Kosti a skalp

Drsné, syrové, surové i nekompromisní a přesto stavící především na postavách. O to více pak zamrzí nestylový a uspěchaný konec, kterému chybí pořádná tečka a který se právě od těch postav odvrací. Na to jak si to v úvodních třech čtvrtinách dávalo se vším (a s každým) na čas, je ten závěr prostě příliš hrrr. (18.12.2015)

Všechny odporné nechutnosti v tomto komentáři má na svědomí osmnáctiletá slečna Monika, kterou náš HOMOpokrytec nemůže ani vypípat, ani smazat, protože tu nemá účet! Hahahahahahaha! *** Bonsoir neboli dobchy večech. Je suis Monique, ans 18, a ja byt student la Polytechnique à l'Université de Monpellier. Jsem sde v République Tchèque na fýměná jasykova pobyt avec monsieur Vechbal, který pcho nas studentki starma pošada Societé pédofilique z belgickécho Charleroi. Monsieur Vechbal je momentalně dole absorbé anebo jak vy šíkate sanepchasdněn pchvní lekci fchancouštiny, a taxem tady ja, abych vam něco šekla o film Tamahawk d'os. … „Non, non, non, monsieur Vechbal, tam slušne difki na pchvnim randez-vous choschodně nikdy jazykem neoslofujeme, to pšijde na žadu až v lesson troix, tak vazi, vazi kousek nahochu a pěkně kchoušifými pochibi, jaksem fam to vysfětlovala!“ … Ale spět k filmu! Tamahawk d'os je vskutku affaire putasser, neboli jak by šekl monsieur Vechbal – pěkně zkuchvená saležitost. Téměch 90 minutes se tam totiž merdé děje. Oui, seigneur Russel je sice felmi charismatique a určitě s nim nezkuchvite šádná film a seigneur Willson hchaje slomenou nocha tak dokonale, še vas u toho totalement boli choleň, ale … „Arrêter, arrêter, stop, monsieur Vechbal!!! Co ja vám džíve šíkala o tom fašem pchst?! Ten pšijit aš sa chvili, nemůžete cho tam chnet ladovat au sec – nasucho! Satím jen jazykem kchoušíme a pomalinku zchychlujeme, ja pak šeknu, bon?“… Takše, … choleň, ale celou tu dobu se tam odehchavá napchoste chovno. Nachle fšak, kdyš uš se to chystate cela zchnusena vypnout, napechou do vas posledních trente minutes natolik intensif et suggestif massacre gastronomique, še na tu pchedchasejici nuda absolument sapomenete a ještě dlouchá doba po tom nebudete mít fůbec appétit na šísek! … „Oui, oui, monsieur Vechbal, magnifique, uš mušete ten pchst a jazykem pchitlačime s duchasem na koncovku! Oui?“ … Alors, pokud tedy budete suffisamment tchpěliví jako moi a monsieur Vechbal, stane se Tamahawk d'os assurément jednim z vašich nejchnusnějších filmova sážitku sa poslední doba! … „Bon, bon, bon, monsieur Vechbal, dépêchez vous, dépêchez vous. oui, oui, oui, ouiiiiiiiiiiiiiiiiiiii! Faše fýslovnost být fantastique, monsieur Vechbal! Teď žada na pilovat moje čeština, já akochat musím podifat se do mon slofnik, co pchesně snamenat to jak vy šíkala „lisat koule“.“ ... (24.10.2015)

