodějka, která je uvězněna v jakémsi magnetickém poli pronese: "Jste ve vážném nebezpečí, dokážu tomu odolávat do východu Měsíce, než se ve vesmíru otevře Velké oko." Zde podle mne leckterý divák (který není hluboce a zasvěceně seznámen se všemi detaily jistě velmi propracovaného světa He-mana) vůbec netuší o co kráčí.., což je bohužel i můj případ. Dojem nenapraví ani vyobrazení hrdinných postav, jak vystřižených z nějaké obskurní směsice sci-fi a fantasy literatury - hlavní hrdina - blonďatý dlouhovlasý svalnatý polotarzan svlečený do půl těla v podání Dolpha Lundgrena, pak jakýsi postarší voják s dederáckým knírem v plném brnění a militaristická ozbrojená amazonka. A ti cestou navíc ještě potkají křížence skřeta s trpaslíkem, kterého vezmou do party, protože má "nesmírně" důležitý vynález v podobě zvláštního hudebního nástroje, fungujícím na tom principu, že "vesmír je hudba", a který má zachranit svět (nebo snad i galaxii či vesmír - už nevím), a který umožňuje cestovat na jakoukoli planetu v jakékoli galaxii, a není náhodou, že se naši hrdinové dostanou na naší matičku Zemi... avšak k jejich smůle se tam dostanou i čtyři, nejen na první pohled, odporně vypadající antihrdinové, jacísi Bijec, Smrťák, Divočák a Karg(?), kteří jsou navíc nejdrsnější v celým universu.. No a zkrátka celá tahle plejáda a směsice podivně vypadajících jedinců se mezi sebou mlátí hlava nehlava meči, pistolemi, lasery a bůhví čím ještě..no a pokud je zrovna chvíli klid zbraní, tak nás zase pro změnu srazí lavina hlubokomyslných hlášek a to bez ohledu na to, kdo je zrovna jejich autorem. Ve zkratce řečeno: toporné herecké výkony jednorozměrných postav (což byl sice záměr, ale i to lze udělat na úrovni neurážející divákův intelekt) s tak umělými dialogy, až člověk přemýšlí, zda nejde o rafinovaný úmysl. Tak alespoň, že na závěr zvítězí po nesčetné "nervydrásající" bitvě dobro nad zlem.. A když je navíc konec uzavřen "starým eterniánským příslovím", tak to asi nezbyde lecjaké oko suché. Pokud vám tento komentář přišel poněkud zmatený, tak vězte, že nějak takhle zmateně jsem se cítil i po shlédnutí tohoto bijáku. (25.11.2007)

A zlatou kopírku za nejvíc nepůvodní sci-fi získává... Vládcové vesmíru! Pamatuju se, že jsem měl figurky Skeletora i He-Mana, vyhazoval jsem je z okýnka u auta, když jsme někam jeli, přivázal jsem jim šňůrku k noze a už letěli, aby taky zažili nějaký to dobrodrůžo. A i přesto, že nic podobného už tak dva roky nedělám, musím říct, že ten film je něco tak hrozně... hrozně hrozně hrozně stupidního (a gay), že je to vlastně děsně zábavný. Ty osmdesátky byly stejně podivné desetiletí... (09.06.2016)

Tak tohle jsou klasický 80s. Rozkošně naivní. Prakticky jen takové víc fantasy Star Wars (blastery, jejich odrážení mečem) s troškou Barbara Conana nebo obměna Krullu. Všechno se odehrává podle klasické šablony z osmdesátky, včetně charakterů postav. Lundgren je prakticky jak Arnie. Správnej je voják s parádnim warhammer-like brněnim. Navíc jeho dcera je sexy vojanda, i když víc jsem slintal u kýble žebírek. Já jsem se u toho celkem slušně bavil, má to spád, takže horší čtyři. Vím že takových tu moc neni, ale jesti se vám líbila Rudá Sonja, tak bude i tohle. Na tomhle holt lehce ujíždim. 80s rulez! -"I have the power!" (04.12.2008)