Kosti a skalp

Bone Tomahawk je bezpochyby jedním z těch hororů, které si již podruhé nepustíte a to především kvůli zcela přestřelené stopáži. Než se totiž chromý Arthur O'Dwyer se svou skupinou doplahočí na území divokých Troglodytů, tak hrozí, že divák během jejich nepříliš záživného putování tvrdě usne. Režisér Zahler absolutně neumí pracovat s atmosférou. Neví nic o jejím budování, nezná zřejmě ani efekt adekvátního hudebního dokreslení dané situace. Nelze se tedy divit, že jeho 133-minutový snímek obsahuje četná hluchá místa. Velká škoda, jelikož od setkání s Troglodyty nese Bone Tomahawk znaky opravdu kvalitního hororu, kterému nechybí naprosto nic. Troglodyté působí skutečně děsivě ve všech myslitelných aspektech - počínaje způsobem jejich komunikace, přes jejich vzezření až po jejich stolovací návyky. Jenže Bone Tomahawk je nutno hodnotit jako celek a jakožto hororový expert tak musím konstatovat, že průměrné hodnocení je maximem, kterého může tento westernový horor dosáhnout. Určitě bych však Zahlera úplně nezatracoval, když zapracuje na svých nedostatcích, tak tam vidím dokonce slušný potenciál pro další tvorbu. (22.05.2016)

Kurt Russel se po natočení Osmi hrozných neoholil, naopak se nechal zarůst ještě trochu víc a pustil se do dalšího westernu. Akorát nedozírné sněhové pláně už nechal nedozírnými sněhovými pláněmi a vyměnil je za sluncem rozpálené prašné skály, snad aby si prohřál kosti (a vlastně taky skalp). Přál bych mu to snad i kdyby nevznikl výborný film, jenže on vznikl. Skvěle odvyprávěný film se zajímavými postavami, k nimž opravdu přilnete, který celou dobu jen tak ťuká, naznačuje, záměrně neukazuje vše a spoléhá hlavně na dialogy, aby se v závěru doslova utrhl a chudáka diváka přikovaného k pohovce do ní ještě víc zamáčkl. Odvážně originální snímek. Pokud znáte třeba Plíživý měsíc a líbil se vám, určitě neváhejte a podívejte se. (16.10.2016)

Dialógy ako zo súčasnej manhattanskej konverzačky, herecká teatrálnosť a akákoľvek len nie westernová atmosféra, neandrtálska kameramanská práca s priestorom, a v závere logická diera s ktorou si snád už tvorcovia robia z diváka prdel. Pripomínalo mi to festivalové bizarnosti z KVIFF, oceňované Ekumenickou porotou. Ale dopozeral som to do konca, pretože tak kruté a brutálne scény sa v áčkovo obsadenom westerne vidia ešte vzácnejšie, ako tak toporne špatná réžia. (30.11.2016)

Šestáková braková historka natočená v rozvláčném, a tudíž nudném tempu, která si neláme hlavu s logikou a směřuje k blboučkému finále. Brutální úvod a zhruba prvních 20 minut přitom vypadá velmi nadějně a zdá se, že je to expozice k atmosférickému syrovému filmu, který vybočuje ze zaběhaných škatulek. Jenže od přepadení a únosu ve vylidněném městečku to už ztrácí a neúprosně klesá hloub a hloub. Podivné anachronické dialogy spíš ruší, jako by se takdy Zahler inspiroval lehce Tarantinem. Největší záhadou je mi, proč nakonec dávám dvě hvězdičky, když v druhé polovině jsem už nefalšovaně trpěl. Možná mě ovlivnily ty nadšené komentáře a vysoká hodnocení mých oblíbených. Nu což, jednou se sejdeme a až je budu stahovat z kůže na pomalém ohni, vysvětlí mi, v čem spočívala chytrost filmu a jeho zábavnost. Celkový dojem: 30 %. Vzpomínám si na kanibalský western, který po mém soudu Zahlera spolehlivě převálcoval. Byli to Dravci z r. 1999, a to přitom Bird nebyla žádná vůdčí režisérská osobnost. (05.04.2021)

David Arquette, lehký nadhled i neobvyklá hudba budiž pojítkem s příbuznými Ravenous. Co se týká charakterů a jejich interakce, jsou seznamovací pasáže v městečku Bright Hope (a že se k ní budou hlavní postavy často upínat) i putování po prašné wild west krajině velmi chytře napsané a i když se to na první pohled nezdá, každé slovo hovorného zástupce šerifa (skvělý Jenkins) má své opodstatnění. A pak? Pak přichází na řadu sugestivní zabíjačka a Kurt s rozžhavenou placatkou zastrčenou v otevřené břišní krajině.. Jestli hledáte ve světě filmu něco jiného, doporučuji nastavit hlavu přímo proti Zahlerovu kostěnému tomahawku.. (02.11.2015)