Knězovy děti

Když si čtu komentáře mých oblíbených, musím se přidat k těm, kteří oceňují především první půlhodinu se zábavně choulostivým námětem, svižným tempem a spoustou absurdity a vtipných nápadů. Kdyby v takto rozverném, ryze komediálním duchu plynuly Knězovy děti až do konce, ani bych se nebál označit Vinko Brešana za chorvátského Mockyho a Knězovy děti za takového Nezbedného farníka 21. století se sexuálním tématem (jemuž se zase Mocky z jiného pohledu věnoval v rámci série svých komedií ve Hřebci, taky zrovna v přímořském prostředí). Zápletka o knězi, který začne neotřelým způsobem bojovat s hojně prodávanými kondomy (posléze i s antikoncepcí) s cílem zabránit hříšným sexuálním radovánkám a současně pozvednout porodnost dětí v ostrovním městečku, je spočátku gradována s velice vtipnou kadencí. Postupně se však Brešan spíše přidává k řadě současných tvůrců „originálních“ komedií, které (jak je dnes zvykem) plynou coby komedie první třetinu až polovinu a pak se začnou proměňovat v drama s občasnou humornou scénou (tady např. vzájemné míření na sebe v řadě na schodišti). Plně chápu, že nečekané těhotěnství a proti vůli narozené dítě evokují už spíše ono drama a že jde o události, jaké dokážou dotyčným lidem rázně změnit dosavadní život, ale nedokážu přehlížet, že film postupně zase ztrácí ze zavedené laťky (a občas i stylu), nedokáže si jí udržet po celou dobu do konce (přičemž scény se zpívajícím opilcem nad přístavem ke konci už začínají být otravně zdlouhavé) a již ve vážnější rovině v rámci celku pokulhává. K přemýšlení mě sice film chvíli přivedl, ale žádné silnější emoce coby drama nevyvolal. I přes nezapomenutelné scény z první poloviny bohužel jen lepší 3*: [65%] (21.05.2023)

Na prvni pohled se zda balkansky humor blaznivejsi a temperantnejsi nez ten nas, jsem ale presvedceny, ze je ceskemu velmi podobny. Knezovy deti maji dobry namet a vybornou prvni polovinu filmu. Postupem casu dej bohuzel zacne trochu ubirat na tempu i humoru... Ztvarneni predstav v knezove hlave jsou uzasne (hlavne s albanskou rodinou). Hudba monotonni, filmu ale slusi. (09.08.2014)

Mate Matišić napsal hru Knězovy Děti v roce 1999. Kdo o ní slyšel, ať hodí kamenem;) Hej, opatrně, to bylo těsně - takže oprava - ať hodí kamenem, kdo o ní slyšel před filmem Knězovy Děti. Já tedy rozhodně ne, a nemám potřebu se s ní seznamovat. Důvod je prostý - jednak je sám autor podepsán pod filmovým scénářem (a hudbou), a jednak se pro mě filmová verze stala nejlepším zahraničním filmem roku (je konec září, tak jaképak copak;)). Fascinovaně a svým způsobem obdivně sleduji žertovné komentáře vyčítající snímku neoriginalitu, vulgaritu a proticírkevní propagandu, korunovanou obviněním, že zpovědní tajemství je tu vyobrazováno jako nástroj zločinu. Naštěstí převažují ty pozitivní, realitě bližší... Můj bude taky takový, a nejen proto, že většinu tohoto textu ťukám jednoruč, chovajíc ani ne měsíčního cvrčka:) Největším kladem Knězových Dětí je dokonalá atmosféra, která se postupně přetáčí od komedie o ztřeštěném, dobrou vůlí vedeném, ale lidskou podstatu ignorujícím, nápadu mladého kněze (Krešimiru Mikićovi je přitom čtyřicet), k poměrně kruté tragédii, kterou jsem ani v nejmenším neočekával - respektive očekával jsem jinou. Další pozitivum jsou skvěle zasazené gagy, vyplývající z neustálého oprávněného poukazování na lidské chyby, ale i z chorvatské reality a jejího historického základu (když se nad tím zamyslíte, z každého lékárníkova slova mrazí). Bezelstnost, s jakou lékárník s trafikantem prezentují svoje diagramy nebo videa ze svých chytrých telefonů, je dokonale odzbrojující, stejně jako Nessun Dorma - ta ale samozřejmě úplně jiným způsobem. Důležité je, že oba fungují. A to v tomhle filmu dělá všechno, včetně "zchradišťá" reklamního číšníka Jureho. V žádném případě to není "Made In Taiwan", ale poctivé balkánské filmové dílo se vším všudy, a ode mě dostane 90%. A ještě PS: V Chorvatsku jsem nikdy nebyl;) (23.09.2014)

Svieži balkánsky štýl, ktorý pôsobí veselo, hoci ukazuje vecí neveselé, Humornou stránkou ma film nedostal, lebo je to vidiecky štýl typu Babovřesky. Vážna stránka je zas zaujímavejšia z popisu než samotným prevedením. To všetko za tónov typickej juhoslovanskej hudby, dej má svoju zmätenosť, absurdnosť, ale aj myšlienky, ktoré sú dobrou narážkou na cirkev. Pre svoju antiklerikálnosť bol film na niektorých miestach zakázaný a samozrejme to zvýšilo jeho popularitu aj návštevnosť a hodnotenie. Dnes je totiž zosmiešňovanie a ironizácia viery to pravé orechové, avšak len tej jednej. Zosmiešniť bratov od Korána, to za zvyčajne nevypláca, tu odvaha akosi chýba. (06.03.2024)

Přesvědčivý obrázek dnešního Chorvatska. 1) Skutečnost, že mnozí komentátoři porovnávají film s Troškovými díly, svědčí o naprostém nepochopení věci. Matišičovi nejde o prvoplánovou veselohru, jeho posláním není pobavit za každou cenu. Komediální forma slouží jen jako prostředek sdělení._____ 2) Jakého že sdělení, ptáte se? Odpověď je nasnadě. Autoři se prostřednictvím absurdního konání vyjadřují k dnešku, k morálce, ke svědomí, ke každodennímu životu. Berou si na paškál církev, nacionalisty (lékárník) i běžné Chorvaty, aniž by se přitom dopouštěli nepatřičné paušalizace. Je jasné, že jde o výraznou nadsázku, ale stejně tak je jasné, že zase tak úplně ne._____ 3) Spíš úsměvný než bláznivě veselý snímek mě ujistil v poznání, že chorvatský humor se od českého příliš neliší._____ 4) Zaujalo mě, k čemu všemu lze použít šicí stroj. (16.01.2021)