Hitman: Agent 47

Niekedy ten Hollywood vážne nechápem! Ok, v roku 2007 natočím prvý pokus o filmového Hitmana. No diváci šomrú, kritika film strhá, nevrátia sa mi milióny ktoré so do filmu investoval a tak namiesto toho, aby som sa do budúcna snažil použiť z chýb, tak o osem rokov povolám k druhému pokusu o Hitmana zase toho istého scenáristu, ktorý mi už skazil prvý film, ďalšieho neskúseného režiséra a naivne dúfam, že budem mať úspech? Navyše, keď to opäť s hernou predlohou nemá takmer nič spoločné okrem ikonického výzoru ústrednej postavy s plešatou hlavou a oblekom s červenou kravatou?! A to podotýkam, že nie som fanda Hitmana, hral som asi tak jednu hru nejakých päť minút, aj to ešte na Playstation 2, no to, že s ňou má pramálo spoločné je mi zrejmé po prvej minúty filmu. Nuž, na rozdiel od hollywoodskych producentov by aj slepý videl, že to takto ani po druhý krát fungovať nemôže a prekvapivo ani nefunguje. Hitman tak zas a znova svojou nekvalitou naštve okrem bežných divákov a kritiky, aj jeho herných fanúšikov. Agent 47 síce na prvý pohľad má všetko čo podobný B-éčkový akčný výplach má mať. Je dostatočne akčný, videoklipovo nastrihaný a prepálený. V rámci takej guilty pleasure zábavky je prvá polhodinka celkom stráviteľná, no aj napriek kratšej, deväťdesiatminútovej stopáži po nej film rapídne povoľuje a už na seba nabaľuje iba čoraz dementnejšie scény, zvraty pri ktorých sa z postáv stávajú takmer Terminátori a čoraz prestrelenejšie situácie, kde len dúfate, že sa to ďalej stupňovať už nebude. Nuž, bude a s každou pribúdajúcou sekundou je z Agenta 47 čoraz tupejší akčňák, kde vás nezaujíma ani jedna postava a aj z potenciálne ako tak pútavejších akčných scén nedokáže strnulá réžia nič vyťažiť (napríklad také zahákovanie auta na križovatke). Keď medzitým všetkým dochádza k situáciám typu „sorry, kým si spal, tak som ti rozobrala zbraň na malé kúsky, pretože keď nemôžem spať rozoberám veci .... tak teraz chvíľu bojuj holými rukami aj keď nám ide o život“ alebo riešeniu situácie tým, že dievčinu uviažem v helikoptére, s ktorou v plnej rýchlosti narazí do budovy, aby som jej pomohol, tak neostáva nič iné iba sa chytať za hlavu, či tieto scénky (ehm, takmer všetkými nenávidený) scenárista Skip Woods skutočne môže myslieť vážne. Rupert Friend síce v roli agenta pôsobí celkom okej, no absolútne nefunguje chémia medzi ním a totálne nevýraznou Hannah Ware a tak celý Agent 47 po prvej polhodinke už svojou dementnosťou skôr otravuje, než by akokoľvek bavil. Dúfam, že o pár rokov nenapadne nikoho tretí pokus ako oživiť túto značku s rovnakým scenáristom a ďalším priemerných režisérom. Už vážne stačilo! To radšej nech tie milióny obviažu červenou kravatou a spláchnu do hajzlu, efekt a ich „návratnosť“ bude podobná. CELKOVO: 2* (4/10) (27.11.2015)

Čekal jsem tragédii, dostal jsem tragédii. Se scenáristou Skipem Woodsem (první Hitman, X-Men Origins: Wolverine, Smrtonosná past 5, Arnieho Sabotáž...) je to prostě nadmíru jednoduché. Vypadl z něj totiž další tupý akčňák, ve kterém vás nezajímá nikdo a nic a doufáte tudíž v jediné – co nejkratší stopáž. Agent 47 má naštěstí jen 96 minut. I tak se ale jen budete chytat za hlavu, protože Woods vymýšlí jednu kokotinu za druhou a nestydí se přitom okatě vykrádat Terminátora, Bournea a další žánrové klasiky. Chvílemi potěší snaha o to, budovat některé scény jako herní levely (musíš se tady vyhnout všem kamerám atd.). Když se v nich ale pohybuje totálně marné obsazení a akce vlastně nudí stejně jako kostrbaté dialogy, je to dost k ničemu. Tak nashle za dalších 8 let, Skipe! (4/10) (25.08.2015)

Co naplat, Rupert Friend je skvělý herec, ale ať dělá, co dělá, do kůže bezvlasého zabijáka se dostat nedokáže. Jako omluva mu slouží útrpné repliky, které musí pronášet, a v první řadě za vlasy přitažený scénář. Nenáviděný Skip Woods mi doposud vždy přišel jako více než zručný autor, protože první díl mě baví dodnes a třeba pro Wolverinův origin mám těžkou slabost. Tady ale ve spolupráci s Michaelem Finchem berou ony mikro sci-fi prvky z herní série až ostudně daleko za únosnou mez a nejrůznějšími logickými dírami, béčkovými zvraty nebo neprůstřelným zlosynem ze sebe dělají bezmála hlupáky. V takové mizérii nepomohou ani trademarky typu gumové kachničky nebo originálních (byť pro zápletku zcela zbytečných) převleků, ani zbytečně přepálená (a tím pádem fatálně nehitmanovská) akce. Druhá hvězda z lítosti k Friendovi a Quintovi, ale do třetice už bych podobný zážitek raději neriskoval. Sedmačtyřicítka si zaslouží všechno, jen ne filmové peklo. (16.04.2017)

Absolutní výplach, který zcela rezignuje na zapojení mozkových závitů, ale na mě to docela fungovalo a to i proto, že Hitman nemá ambici být něčím víc. Akce, byť všudypřítomná, nepůsobila nějak předimenzovaně, film neztrácel tempo a navrch se tu sešla celkem solidní herecká sestava. Je otázka, jestli by se na místo Ruperta Frienda nehodil někdo jiný, protože jakkoliv mě tenhle herec baví coby zabiják ve službách CIA v Homelandu, tady mi občas příliš neseděl, ale to nebyla zase taková vada na kráse. Pro mě celkem příjemné překvapení. 60% (25.10.2015)

Když Hitmana rozsekám na krátké sekvence a kteroukoli vám pustím samotnou, budete si říkat, že to vypadá výborně a budete se těšit. Výsledkem však bude zklamání. Je totiž zvláštní jak se dá vyrobit takové množství efektních a svým způsobem výborných součástek akčního bouráku, a pak z nich poskládat takový mizerný a nefunkční vrak. Špatná je už kostra, scénář smontovaný z těch odrbanějších žánrových klišé tím nejhloupějším způsobem. Jeho slabiny navíc spíš odkrývá než maskuje nevhodné obsazení hlavní role, impotentní režie, která každý pokus o rozjezd úspěšně dusí už při otočení klíčkem v zapalování, a nevylepší to ani kodrcavý střih. Takže bohužel, ani napodruhé Hitman netrefil. (30.08.2017)