Kdysi byli bojovníky

Ty asociace na cikány se přímo nabízí, ale přeci jenom zatímco Maorové byli relativně donedávna vytlačováni na okraj společnosti, naše cikány se kdekdo snažil všelijak integrovat a podporovat. Oba přístupy skončily stejným nezdarem, jen s Maory se na jihu polokoule nikdo tolik nepárá. Tamahori tak podal nám ne neznamý obraz života etnické menšiny na městské periferii, kde v početných rodinách vládne násilí a alkohol, tedy obraz brutální a zalézající hluboko pod kůži. Pohřební haka mi zježila zátylek. Škoda teatrálního konce, ale v celkovém kontextu je to jen chybějící tečka na celkově vbezchybném diktátu. 95% (17.03.2013)

Nahliadnutie pod pokličku spolunažívania jednej Maorskej rodinky. Teda skôr prežívania. Drsné scénky násilia, len podtrhujú surovosť snímku, ktorá spočíva skôr v beznádeji a zobrazení života sociálne najnižšej skupinky, než v mlátení hlava nehlava, ako by sa s okolitých príspevkov mohlo zdať. Ako tu niekto správne poznamenal týmto filmom si Tamahori (zaslúžene) otvoril dvere do Hollywoodu, žiaľ svoj tieň zatiaľ neprekročil. (15.12.2005)

Drsný, syrový a krutý film, jak se zde o něm zmiňují ostatní uživatelé, to určitě je. V mnoha ohledech připomíná Kult hákového kříže, ale narozdíl od něho na plné hodnocení tento kousek nemá. Je to prostě jedna drsná sonda do osudů jedné maorské rodiny. Poutavé to určitě je, ale ničím výjimečné. Asi jsem čekal v závěru ještě něco víc. 80% (10.03.2011)

Velice syrové, a vzhledem k tématu depresivní drama. Jenže jde o vhled do duše Maorů, kteří kdysi byli bojovníky, patřila jim celá země, a dnes z nich jsou trosky, nejsou nic. Zbývá jim jen držet pusu a krok, a maximálně se tak opít a někoho zmlátit. O co horší je to u rodičů, jak to asi může vypadat u jejich dětí, postižených touto rodinnou a neustále s sebou nesenou kletbou? Lee Tamahori neskutečně sugestivně vtáhl do světa, který je nám cizí, ale přibližíl nám ho, jak jen to šlo. (15.02.2016)

Film, vedle kterého vypadá veškerý děj v Sin Nombre (2009) jako pohádka. Spíš by se to dalo přirovnat k jinému letošnímu karlovarskému filmu, Samson and Delilah (2009), který zase popisuje problémy Austrálců. Ale zatímco ten se zaměřuje jen na strašně úce vymezené téma, toto je film, který bere své téma pěkně zeširoka. V centru dění je jedna maorská rodina, která trpí pod násilnickým otcem a snaží se najít své místo ve světě, který už dávno není jejich, ale není to lehké, když na každém kroku je bída a násilí. Vyústění je stejně tragické, jako nevyhnutelné. A naděje na lepší budoucnost zřejmě neexistuje. (07.09.2009)