Neskutečně intenzivní zážitek i napodruhé, atmosféra odlehlého místa mimo civilizaci a jeho strašlivého tajemství na vás dolehne hned v úvodní sekvenci, přičemž s každou přibývající minutou houstne a nabývá i hutných významů. Jsme v tom s postavami, na něž bychom nejradši zařvali, ať do těch skalisek nelezou v tak malém počtu a povolají kavalerii. Když scénu pročísne charakteristické hrdelní dorozumívání divochů, ježí se chlupy i na pleši, a nárazové šoky při nepředvídatelných a nekompromisně provedených útocích nemohou být díky subjektivitě a timingu intenzivnější. Takhle si představuji špičkově efektivní horor, který nepotřebuje komplikovaný děj a šokující odhalení. Stačí „pouze“ opečované postavy (obsazené božími herci v čele s Russellem a Jenkinsem), komunikatovnost, která vždy vyzradí jen tolik, aby navýšila napětí a současně nemátla, a také podnětná kulisa obracející se k exploatačním tradicím i k historickým (tedy pro Američany symptomatickým) významům. Totální splynutí prostoru civilizace a barbarského divošství doluje hororové zlato z pohledu žánru a také podnětnou sebereflexi z perspektivy bílého rasistického muže, jehož zde skvěle zastupuje morálně ambivalentní Matthew Fox. Plus až nezištné zapuštění hlubokých emocí, které jsou v Zahlerově podání jaksi stylizované a ikonické („pozdravuj manželku a já budu pozdravovat tu tvojí“), ale zároveň fakt přirozené a hmatatelné. Láska a ochota obětovat se za druhé je tím, co nás zásadně povyšuje nad barbarství, přičemž v tomto brutálním nepředvídatelném provedení to nevyznívá ani sentimentálně, ani vyloženě zcestně. Stejně jako následující Blok 99 totální autorský poklad. 95 % (01.03.2022)

Drsný šerif, jeho přestárlá pravá ruka, honák, který pajdá o berli, a ostřílený sebevědomý střelec, který má na kontě přes stovku mrtvých indiánů. Společně se vydávají na záchrannou misi unesené ženy a zástupce šerifa. Uprostřed ničeho musejí jednat rychle a chladně, jinak zemřou kulkou zlodějů, nebo hůř, skončí v žaludcích kanibalských indiánů, kteří lidská těla bourají bez skrupulí. Tvůrci na to jdou velmi pozvolna, máme čas se se čtveřicí dostatečně dobře seznámit, občas to mezi nimi zajiskří a zaskřípe, ale pořád jsou to čtyři kovbojové, kteří vědí, kdy přitlačit, i kdy přijít s omluvou. I přesto, že je tempo nesmírně pomalé, na nudu nezbývá čas. Stačí solidní atmosféra nebo jeden dva svištící šípy, a divák hned zbystří. Tenhle trpělivý western napsal a jako svůj debut zrežíroval S. Craig Zahler, získal velmi slušnou hereckou sestavu, která pomáhá tomu, jak soustředěný kus se před námi vypráví. Závěr je úderný, padají skalpy, prsty i hlavy, samoúčelné to nicméně není. Po prvních deseti minutách bych to asi nečekal, ale nakonec moc fajn debut. Navíc za ty prachy.. (11.11.2015)

Myslím, že co se týká filmových kvalit, nebyl nikdy natočen lepší horor s domorodými kanibaly. U Rothova Green Inferna jsem si před týdnem stěžoval na to, že se půlku filmu nic neděje. Tady je ten poměr mezi "úvodem" a "akcí" ještě střízlivější, ale vůbec to nevadí, kdy právě vynikne ten rozdíl mezi schopnostmi Rotha a debutanta Zahlera. Devadesát minut je tu věnováno představení postav a jejich umanutému odhodlání zachránit unesené obyvatele městečka. Což je dost času na to, aby jim člověk začal upřímně fandit, čemuž dopomáhají i skvělé herecké výkony. Extrémně brutálních závěrečných třicet minut pak působí jako rána do vazu, protože kanibalský indiánský kmen se s tím vážně nesere. Všem je jasné, že se ti sympatičtí hrdinové dostali někam, kam vůbec neměli lézt. Neodvažoval jsem se ani doufat, že se podaří skloubit hororový žánr s westernem takto hladce. Bone Tomahawk ale opravdu je současně dobrý western i dobrý horor. Jen kousek od plné palby. (25.10.2015)