Fízlové, hajzlové

To snad ani nemá cenu komentovat. Čekal jsem něco bizarního, zvráceného, originálního, černohumorného. Tráva zašitá v potkanech a rybách sice vzbuzovala úsměv na rtech, ale to je asi tak všechno. Film nezachránil ani odulý Manson, ani stárnoucí Roberts. Hudební doprovod je na zastřelení. Naprostá ztráta času. (02.09.2014)

Mám tady velmi vážného kandidáta na nejpodivnější film desetiletí. Absurdní metahumor obsažený v téhle svérázné komedii jde sice zcela mimo můj záběr a hrubozrnný amatérismus z toho trčí na sto honů (ale pozor, záměrně, takže umělecká licence), ovšem podprahová ladnost, s jakou je do toho šílenství namíchán šlapající soundtrack, stojí přinejmenším za poslech. Mr. Oizo to se zvukem umí jako málokdo, osobně na jeho živé vystoupení vzpomínám s příjemně rezonujícím pocitem ve sluchovodech, ale na videokameru by raději sahat neměl. Špetka abstrakce ve standardních videoklipech není nikdy na překážku, ale tolik expresivního materiálu napěchovaného do osmedáti minut je spíše na vraždu. Nejvíce zarážející otázkou nakonec zůstává, jak se tohle vůbec mohlo ocitnout v oficiální tuzemské kinodistribuci. (25.09.2015)

S nevtipnými komediemi se roztrhl pytel a tak musím před tímto snímkem smeknout. Ve velké konkurenci je pro mne jasným vítězem. Nezasmál jsem se ani jednou a za třešničku na dortu považuji to, že mi za naprostou většinu postav bylo po celou dobu trapně. Velká gratulace panu režisérovi Dupieuxovi. Pokusím se zapamatovat si jeho jméno, abych se s jeho dalšími díly nikdy nesetkal a abych tak zabíjel čas poněkud humánněji. (01.03.2015)

Druhé zhliadnutie. Bizarný, no ambiciózny žánrový experiment, so štruktúrou letnej komédie, no prakticky bez jediného konvenčného vtipu. Príšerné dialógy príšerných postáv do ktorých duní príšerná Oizova elektronická hudba, dokopy svojou trápnosťou pôsobia až hypnoticky, zarezávajú sa pod kožu a nepripomínajú čokoľvek iné. Absolútne unikátna poetika - keby bol cringe žáner, tu by išlo o jeho popredného zástupcu. Dokonalý Mark Burnham - prečo ho nevidíme častejšie? Spolu s Realité jeden z Dupieuxových masterpiecov. (31.01.2015)

Dupijé je evidentní narkáč a doporučuji pouštět si jeho bizára jen tehdy, pokud se řádně naložíte ve stejné dobrotě, pod vlivem které píče a následně i močí své „filmy“. S čistou hlavou totiž utrpíte pouze příšerně jeblou a trapnou pičovinu, a to se dost se obávám, jestli jsem touto odbornou kategorizací náhodou všechny příšerně jeblé a trapné pičoviny hrubě neurazil, která je napěchována téměř nevydržitelným technem, z nějž samovolně slézají nehty, a mimořádně odpornými neherci, jimž scénář bezpochyby předepsal taky si před každou klapkou něco výživného zobnout. Ovšem v případě, že před projekcí nakrmíte absťák čímkoliv začínajícím na benzo-, metyl- nebo tetrahydro-, pošlete šedou kurvu na prázdniny a navodíte si tak stav hihňajícího se dementa, co si vyřehtá průdušky například jen při vyslovení tak banálního slova, jakým je třeba „bagr“, začnou se v té mlze, husté tak, že by se dala krájet, dít podivuhodné věci! Nejdříve to v hubě zažbluňká, v prázdné dutině zakuňká, v bedně rupne a v čelisti hrkne, a teprve potom objevíte, že ti odpudiví trapní kokoti jsou v podstatě úděsně žertovní, až k pomilování, a začnete si u té kakofonie hoblování vinylu za konstantního zvuku cirkulárky bez jakékoliv změny otáček dokonce vesele podupávat do rytmu. No, záměrně hodnotit nebudu, neboť nejsem tak sdílný jako ostatní uživatelé a nechci takhle naprudko prozradit, jestli fetuju nebo ne. (02.03.2015)