Jak vytrhnout velrybě stoličku

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)

Krásna rodinná komédia a to ja horolezecké bláznovstvo nemusím. A ani toho pána bezzubého herca Němca. Ale tak vtipne napísaný scenár, úžasné nájdenie detského herca, ktorého bude večná škoda a milá Jana Preissová, ktorá je už skoro päť desaťročí vydatá za jediného muža, to všetko sa skĺbilo v takú komédiu tohto typu, že ju v našich končinách prekonáva u mňa len dvojka - Ako dostať otecka do polepšovne. (10.01.2017)

Výborný, vtipný, v dobrom jednoduchý (také často fungujú najlepšie) rodinný film s dialógmi a hláškami, ktoré je radosť počúvať. K štvrtej hviezde to dokopáva perfektné herecké trio Preissová-Němec-Hollý. Akonáhle sa dostaneme preč z hôr, stráca snímka tempo, ale i tak sa jedná o podarený kúsok. Dvojku mám každopádne kvôli letnej atmosfére a vidieckej výprave, ktorá mi pripomína detstvo, o čosi radšej. (04.12.2005)

Hlášky: Vašek: - "Na mě se můžeš spolehnout!" & Luboš: - "Každej člověk si myslí, že horolezec je šílenec." Vašek: - "To já jsem." Luboš: - "No to vidím. Sypeš si do čaje sůl." & Luboš: - "Jak jsi na to přišel, že jsem horolezec?" Vašek: - "Jsem detektiv Colombo." & Luboš: - "Když ty jsi mi vystrojila pohřeb, já ti vystrojím svatbu." & Vašek: - "Máma říkala, že máme počkat venku." Luboš: - "Tak jdeme dovnitř." & Vašek: - "Když jsem byl malej, tak jsem ti věřil, že sis mě koupila v hračkářství, ale teď už jsem velkej a moc dobře vím, jak se narodí dítě." Anna: - "Opravdu?" Vašek: - "Po svatbě." (12.06.2016)

Reziserka Marie Polednakova vzdy sla pekne po voli normalizacnym sudruhom a KSC a nikdy neukazala realny zivot ceskoslovenskej federacie, ako napriklad Vojtech Jasny svojim filmom Vsichni Dobri Rodaci alebo Jiri Krejcik filmom Prodavac Humoru /1984/. Za to bola tato reziserka pocas normalizacie doslova protezovana vladnou mocou a tocila jeden nenarocny film/komediu za druhym. Tieto filmy sli aj v kinach, lebo sudruhovia ich oficialne povolili /sranda vsak, ze Jak Vytrhnout Velrybe stolicku v kinach nebol/ a nemali s nimi problem /s filmami pani reziserky Chytilovej uz problem mali, to tu vsak nepatri/. Preto si nemyslim,ze film si zasluzi 5 hviezd, lebo ide o film, ktory dost skresluje zivot vo federacii a ukazuje len tie lepsie stranky zivota a horsie akosi prehliada. Film ukazuje zidealizovany zivot, akokeby ludia zili v akomsi pomaly az normalizacnom raji. Napriek tomu vsak slusna komedia, ktorej najlepsie casti sa odohravaju v horach : tam su najlepsie scenky. Jo jo, za normalizacie vznikali este stale kvalitne filmy, ktore sice uz nemali na 60. roky, ale aj tak su stale pozeratelne. 86 % (20.04.2013)