Kdysi byli bojovníky

Nejsem rasista, neboť lidi rozděluji pouze na ty, kteří mají pro společnost nějaký přínos a ty, kteří na systému bez skrupulí parazitují. Těch druhých je poslední dobou čím dál víc a tak mi vadí, když musím ve filmu sledovat sociální dramata opálených domácností. Proč musím? Protože spolek vážených csfďanů tento snímek zařadil mezi ty TOP a já chci vidět všechny TOP kousky, aby mi něco podstatného neuniklo. Film je však pro mne únikem od všedních starostí a tak mne to, že někdo dokáže natočit syrové drama ze života příliš nevzrušuje. Šel bych s hodnocením ještě níž, ale hodně zachránil nejlepší novozélandský vývozní artikl zvaný haka a taky cholerické výlevy svalouše Jakea stály za to. Jinak je to úplně stejné, jako běžný den na pavlačáku v blízkosti sociálky a tomu asi málokdo dá pět hvězd. (29.07.2013)

Si otrokom svojich pästí! A divák sa stal strunou v jeho paži. Pretože rovnako napätý čakal kedy vystrelí, počas každej jednej hádky. Rôzne etniká majú rôzne nátury. Ale vždy sa nájdu jedinci, ktorí to natoľko preháňajú, že by si zaslúžili pobyt v klietke viac než mnohé zvieratá (teraz som si hádam šplhol u aktivistov:). Ale divák sa stal aj snom o lepšom živote pre všetky deti z tunajšieho domu kriku. Divák sa stal tým, ktorý je rád, že nemusí bojovať vo chvíli keď film sleduje, ale nepochybne zvádza vlastný boj ako každý iný. Poznáte to, realita je kurva, ktorá dáva každému, ale nie vždy tak ako si zaslúži. (04.07.2014)

Určitě nejlepší sociální drama jaké znám, navíc ze zajímavého prostředí "sociálně vyloučených" novozélandských Maorů. Tenhle film jsem viděl několikrát v devadesátých letech ve filmových klubech a pokaždé jsem byl z jeho syrovosti úplně odvařený, hodně na mě vždycky zapůsobil. No byl jsem tehdy taková naivní trubka. Když jsem si ho dal po spoustě let znovu, už jsem na něm viděl nějaké ty mouchy, třeba že ta jeho syrovost a brutalita je hodně afektovaná a dost možná i zveličená. No ale hodnotím podle svých dávných prvních dojmů - silný zážitek a silné vzpomínky. Ať už je tenhle kousek přehnaně vyumělkovaný nebo ne, dokáže vyvolat silné emoce. A napsal ho Maor a ne běloch, což se taky počítá. Temuera Morrison, Rena Owen i Cliff Curtis v nezapomenutelných a možná i ve svých životních rolích. A jejich nejstaršího syna Juliana Arahangu jistě poznají všichni fanoušci prvního Matrixu. (10.03.2014)

Brutálna sonda do jednej maorskej rodiny, ktorá by mohla dosť dobre poslúžiť, ako vzorka nejednej aj v Európe. Mužská krutosť, alkoholizmus a bezcitnosť bez prikrášlenia so všetkou surovosťou, akú je len filmový objektív schopný zachytiť. Bezmoc ženy, ktorá sa pokúša ochrániť svoje deti až jedno z nich stratí úplne, než bude konečne schopná odsunúť stranou svoju hrdosť a opustiť surovca v ktorého kedysi verila a milovala ho a z ktorého alkohol urobil ďalšiu agresívnu trosku z mnohých. Takto žiaľ vyzerá každodenná realita v niektorých rodinách na celom svete. (26.12.2014)

Velice syrové, a vzhledem k tématu depresivní drama. Jenže jde o vhled do duše Maorů, kteří kdysi byli bojovníky, patřila jim celá země, a dnes z nich jsou trosky, nejsou nic. Zbývá jim jen držet pusu a krok, a maximálně se tak opít a někoho zmlátit. O co horší je to u rodičů, jak to asi může vypadat u jejich dětí, postižených touto rodinnou a neustále s sebou nesenou kletbou? Lee Tamahori neskutečně sugestivně vtáhl do světa, který je nám cizí, ale přibližíl nám ho, jak jen to šlo. (15.02.2016)